Papírový dům (Netflix verze)

Uvnitř je 67 rukojmí, včetně 17 studentů britské školy na exkurzi. A banda lupičů, kteří si přišli pro své vlastní neoznačené peníze. Je jich osm, pojmenovaní jsou podle světových metropolí. Mozek celého geniálního plánu (El Profesor) ovšem tahá za nitky zvenku. Trochu podivín, přesto zaujme inspektorku Raquel, která má největší lup ve španělských dějinách na starosti. Mezi členy týmu to postupně jiskří, někteří se nebezpečně sbližují s konkrétními rukojmími. Objevují se flashbacky, díky kterým odhalujeme vztahové vazby a motivy jednotlivých postav. Ovšem mnohé telenovelácké velmi křehké vztahy v tiskárně jsou spíš otravné. A objevují se chyby. Mnohdy přímo totální hrubky. A bohužel i scénáristické berličky, kterým se hůř věří. Zatímco polovina první série šlapala skvěle, ta druhá dře. A to místy dost zoufale. Druhá série je pak děravá úplně, to už má štěstíčko úplně zelenou! A za mě je druhá série jen nedovařenou omáčkou s podivnými surovinami. Všechno bych ovšem tak nějak bral, nicméně až skoro otřesně tvůrci uchopili v druhé sérii postavu vyšetřovatelky Raquel. Tam si vzala logika dlouhou dovolenou. Idealistický závěr tomu všemu nasazuje korunu. Upřímně jsem rád, že to mám za sebou. První série ještě na čtyři hvězdy, druhá rozhodně na tři. A třetí sérii vážně ne! (03.09.2020)

Netflix má vyloženě čich na nové, neokoukané věci a talentované tvůrce. La casa de papel představuje ultimátní partičku zlodějů, jejich plány se rozhodně nedrží při zemi, když chcete peníze musíte ke zdroji a mít plán, pro všechny případy. Kombinace hostage, heist movie a thrilleru, pravda některé věci nepůsobí scénaristicky úplně košer, ale většinou je dramatická stavba a twisty na jedničku. Z celé té party charakterů, je samozřejmě úchvatný mozek Profesor (Alvaro Morte), ale baví i další, Pedro Alonso jako sebestředný Berlín, který má velice zajímavý žebříček hodnot, a neváhá se věcem postavit čelem. Nejsympatičtější je jasně Ursula Corberó jako Tokio, která vás do příběhu zavede jako první. Nečekejte žádný děj ve stylu, co díl, nebo pár dílů jedna akce. Jde o velice rozsáhlé a komplikované plány, kdy nikdy nevíte, jaká komplikace potká partičku přemisťovačů hodnot. Některé postavy jen základně nahozeny, jiné se rozvijí, scénář má občas vtipné momenty, ale hlavně velmi kvalitní dialogy (španělština je nádherny jazyk smrt tomu, kdo nesleduje v originálním znění), perfektní OST, návykový úvodní song. Tato série je jako droga pořád do vás pumpuje napětí a cliffhanger se vyvrbí neomylně tak, že musíte na další díl, prostě nejde přestat. Zapomeňte, že při tomhle seriálu budete sledovat něco jiného, asi stejné jako byste kočce chtěli vnutit steril granule jako dezert místo šunky... Je otázka, kam nás vezme pátá série, co vlastně tvůrci plánují, protože podle mě by se mělo v nejlepším přestat, zvolený formát námětu nejde přece jen dojit do nekonečna. Přesto musím prohlásit, že jedna z nejdůležitějších sérií této dekády. Zajímavost, vždy když nadávám na remaky, na tenhle seriál jsem přišel díky, tomu, že při tvorbě svého každoročního přehledu asijské kinematografie vidím, že Korejci se chystají adaptovat tuhle sérii, to se asi hodně zasměju výsledku. (30.12.2020)

Zpočátku jsem si říkal, co všechno se může dít v „heist“ seriálu o jedné velké „loupeži“, k níž dojde hned na začátku. V typickém heist filmu se většinou nejprve seznámíme s plánem loupeže, pak sledujeme nabírání členů do týmu, poté přípravu akce a teprve potom dojde na samotnou loupež. Jsme přitom napjatí, zda vše půjde podle plánu. A když něco nejde podle plánu, víme to. Tady si ale až do poslední chvíle nejsme ničím jistí. Loupeží se totiž začíná a celý (několik měsíců připravovaný) plán je nám odhalován krůček po krůčku až ve flashbacích. Nejen, že jsme celou dobu napjatí, zda všechno půjde podle plánu, ale zároveň se necháváme neustále překvapovat jednotlivými částmi toho plánu. Ústřední kriminálníci jsou nám sympatičtí v tom, že ve skutečnosti nikoho neokrádají. Nejde o loupež jako takovou. Jejich cílem je strávit co nejvíc času v tiskárně cenin a vytisknout si co nejvíc bankovek. Rukojmí se mezitím snaží dostat ven. A policie se chce pro změnu dostat dovnitř. Během celé akce mají všichni spoustu času se poznávat a navazovat spolu i intimní vztahy. Troše melodramatu tu tedy neunikneme. Napětí ale ani na chvíli nepoleví a od začátku do konce to je velmi slušná adrenalinová jízda. Je to jak sledovat napínavou šachovou partii s tím, že někdy ani pořádně nevíme, komu z hráčů máme vlastně fandit. Lupičům? Policii? Rukojmím? Představa o tom, kdo jsou ti dobří a kdo jsou ti špatní, se tu neustále mění. Každý má nějaký svůj plán a my jsme neustále napjatí, jaký kdo udělá další tah. Situace a vztahy se neustále vyhrocují a ani jeden díl vás nenechá v klidu. Celá zápletka je sice poněkud přitažená za vlasy a neobejde se bez občasných nelogičností, ale je to odvyprávěné a odehrané s takovou energií, že se od toho nebudete moct odtrhnout. Money Heist je asi nejvíc návykový seriál současnosti. Vůbec mě nepřekvapuje, že jde o nesledovanější neanglicky mluvený seriál na Netflixu. (25.02.2019)

Na tento seriál jsem narazil úplnou náhodou. Španělskou tvorbu zrovna nevyhledávám. Hned mě to ale neskutečně chytlo, protože nápad je dost zajímavý. Co může být promakanějšího, než vyloupit tiskárnu peněz? No přece si natisknout vlastní. Tento tým tvořený převážně kriminálníky má jasný úkol a každý z nich má své určité poslání. Je to neuvěřitelně promakané a člověk se od toho nemůže odtrhnout. Netflix opět trefil do černého. I hudební motivy jsou skvěle zvolené. Je tam dost odkazů na různé známé filmy. První dvě série se zabývají loupení v tiskárně. Spoiler: Ne všechny postavy se dožijí konce. 3. a 4. série se odehrávají po určitém časovém skoku a zaměřují se na loupež zlata ve španělské národní bance. Plán je to mnohem složitější. Mají víc prostředků i lidí. Taky se jim to víc komplikuje. Bohužel to končí dost otevřeně. 5. série je tu a my jsme konečně na ve finále. Nakonec to vyřešili celkem hezky. Je to vážně nadupané. Ještě bych chtěl dodat, že seriál podobně jako Pozůstalí skvěle pracuje s emocemi a že jsou zde opravdu uvěřitelné. "Je to tu jak v nějaké tarantinovce!" (06.11.2019)

Nejsem si jistá, zda s komentářem nemám raději počkat, až to kapku rozdýchám, teď - po zhlédnutí posledního dílu jsem poněkud uhranutá a neschopná dát slova pořádně dohromady. To byl takový NÁŘEZ! Díl po díle neskutečná BOMBA! Skvělí, neokoukaní herci a snad jeden z nejinteligentnějších scénářů, co jsem za poslední dobu měla tu čest zhlédnout. DOKONALÉ a téměř bezchybně propracované až do samotného konce, kde jsem si k velké nelibosti musela i pobrečet. Pro mě největší překvapení hlavní město Německa ztvárněné Pedrem Alonsem. Při jeho monolozích a dialozích jsem se vrtěla blahem. Ale opomenout Profesora, Denvera, Moskvu, Nairobi, Osla, Helsinki, Tokio nebo Ria by byla hanba. Dohromady tvořili seriálový orgasmus, 100%. (12.10.2018)