Svědomí

Tohle psychologické drama se panu Krejčíkovi opravdu povedlo. Nedbal, Vášová i Kačírková jsou také skvělí (90%). (21.12.2015)

Silný příběh, v němž se mrazivý, ač neúmyslný zločin dospělého člověka konfrontuje s tradičním školským malérem jeho syna... Nejde vůbec o detektivku, diváci pachatele v obou případech viděli, pátrání je celý čas na mrtvém bodu, takže zdá se, mohou se oba vinníci radovat. Jenže nemůžou, je tu ještě jejich SVĚDOMÍ, jsou tu obrovské výčitky v kruhu rodinném, pracovním i školním vůči těm ostatným. A je tu také přítomný silný vztah mezi rodičem a dítětem, je tu syn, který vidí ve svém otci svůj velký vzor pro jednu krásnou vlastnost: být čestný a spravedlivý. Jiří Krejčík nastoluje témata, která nejsou příjemná, jsou ale důležitá a hodná k zamyšlení. Rozhodně nejde jen o moralizování kolem přiznání se k zlému skutku co nejdřív, ale třeba i (někdy trpké) zjištění dítěte během dospívání, že rodiče nejsou taky bohové, jak jsme si je představovali, ale taky pouze lidé s dobrými vlastnostmi i chybami.                                                                                                 Knižní předlohu jsem nečetl, ale líbí se mi ve filmu výrazný prostor pro seznámení s hlavními postavami v spíše pohodové atmosféře, než dojde ke klíčovému momentu. Přesně vystupňovaný děj v působivém zpracování je zde jednou z předností filmu, díky které mají Krejčíkovy filmy (Probuzení, Vyšší princip, ale i třeba komediální Svatba jako řemen) velký potenciál zaujat diváka i po několika desítkách let od svého natočení. Nezapomenutelný filmový zážitek samozřejmě obohatilo i herecké obsazení, v němž vedle vynikajícího Miloše Nedbala (v jedné ze svých nejlepších rolích) září i 14-tiletý představitel Jirky, Jan Prokeš a mladá, neskutečně šarmantní herečka Irena Kačírková coby milenka hlavního hrdiny. Jako bonus excelentní cikánská kapela v nočním podniku (Jáj, Zuzka Zuzička a Szomorú vasárnap). Opět mě zde fascinuje vizuální stránka s výbornou kamerou a černobílým obrazem protkávaným mnohdy tmavými scénami s prostory osvětlenými byť jen jedním malým světýlkem nebo lampou v pozadí... myslím, že by žánrové zařazení film-noir bylo na místě. (100%)                        (deníček - Krátká éra československého filmu 1945 - 1948)                                                                                                    Podobné filmy ze stejného období: Mrtvý mezi živými (1946), Lavina (1946). (14.10.2017)

To co dělá Svědomí světovou třídou je noirovská atmosféra, za kterou by se ani Hitchcock ve svém nadprůměrném dramatu nemusel stydět. Forma se Krejčíkovi těsně povedla propašovat do našeho filmu, a zafungovala. Tento v československém filmu unikátní styl, naprosto přebíjí určitý rys postav, dnes by se řeklo maloměšťáckou aroganci, která se táhla v dobové kinematografii a následně se masivně promítla v poúnorovém filmovém budování. (25.02.2015)

Veľmi kvalitná rodinná dráma, vyniká precíznou réžiou a poctivými hereckými výkonmi. (19.08.2019)

Každá doba má své a lamentace nad hroznou dobou v konfrontaci se soudobým pokrokem, má svou pravidelnou rotaci poplatnou aktualní situaci. Ovšem síla humanity a především hodnotového systému, se nedala přehlédnout, ba naopak nejen vtáhla do děje, ale mrazila v zádech stejně jako před 73 lety. Z čiré zvědavosti podívat se do minulosti na způsob života, vznikl velmi hodnotný a zajímavý zážitek. V dnešní absurditě naprosto nevídané... 👍😯☺️😷 (18.03.2021)

Psychologické drama bezúhonného muže, který udělá fatální chybu, nešťastnou náhodou srazí malého chlapce a z místa činu ujede, ovlivněn impulsivním jednáním milenky a strachem z prozrazení nevěry. Svědomí ho však neponechá v doposud klidném bytí, začne ho vytrvale sžírat. Situace se zkomplikuje ještě víc poté, co syn Jiří (výborný Jan Prokeš) vyslechne rozhovor svých rodičů (Marie Vášová a Miloš Nedbal, oba skvělí). Pevné pouto a obdiv k otci dostává povážlivé trhliny... (08.08.2018)

Skvost o zvláštním nadčasovém nepříjemném vnitřním šimrání při pocitu provinění. Jo, kdyby Hitchcock tvořil jeho nejlepší psychologické kriminálky bez té US přehrávanosti a teatrálnosti, mohl by leckdo říci, že zde Jiří Krejčík udělal výcuc toho nejlepšího z díla US mistra. Naštěstí to tak není, naopak zde nenaleznete slabé místo, film slupnete jak černobílou, však mrazivě chutnou, malinu a na konci se sami nad sebou zamyslíte, ať již bylo svědomí před filmem čisté, či nikoliv. (25.06.2006)

Film o tom, jak člověka dohnalo vlastní svědomí. A jak dávat dětem dobrý příklad. (01.07.2018)

Svědomí je film který v dialozích sice trošku šustí papírem, ale jako celek je to dílo na svou dobu tak vyzrálé, že ani drtivá většina součastné české dramatické tvorby se na něj absolutně nechytá. Příběh je vystavěn citlivě i napínavě a divák plně chápe tíhu situace do které se Karel nečekaně dostal a na kterou se nabalují další a další sračky. Drobnosti jako panenka fungující jakožto symbol zakopané, ale stále se vynořující lži, jen svědčí o tom jak moc dobře Krejčík věděl co a jak chce sdělit..Navíc celý film hezky funguje i jako jakýsi dokument doby (nebo možná spíš dokument toho jak tehdejší doba chtěla sama sebe vnímat). Např. chlapec předávající svému otci jako dárek krabičku cigaret se slovy “Tohle jsem ti koupil“, to už by dnes bylo přecejenom trochu sci-fi . A jako bonus si Brňáci a Ostraváci užijí nejeden povědomý exteriér ještě nerozmrdaný komančskou panelovou bakelitovostí a porevolučními architektonickými onaniemi.... Paráda (07.01.2016)

Skvělé psychologické drama o vině a trestu, které mi tíživou atmosférou chvílemi připomínalo Fargo od Coenů. Ve své době, kdy ještě nevládl všeobecný cynismus jako nyní, to musela být neuvěřitelná pecka. (18.09.2011)

Film, který je pro mě naprostým zjevením v době, kdy milostné kýče a lidové veselohry prudce přešly na tendenční a budova- telskou notu. Film je výborným důkazem (stejně jako Daleká cesta či Krakatit) toho, kam mohla česká kinematografie směřovat, nebýt katastrofálního zlomu r. 1948. Výborně a moderně natočno, skvostné herecké výkony, z nichž mě však nejvíce zaujal představitel malého syna, který naprosto přesvědčivě hraje svou psychicky těžkou roli, a také mladičká Irena Kačírková, která ukázala obě tváře své postavy od dívky pro- žívající lásku na první pohled k ješitné potvoře. Prostě jeden z klenotů naší kinematografie, který byl neprávem zapomenut. (25.06.2006)

První půlhodinka se zabývala především pracovními záležitostmi pana Karla Doležala. To mě tolik nebavilo a ani jsem to moc nechápal. Pak se ale stane tragédie. Karel Doležal přijede při pojídání dortu v autě se svou milenkou, malého chlapce. A začne pořádné psychologické drama skutečně o SVĚDOMÍ. Jak se vyrovnat s takovým činem? Zvlášť když váš syn ve vás vidí naprostý vzor? Jenomže ten rozbije ve škole sochu, taky se k tomu nepřizná a taky ho tlačí SVĚDOMÍ. Toto slovo pro mě nebyl jenom název filmu ale taky celá jeho symbolika. A už ta konfrontace synova školního průšvihu a otcova činu který připravil o život mladého chlapce, byla vlastně taky zajímavá sama o sobě. Postupně film začíná mít takřka až hororové grády a začne být pořádně napínavý.  Poctivá atmosféra mi se Svědomím vstoupila v pátek večer po škole a kroužku do pokoje. Až se i moje Pokáčovo ponožky někdy bály (:D.)Taky mě bavilo jakou velkou roli nakonec v příběhu hrály některé detaily (kdyby manželka nezabalila Karlovi ke svačině dort, nic by se nestalo. Kdyby nedostal od své malé dcerky panenku kterou si pověsil na auto, nebylo by auto jak poznat a Karel by mohl být ve větším klidu..) (04.11.2019)

Jiří Krejčík byl jeden z našich nejlepších českých režisérů a je to sakra vidět! Svoje herce si dokáže ukočírovat na jedničku a herecké výkony Miloše Nedbala, Marie Vášové nebo nádherné Ireny Kačírkové jsou obdivuhodné. Svědomí je perfektní psychologické drama a v době svého vzniku odvážně natočené. Snímek od začátku nevěští žádnou pohodovku a během děje atmosféra houstne jako řádně temnoucí mlha. Film se z velké části natáčel v Brně a z dnešního pohledu je zajímavé, jak dříve vypadaly tehdejší brněnské ulice a obchody. Pro mě ještě jedna zajímavost - v tomto filmu debutoval před kamerou můj prastrýc Václav Kyzlink v roli muže z davu lidí na ulici. (21.12.2015)

9/10 Nebyt toho ne uplne uveritelneho konce, tak je to za 10, ale i tak pekna sonda jak do svedomi, tak do exterierovych zaberu Statlu, ktere na pozadi vzdy ukazuji nejakou dominantu ;]] Nedbal hraje nejednoduchou postavu, ostatne jako vzdy a pani manzelka mu spis dela partaka nez zenu v domacnosti a pochybuju, ze by dovolola, aby se sel priznat, jelikoz by to opravdu znicilo celou rodinu... (08.10.2009)

Jsem nečekal, že se to povede až tak. Fakt je to skvělý film, který je správně psychologický, má uvěřitelné postavy, vyvíjí se pomalu, ale zato poutavě a hlavně má dokonale napsaný scénář. Velká vina (muž srazí autem dítě a ujede z místa činu - což je mimochodem jedna z nejsilnějších scén v historii československé kinematografie, alespoň z toho co jsem viděl) je neustále v jakémsi "porovnání" (nenapadá mě vhodné slovo) s tou malou (kluk ve škole rozbije sochu), oba dva se bojí přiznat, každý z jiného důvodu a pro oba je to čím dál tím víc neúnosné. Obzvlášť pro toho kluka, když se dozví o vině svého otce. Jinak je ten scénář ale skvěle promyšlený Je to i skvěle zahrané a skvěle natočené, takže o to víc se mi ten film líbil. Je to silné - a stejně mám pocit, že to mohlo být ve finále silnější. A i ta sekretářka do toho mohla být lépe zapojená. Ale těch slabých 5* tomu dám, hlavně kvůli té promyšlenosti příběhu. Sice je jasné, odkud kam to půjde, ale u tohohle tématu jde hlavně o to zaujmout tím jeho průběhem - a to se povedlo. Slabých 5* (25.12.2020)

Vyborny a hodne zabudnuty ceskoslovensky film zo 40. rokov o tom, ako sofer auta prejde jedneho chlapca a ujde z miesta cinu. lenze potom sa zacnu ozyvat nielen vycitky svedomia, ale aj musi riesit akysi podvod a nejake dalsie veci. Nedbal sa roly zhostil na urovni, hral na urovni, herecky boli tiez vyborne - konkretne Yrena Kacirkova a Marie Vasova. Reziser Jiri Krejcik natocil tymto jeden zo svojich najlepsich filmov : 84 % (29.11.2016)

Nevěrný a ještě vrah. Zajímavý snímek, který stojí zapovšimnutí díky vypracovanosti toho, jak začne na člověka působit svědomí. 55% (02.02.2014)

Toto psychologické drama výrazného výchovného charakteru sráží dolů jeho naivisticko-idealistický tón. A nám se zobrazuje svět pouze černobílou barvou, kde dobré i špatné stránky jsou zřetelně odděleny. A to rochnění blahem syna nad otcem, který se konečně jde udat na policejní stanici, považuji snad až za skandální a nevkusné. Přesto tento film stojí za shlédnutí. Díky kameře, která si dokáže hrát. Díky herectví několika postav v čele s představitelem hlavní role. Každý náš negativní čin, byť je výsledkem nešťastné shody okolností, se odráží v naší duši. Za následky svých činů bychom měli nést zodpovědnost. Vnitřní rozpoložení jedince a jeho pochybnosti o sobě samém, jeho strach, zbabělost i tíseň jsou skvěle předvedeny. Ale proč ten výchovný tón, který nakonec celkový výsledek a působnost díla sráží hluboko dolů? Hlavní postavou je pojišťovací úředník na vyšší pozici Karel Doležal (skvělý Miloš Nedbal), jehož morální přehmat ze vzdoru přináší nešťastnou náhodou i tragickou příhodou. Jeho osobní i společenský morálně-etický kodex cti následně dostává další a další rány, ze kterých usilovně hledá východisko. Řešení je prosté, bolestné, vynucené i vysvobozující. Důležitou postavou je Karlův syn Jirka (Jan Prokeš), který také delší dobu, než je nutné, řeší svůj vlastní přístup k zodpovědnosti. A je to nakonec on, kdo si vyvzdoruje konečné řešení. Z dalších postav: Karlova věrná, uražená i zneuctěná žena Zdena (dobrá a elegantní Marie Vášová), svůdná pokušitelka a sekretářka ostravské pobočky pojišťovny Vlasta (dobrá a půvabná Irena Kačírková), Karlův přítel, vášnivý kaktusář a policejní komisař Mautner (Bohuš Záhorský), chybující vedoucí ostravské pobočky pojišťovny Verbl (zajímavý Eduard Dubský), Jirkův zásadový třídní profesor (Vladimír Hlavatý), spravedlivý ředitel pojišťovny (František Šlégr), kalkulující a situace využívající továrník Hájek (Oldřich Hoblík), Jirkův kamarád a spolužák Tonda Mejzr (Jindřich Fairaizl) a Karlova malá živá dcerka Alenka (Michaela Lišková). Měli bychom umět přijmout odpovědnost za své jednání a skutky. Ideál morálky je více než chvályhodný. I když je otázkou, zda jsme toho sami schopni, či to dokážeme dodržovat a hlasitě vyžadovat pouze od druhých. Až na ten nepřehlédnutelný a ješitný moralisticky karatelský tón, který prožitou podívanou kazí. (31.05.2016)

Čest, hrdost a pravdomluvnost. Velká témata, která se bohužel objevila v příběhu, který měl potenciál tak maximálně na hodinu stopáže, proto to průměrné hodnocení. Jinak se jedná o zajímavý film, ale nějak tak člověk přesně věděl, jak to bude probíhat. 65% (04.03.2022)

Vyborne psychologicke drama Jiriho Krejcika, ktere radim jeste vyse nez Vyssi princip. Velmi civilni projev Milose Nedbala. Sice pro nekoho prvoplanovana zapletka, o to vsak vice zamerena na charaktery postav. Pro me jeden z nejlepsich ceskoslovenskych filmu teto ery. Samozrejme me potesila i Ostrava a okoli, ktera hraje ve filmu jednu z hlavnich roli. Skvela hudba i kamera. Nemam co vytknout. (25.03.2012)