Piercing

Poriadne podivná záležitosť, ktorá by sa však bez problémov zmestila do krátkometrážneho filmu. Od začiatku má film výrazný retro vibe a umocňuje to skvelou hudbou. Dej je priamočiary, viete kam smeruje a to až do polky filmu. Následne začnú psycho hypno výjavy a celá hra sa tak nejak otáča. Škoda, že je to celé tak natiahnuté a ako keby bez diania. Bez Wasikowskej by to bolo ešte o triedu horšie, pretože tá si svoju úlohu vyslovene užila. Za pozretie Piercing ale rozhodne stojí. Jednak kvôli hudbe a hercom, ale aj pár scénam, ktoré sú naozaj brilantné (nácvik v hotelovej izbe, piercing). (18.02.2019)

Ryū Murakami je japonský spisovatel, který byl v Japonsku za svou literární tvorbu patřičně oceněn. Z jeho zfilmované tvorby můžeme znát třeba 'Audition' (1999), ještě v japonské produkci, ve které na režijní stoličce seděl Takashi Miike. Murakami je autor poměrně brutálních příběhů, ve kterých filosoficky polemizuje nad vlivem společnosti v našem okolí. Například proč se určití lidé chovají tak, jak se chovají a co je k tomu vlastně vede. A s tímto myšlenkovým aspektem pracuje i jeho další literární počin 'Piercing', který se tentokrát rozhodla zfilmovat produkce americká. A protože se tu, snad očekávaně, vyskytují krvavé scény nasnímané vysoce stylizovanou kamerou s důrazem na atmosféru, vypadá to, že tvůrci striktně použili staré dobré giallo. Během sledování jistě napadne, jak by si s tímto námětem poradili japonští tvůrci, kteří v tomto žánru přeci jen mají daleko větší zkušenosti. Americká produkce se však zahanbit nedala, takže brutální scény dokáží tak plně šokovat, že mnohého diváka nenapadne nad celým aspektem všech popsaných událostí zapřemýšlet. Neboli přesně řečeno, číst mezi řádky. Je potřeba se pořádně ponořit do hloubky charakterů postav v patřičném uchopení myšlenkových pochodů a zvráceností, jinak snímek zůstane zcela nepochopen. (16.09.2019)

Veselé i hravé (sebe) poškozování tělíček v páru. Patrně se jedná o novou fetiš disciplínu, která v nemainstreamových vodách Holéhoúdu dokáže napáchat pořádné vzrůšo. Hvězdná Mia Wasikowska urputně fa(c)kuje hollywoodské zaběhané trendy, v blockbusterech jí místo zabírají hezčí kolegyně, tudíž je nasnadě kývnout malému komornímu triu ve složení ona, kolega Christopher Abbott a režisér Nicolas Pesce, a vrhnout se do velmi podivného/bizarního/osobitého filmu. Ano, vyhrával jim k té úchylné sešlosti patřičně špičkový hudební doprovod, retrostylizované hrátky podbarvil i nemalý výběr songů, kamera Zacka Gallera umně zabírala (pochroumané) tělesné partie obou aktérů, zejména příznivci sexappealu Wasikowske budou mít hotové žně, jen lze s úspěchem pochybovat, zda obnažené poprsí patřilo právě jí. Film má určitě provokativní rozměr a porušuje rázně konvence. Určitě to není film pro každého. Pesce, stejně jako ve svém předchozím snímku Oči mé matky, si neodpustil tlačit svůj počin až k uměleckým sférám, což má za následek určitou režijní roztříštěnost. Jednoznačně se filmu skvěle daří, když je dán volný průběh fetišistickým hrátkám a není zatížen (scenáristickým) vývojem postav. Jakmile se pokouší opodstatnit jejich počínání i charaktery uměleckou formou, ztrácí to na zajímavosti. Ovšem krátká stopáž je značnou výhodou. Mia Wasikowska prokázala velkou odvahu, že do toho vůbec šla, v podstatě dala všanc své dosavadní kariérní kredity. A takový odvážný krok i počin je nutno po zásluze odměnit. Máte-li nutkání decentně se doflákat na těle, objednejte si režiséra Pesceho. A zkuste si opatřit i ten román od Murakamiho, na jehož vznik a kvality je vázán. 7/10 (26.08.2019)

-Naučím tě všechno o gumičce na sprchové hadici.- Hra na kočku a myš navnadí, jenže Reed není Patrick Bateman. Zvrhlá dvojice sice jisté sympatie má, jenže většina akce zůstává v rovině náznaku. Nejzábavnější jsou tak Reedovy halucinace a to, jak se štětka vybarvila. Málo zvrhlé, opatrně drsné a s minimem rudé. Pomalé tempo mi nevadilo, konec v nejlepším ano. Nejbáječnější je italská hudba, což je poněkud málo. 2,5* (13.03.2019)

Já bych to rád ohodnotil nějak lépe, ale tady fakt není moc kde brát. Film je sympatický spíš tím co slibuje a čím by mohl být, než tím čím opravdu je.. Nenajdou se v tom ani místní řezníci, ani úchyláci, ani retro freaks a asi ani čtenáři předlohy.. Krom fajn stylizace a zajímavě hrající Mii tu není vlastně nic co bych si zapamatoval, co by mě nadchlo, vzrušilo či rozrušilo :/ (18.02.2019)