Kluci na řece

Výborný rodinný film, na kterém se spolupodílel režijně i známý básník a spisovatel Václav Krška, který se tou dobou, po velikém úspěchu filmu Ohnivé léto, zkoušel prosadit i ve filmové branži v oboru režie. Krásné staré romantické okolí kolem města Písku i ze starým kamenným mostem, nápaditý scénář, pěkné písničky, vtipné dialogy, nejlépe ty s Jindřichem Plachtou (ve filmu hokynář Andělín Timtělo), jehož vskutku výborný herecký výkon v roli takového velmi shovívavého mecenáše (zachránce) dětských bojových výprav dělají z tohoto filmu více než jen dobrý film ale také milou a zdařilou komedii alespoň tedy po této stránce. Herec Plachta s fezem na hlavě, dětem vypravující své smýšlené příběhy, nebo totem vyřezávající vážně neměl chybu, to se prostě musí vidět. Byl to takový velice milý a příjemný pán (ostatně jako vždycky), který uvnitř, mentálně nikdy nezestárl. Skvělý byl ale i Eduard Kohout (ve filmu Jiří) opět ve vážné roli. Za 4* i za odvážného Bukouna a za partu Portyčáků, trošku mi to všechno připomínalo o mnoho let později natočený francouzský film-komedii Knoflíková válka. Jakoby se nechali Francouzští tvůrci právě tímto filmem tak trochu inspirovat... (13.12.2006)

Spisovatel, básník a režisér Václav Krška se po úspěchu Ohnivého léta rozhodl znovu vrátit ke své milované řece, k symbolu mládí, síly a touhy po poznání. Příběh, situovaný do rodného Písku, upomíná na mnohá klukovská dobrodružství našich vlastních let plná nesmiřitelných šarvátek a bojů, ale také čestných proher i opravdového přátelství. Proti této velkolepé oslavě života staví Krška bolestnou touhu osamělé staré paní, která ve velkém domě teskní po svém jediném synovi, ztrativším se kdysi kdesi ve světě, a také nostalgickou vzpomínku starého venkovského hokynáře za pomalu uplývajícím životem v jímavé interpretaci Jindřicha Plachty. Z tohoto básnivého oparu, jenž se vznáší nad celým filmem jako jemná pavučina snů a fantaziií, cele vystupuje Krškova složitá osobnost, nádherná ve své umíněnosti i upřímnosti, vzdorující nejen dobovým konvencím, ale také válečným útrapám a ústrkům. Svět byl tehdy nemilosrdně devastován, ale tady, na břehu řeky Otavy, se čas na několik málo dní zastavil. Snad náhodou, snad doopravdy. (05.10.2008)

Mne už tento starý naivný prístup k tvorbe detského filmu pripadá dnes značne naivný. Má to svoje kúzlo, ktoré je ale iba dôsledkom faktu, že sa pozeráme na staré časy, ktoré sú nenávratne preč a ktoré vačšina z nás nezažila a možno by aj chcela. Je pozoruhodné, že primárne detský film má aj svoje dospelé momenty a medzi dôležité postavy sa radí aj viacero dospelých a starších postáv a to bez nutne priamej návaznosti na príbeh detskej partie. Tu badať zárodky dnes tak obávanej "českej hřejivosti" a napríklad na postave Jindřicha Plachtu a vášho prístupu k nej budete vedieť, či vám tento štýl natáčania žánrového filmu bude sedieť. Mne osobne jeho postava liezla na nervy. (22.09.2013)

Jindřich Plachta hrál roztomilou postavu. Kvůli němu se na staré filmy těším jak malé dítě, které se chystá s rodiči do hračkářství. Svatopluk Beneš hrál opět klasického, zasněného, romantického, mladého milovníka. Jeho popis místnosti mě dostal. Z legrace jsem totiž zavřela oči a představovala si vybavení pokoje, které popisoval před starou dámou. Musím říct, že by byl dobrým vyprávěčem, fantazie by pracovala úplně sama. Zajímalo by mě jak se tvůrcům podařilo ukočírovat tu melu na řece, kdy se ty dvě party rvou jako koně. Ale to už se dnes nedozvím. Od té doby uteklo už spoustu času. Tak se o tom můžu jen domýšlet. (06.07.2010)

Spojení Otava, Krška, Písek a Šrámek bylo pevné, podnětné a plodné. I zde, ve filmu Kluci na řece, je výrazná poetická stopa Krškova romantismu dobrodružství, tajemna a podmanivého volání divoké panenskosti dálek. Lyrická metafora se zhmotnila a přemýšlí o strachu v odcizení, samotě, pocitu selhání a nenaplněnosti. V té jedné chvíli je poetický lyrismus nejskutečnějším symbolem a metaforou. Filmová spolupráce Slavíčka s Krškou funguje také v žánru rodinného filmu, i s tolik potřebným napětím, odvahou, prozřením, nadhledem a klukovskou touhou po dobrodružství a radosti ze života. Příběh má i své tragické okamžiky, a přesto je to především laskavé pohlazení a nezničitelná romantika fantazie a uměleckého nadání. Hlavní postavou je větší z dětí Tomik (zajímavý Karel Richter) se svojí vedoucí úlohou v klukovské místní řevnivosti, s postupným pronikáním do světa dospělých a se zapáleným a odhodlaným srdcem. Hlavní ženskou postavou je atraktivní a mladá Helenka (příjemná Zorka Janů), která bedlivě dohlíží na dění kolem své opuštěné staré babičky. Roztomilou postavou je dobrosrdečný hokynář Andělín Timtělo (dobrý Jindřich Plachta) v bezelstném podléhání klukovského vnitřního hlasu po rošťárnách a vizích spravedlnosti. Nejsymboličtější postavou je Helenčin strýc Jiří (pozoruhodný Eduard Kohout) v hlase smíření, zklamání, strachu a naděje. Výraznou postavou je Tomíkova vrstevnice Zuzka (zajímavá Libuše Stehlíková), je hnána láskou a mírnou žárlivostí a strachem z nebezpečí. Z dalších rolí: překvapená hokynářova žena (Marie Blažková), ve smutku opuštěná Jiřího stará matka Magdaléna (dobrá Terezie Brzková), opatrovnická moudrá ruka nad paní Magdalénou Dr. Albín (příjemný Karel Černý), rázná Magdalénina hospodyně (zajímavá Zdeňka Baldová), závan vznešenosti dálek Ing. Palivec (sympatický Svatopluk Beneš), hlava rivalské klukovské party Bukoun (zajímavý Josef Šaloun), či platonicky zamilovaný Sláveček fajnovka (zajímavý Miloš Opatrný). Herectví představitelů dětských rolí je přirozené a nenucené a film má díky tomu svůj výrazný styl a noblesní kouzlo. Romantická duše zde roztahuje svá křídla k majestátnímu letu nad územím s vynalézavou uměleckou vyjadřovací snahou. (29.12.2016)