Měsíc nad řekou

Alternativní šrámkovská látka Krškovy režijní filmografie dále rozvíjí písecký genius loci. Rozporně interpretované mládí konfrontované s dospělejším a zralejším pohledem na svět určitě neprohrává, ale mluvit o jeho triumfu by také nevystihovalo skutečnost. Prolnutí mládí (Cupák a o poznání starší Medřická) je tedy konfrontováno s rozvážným romantismem stárnoucího věku, jak jej ztělesňují dva velikáni českého divadelního i filmového panteonu Jiří Plachý a Zdeněk Štěpánek, resp. Zdena Baldová. Schopnost radovat se z předností všedního dne a nezapomínat přitom na ta dávno rozeplá křídla zašlých jinošských let není protiřečivou. Se znalostí dějin druhé poloviny dvacátého století bychom měli tento levně napadnutelný postoj více doceňovat. Více doceňovat znamená zraleji myslet, cítit, rozvažovat, hloubat. Být opravdu sám sebou v souladu se sebou samým. Tato šrámkovská sófrosyné (uměřenost) opravdu není to nejhorší, co v životě můžeme potkat. Zajímavých srovnání tohoto druhu, setkávání s rozvážnou statečností, v životě vlastně nikdy není dost. A klidně přitom může zpívat splav ve stříbrném světle naší jediné planetární oběžnice při otevřeném podvečerním okně. Proč ne? (28.08.2007)

Vrchol českého impresionismu? Ne-e. Jen nudné a sentimentální rádobysymbolické blábolení (pojmenovali byste jednu hlavní postavu Roškot a druhou Hlubina? spisovatel, který neumí svým postavám dát inteligentní jména, neumí vůbec nic...). Nejvíc mně na tom štvala plochost a nepromyšlenost postav i prostředí, které ještě zdůrazňuje teatrální Cupák (jinak skvělý herec) a prázdně tlemící se Medřická (kterou jinak nesnáším), stejně jako rozjařeně veselí představitelé starší generace (Štěpánek / Vydra) - ovšem kde nic není, ani smrt nebere. Měsíc nad řekou - hra - je možná nejpřeceňovanější dílo české literatury, v téměř doslovné filmové verzi stejně debilní, jako na prknech znamenavších svět. (01.08.2009)

Pročež jsem si po filmu přečetl wikipedii, abych se ujistil, že jsem něco ve filmu nepřehlédl. Nepřehlédl. Ono tam totiž nic není. Ještě, že jsem se na gymplu obratně vyhýbal, nejsem totiž z generace, která by už Fráňu přeskakovala. A k filmu: Dana Medřická naprosto dokonale ovládá celý film. Během jediné věty vystaví na odiv několik tváří. Líbila se mi nebo nelíbila? Nevím. Četl jsem knihu o Edovi Cupákovi, v níž se autor (Jindřich Černý) přepečlivě rozebírá v Edově hereckém mistrovství. Nic proti, ale jak se v knize také píše, Eda herecky dozrál až mnohem později. Čímž nechci říct, že mu postava z Šrámkova melodramatu dala nějaký prostor (i když ona zmíněná proměna jeho postavy se tu skutečně vyčíst dát). Spíš mi námět přišel dost mizerný (FŠ sorry) a jediné hezké tak zůstává pohled na řeku z okna. (18.11.2017)

tak jsme přijeli, dali si nechutného Platana. Pak nám obsluha jedné hospody (jiné, tam měli budvar) u letního kina popsala děj tohoto filmu. Divili jsme se, ("to prý znají všichni") a mysleli jsme si, že prošla nějakým speciálním školením jak a o čem konverzovat s festivalovými účastníky. Po prvních minutách už jsme měli trochu jasno. SPOILER: Film otevírá záběr na ukrajinskou(!) vlajku, jen to rumunsko za mostem tam ještě tenkrát asi nebylo. koněc spojilera. Další nespornou zajímavostí tohoto filmu, že technický bordel provázející celý průběh festivalu umožnil hned druhý kotouč filmu splést - a v tom jsem hned projevil svou vášeň pro soutěž videostop - za asi 2 vteřiny jsem poznal film Kalamita. Ještěže jsme ke konci museli odejít na něco jiného. Ráno jsme si všimli, že ve městě je nejméně 15 budov ukrajinských ambasád, nebo nějakých podobných vládních budov. A panu řediteli vzkazuju ať se nepřeceňuje a příští rok zkusí dělat festival třeba ve vsi jménem Hlína poblíž Ivančic. Bude to mít jistě onu "pověstnou návaznost" na kulturní tradice, bla, bla, bla,... a vrchol toho všeho, cituji: ... Po pár dnech, kdy se náměstí, uličky i otavské nábřeží zaplnily festivalovými hosty, vzrušeně proudící od kina ke kinu... (kopyrajt Eva Stenglová, Listy Festivalu nad řekou č. 05 (5.8.2009), str.1. ...si nejsem jistý, zda jsme byli na stejném festivalu jako Eva. Co ve městě kdy hospody zavírají v 22. hod a film okolo 00:45? ano, Nonstopy. díky aspoň za ně. (Jo a podle neověřeného drbu v redakci listů fungovaly nějaké 2 bytosti (schválně nepíšu lidi) z Blesku!) - tak asi proto to celé... (02.08.2009)

Československá romantika v krásných barvách filmů padesátých let. Bohužel, tento stoprocentní nápoj by potřeboval řádně zředit, aby byl vhodný k příjemnému pití. Sentimentální příběh o setkání starých přátel a rozvernosti nerozumného mládí mi však otravuje postava přemoudřelé, zatrpklé a ironické Slávky. (13.03.2015)