Spalující touha

Báječné mistrovo sbohem světu filmu i světu jako takovému... Co vlastně zanechává jako testament? Vzrušující, erozitující a tajemně dráždivou esej, podobenství nenápadné krize vztahu dvou lidí, které na moment odcizí jeden sen, jeden pocit. Fascinující duet Toma Cruise a Nicol Kidman je především ve znamení vizuální převahy toho prvního, ale větší přesvědčivosti té druhé. Doktor William Hartford, ve své podstatě šťastný, spokojený a sebevědomý muž, se jednoho krásného večera dozví od své řádně zhulákané ženy o jednom neuskutečněném milostném dobrodružství a tento příběh, spíše nenaplněný sen, mu dá impulz k neskutečné a nadreálné pouti za pokušením, za utišením rozbolavělého mužského ega. Při této pouti pomalu přestává být sám sebou a stává se člověkem, který nosí masku... a obklopen rozkoší, perverzí a všudypřítomným pokušením se nakonec zaplétá do zvláštní hry, která je plná nebezpečí a neznámých. A ani maska ho nedokáže ochránit před neodvratným. Kubrick je znepokojivý a sugestivní jako vždy, atmosféra předvánočního New Yorku dodává jeho filmu gejzíry křiklavých barev, překrásná ženská nahota dráždivost a příběh obrovskou vnitřní sílu. Každý záběr je rozkoší. Smyslnou, strhující. Herecké výkony... fantastické. Hudba – minimalistická, padnoucí. Mistrovské podobenství s jednou jedinou pointou... šoustáním. Skutečnost. Sen. Rozjitřené vnímání. Hluboké snění. Oči doširoka zavřené. (26.10.2004)

Tenhle film je zvláštní. Pro někoho může být šokující, ale podle mě to je velmi zdařile natočený film s dějem, které by pod taktovkou méně talentovaného režiséra skončilo jako nechutné béčko (případně Péčko :-)). Pan Kubrick ale dokázal udržet laťku po celý film stejně (hodně) vysoko a i přes spoustu scén zabývajících se sexem jde o psychologický film rozebírající zejména to, jakou roli hraje v životě tolerance, porozumění a hlavně náhoda. V postavách Toma Cruise (který zde podává (nejen na sebe) velmi dobrý výkon) a Nicole Kidman (ta hraje naprosto fantasticky) je toto všechno nádherně analyzováno a konfrontováno. Ona se dopustila "snové nevěry", on se jí chtěl pomstít. Ale jenom díky neuvěřitelnému štěstí z tohoto nočního výletu po předvánočním New Yorku nevznikla tragédie. Scénář je neuvěřitelně inteligentní, promyšlený (nevím, jestli v něm hnidopiši najdou nějakou logickou chybu, ale pochybuji) a krásně spletitý. Navíc na mě měl zajímavý efekt - po 2.shlédnutí jsem sice (snad :-) porozuměla některým věcem, ale vyvstaly další otázky, takže určitě jsem tohle dílo neviděla naposledy (navíc ve mě podruhé zanechal film ještě hlubší dojem než při prvním shlédnutí). Co se týče technické stránky, tak k té nemůžu mít jedinou výhradu, skvělá je i kamera a naprosto fantastická mi připadá hudba - úvodní Shostakovichova suita, instrumentální hudba v "domu orgií" ale zejména Musica Ricercata - klavírní minimalistická skladba, která hraje vždycky, když už má Tom Cruise na mále nebo když mu hrozí nebezpečí, jsou naprosto úžasné a perfektně podtrhují atmosféru děje. Jsem teď zvědavá, co sem napíšu po 3.shlédnutí a na co nového při něm přijdu :-) (15.03.2004)

Tak od tohohle Kubrickovo filmu jsem cekal asi nejmin, ale Kubrick ani tentokrat nezklamal, ale nejake chyby se tu najdou. Ze zacatku filmu jsem se misty nudil a nic moc zasadniho se nedelo, jenze od chvile, kdy se Cruise dostal na "vecirek" se to nehorazne rozjelo. Od tehle chvile jsem byl napnutej az do konce, protoze tohle drama bylo fakt neco, navic do toho par zahadnejch veci, proste parada. Chvilku po shlednuti sem si rikal, ze konec stal docela za prd, ale jak se mi to rozlezelo v hlave tak sem si uvedomil, ze konec je vlasne genialni. Takze kdyby Kubrick vyhazel nekolik zbytecnejch minut ze zacatku, nemel bych si na co stezovat. Opet se vyborne povedla hudba, hlavne ty udery do klaviru byli genialni. Jen mi misty jedna skladba pripadala jak ze Sam doma 2. Herci jsou opet skvely, jeden z nej vykonu Cruise tu opravdu je, ale prislo mi, ze Kidman hrala jeste o fous lip, i kdyz nedostala tolik prostoru. Tenhle snimek me proste pohltil a musel sem ho bez prestani dokoukat do konce, takze 5*. (27.03.2006)

Troufám si tvrdit, že EWS není film, který by těžil z opakovaných shlédnutí. Jakmile si člověk přisvojí metaforický "plán" hrdinovy sexuální odysey, film ztrácí svoje prvotní tajemství a napětí atrofuje. Téma střetu dvou verzí (mužské a ženské) představivosti a destruktivnosti touhy je inspirativnější než pojetí Cruisova hrdiny jako oběti sexuální represe, kterou v závěru jeho externalizované a zoufale nenaplněné představy doženou až k slzám a provinilému doznání. Jsme v New Yorku na konci 20. století nebo ve Vídni za časů Freuda? Film vůbec působí odtažitě svým mixem bezčasí a kubrickovského chladu, který může být projevem stejně tak intelektuálního odstupu jako mizantropie. Postavy jsou spíš archetypy zbavené individuálních rysů, humoru a spontánnosti. Architektura a dekorace filmu jsou bezčasé; leimotivem je vánoční výzdoba, která záměrně nepůsobí rušivě jen tam, kam skutečně patří: do rodinného kruhu. Chladně promyšlený je i způsob, jakým Kubrick nakládá s kamerou, hudbou nebo třeba barvami - kontrast rudé (touha) a mrazivě modré (smrt) se zde prolíná do ambivalentní fialové. Jako zbavená jakékoliv emoce a kouzla působí i evokace nočních ulic New Yorku, nejspíš další záměr autorovy mimozemsky chladné inteligence. Konečně zaráží to, jakou péči (co do délky a pozvolnosti budování) věnuje Kubrick každé scéně, včetně těch vyloženě explikativních nebo rovnou zbytečných (např. rozhovor hrdiny se zženštilým recepčním je už třetím zpochybněním jeho kompetence jako heterosexuála). Out of Time. (26.09.2006)

Cruise. Kidman. Kubrick. Doširoka zavřené oči, jak by měl znít doslovný překlad originálního názvu Eyes Wide Shut, nejsou ani mimozemsky chladným a odtažitým dílem bez emocí, ani mizogyním lucidním snem s dobovou neukotveností. Kubrick je sarkastický, sardonický a veskrze pesimistický, právě proto překvapí, že na konci Spalující touhy je zanechána titulním postavám jistá naděje._____ Jeho poslední mistrovské dílo není ani chladné jako psí čumák, postavy jsou pasivní typy, které žijí výrazným vnitřním životem, jenž je znát na jejich tváři, za níž se snažíme nahlédnout, za masku dvou úspěšných a spokojených manželů. V tomto případě je doslova geniální castingový tah obsadit manžele Cruiseovy - Toma Cruise a Nicole Kidmanovou, kteří jak ve skutečnosti, tak ve filmu spolu žijí 9 let a kteří dospěli do stádia kladení si podobných závažných otázek._____ Spalující touha je narativně vystavěna stejně jako všechny ostatní Kubrickovy filmy, členěná do třech částí, v nichž se traktují teze Nietzscheho (nadčlověk a smrt) a Freuda (podvědomí, obsese a touha) skrze snovou pohlcující atmosféru. Pokud byl Kubrick někdy mizogyní, bylo tomu tak pouze v případě Mechanického pomeranče, v němž vyobrazoval ženu jako objekt potěšení. V případě jeho labutí písně se ale jedná o dizenterpretaci, protože ženy u Stanleyho určují správný a přírozený řád i vývoj věcí - zdání mizogynosti tvůrce je dáno pouze tím, že Kubrick rád vypráví o mužsé maskulinitě jakožto iluzi podporovanou společností, v níž umřelo pravé umění a správné hodnoty (Daniel Stephens)._____ Žádné z děl zaníceného fotografa nebylo dobově ukotveno, vyjma dvou historických satir - a mix newyorského snobství s vídeňskou otevřeností a neurčitosti mezi 19. a 20., popř. 21. stoletím dodává snímku ve výsledku punc nadčasovosti. A taky vám tak závěrečné "Fuck" připomíná "Mein fuhrer, já mohu chodit" a "Byl jsem vyléčen"? Stanley se ve filmařském nebi někde směje pod vousy a hraje svou poslední partii šachu... s divákem. (28.02.2007)