Pomsta

Francúzi drsné thrillery vedia, ale Pomsta sa možno až moc snaží pripomínať americké podobné filmy, čo nie je úplne na škodu, ale predsa len ten ich pôvodný štýl mi sedel viac. Zápletka je úplne štandardná, aj keď tentoraz mi prišla aj trochu realistickejšia, mladá žena je znásilnená milencovým priateľom a keďže ohrozuje aj jeho povesť, rozhodne sa jej radšej zbaviť, čo sa ale nepodarí. Takto to aspoň nepôsobí tak neosobne, ako vo väčšine podobných filmoch. Ale dejovo to už priamočiarejšie ani byť nemohlo, celý film je vlastne lov na púšti, kde ale nie je jasné, kto je vlastne lovec a kto korisť, neustále je vo výhode iná strana, no inak tu nemá absolútne čo prekvapovať, film si ide celý čas svojou jasne vytýčenou cestou bez akejkoľvek odbočky. Aj takto sa mi na to pozeralo dobre, ale predsa len o výraznejšej spokojnosti sa tu hovoriť nedá, na to by to muselo byť aspoň trochu nápaditejšie a prekvapivejšie. Aspoň že režisér sa to snažil neustále ozvláštňovať rôznymi maličkosťami, ktoré síce pre dej nemali žiadny význám, ale páčili sa mi, napríklad taký pohľad na mravca, okolo ktorého vyteká krv. A podobných drobností je tu plno, takže som sa vlastne po celý film najviac netešil na vývoj deja alebo násilné scény, ale práve na takéto drobnosti. Samotné prevedenie pomsty ale pôsobí trochu rozporuplne. Na jednu stranu je to poriadne krvavé, vlastne až moc, lebo postavy tu stratia teda riadne množstvo krvi a pritom stále takmer v pohode fungujú, ale mrzí ma, že drsné scény viac vynikajú v tej masochistickej, než sadistickej rovine. Na také ošetrovanie si zranenia v jaskyni alebo snaha vybrať črep z nohy sa len tak nezabudne, to pôsobilo dosť drsne, ale keď už niekto niekoho zabije alebo zraní, tak mi to zase až tak zaujímavé neprišlo. Ale celkovo sú všetky tie akčné scény výborne natočené a s realistickými efektami. Postavy nie sú zlé, ale mohli byť aj trochu lepšie. Celý film tvoria len štyri postavy, hlavná hrdinka je síce pekná, ale za to, čo sa jej stalo si mohla predsa len aj trochu sama a navyše som jej to moc neveril a muži zase mohli byť vybraní trochu slizkejšie, aby som im aj prial len to najhoršie, táto zostava mi prišla celkom sympatická. A tak ako som spomínal, najlepšie na celom filme je réžia, nielen, že vizuálna a technická stránka sú skvelé, ale ešte aj to plno drobných nápadov. Takže Pomsta nie je film, ktorý by som v rámci žánru dokázal doporučiť, ale som rád, že som si to pozrel, nenudil som sa a plno momentov tu vynikne. 65% (16.05.2018)

Tři plus mínus opovrženíhodná prasata nahání jednu plus mínus opovrženíhodnou čubinu, přičemž každé tělo má v sobě zhruba dvacet litrů krve a kdekdo bez větších potíží přežívá obludná zranění. Sice by se tu dalo lecos prostříhat a míra uvěřitelnosti plave někde mezi nulou a fantasy, ale jinak je tahle sytě červená jízda s nádhernou formální stránkou a rajcovním soundtrackem nadmíru ucházející. Na další kousek Coralie Fargeat budu zvědav. 7/10 (22.07.2020)

Matilda Anna Ingrid Lutzová hraje roli naivky. Marockou pouští stříkají zásoby umělé krve. Příběh nahrává polemikám kolem hnutí MeToo odhalujícího sexuální násilí na ženách. Přestože žena sexuálně provokuje s lízátkme v ústech a výrazem lolitky. Trojice násilníků zosobňuje až karikovanou tresť chlapácké nechutnosti: hnusně se cpou, zpíjejí, chlípně tváří, sledují sport – a přitom režisérka dusno před bouří nastavuje upachtěnou symbolikou včetně mravenců a zahnívajícího jablka. Od chvíle, kdy polonahá zraněná slečna stane v pustině proti třem ozbrojeným mužům, přizná Pomsta naplno barvy. Přesněji barvu jedinou: křiklavě rudou. Inscenuje se typický žánrový model štvanice, studentského cvičení ve vymezeném prostoru a času, jehož nálada sice účinkuje, zato sdělení se příčí zdravému rozumu. Nicméně člověk musí uvěřit, co všechno dokáže křehká dívčina přežít, aby mohl ocenit opravdu vynalézavé postupy, kterými si pomáhá. Od robinsonovsky posbírané výstroje až po nevšední nápady, co se dá v nouzi podniknout se sluchátky, zapalovačem nebo s plechovkou. Pravda, schopnostmi sebeléčitelství slečna přebíjí i doktora medicíny v Uprchlíkovi, ale logika musí uhnout zásadnímu varování: Pánové, nepodceňujte zdánlivě hloupoučké blondýnky s výrazem tanečnice od tyče! Do rozhodující bitvy kráčí hrdinka bosá a špinavá, leč ztepile odhodlaná, zázračně uzdravená a westernově osudová, bohužel bez oné zábavné tarantinovské nadsázky. Dá se čekat, že tupí nadsamci neznalí základních hororových pravidel jí práci usnadní podle šablony, kterak se kořist mění v lovce, a stejně průhledně se rýsuje i pořadí jednotlivých střetů, aby se smyčka zatáhla ve výchozím bodu. Ovšem jedno překvapení nakonec přece jen přijde: do rozhodujícího souboje nastoupí mstitelčin urostlý protihráč v Adamově rouše. Možná k potěše milovnic pánského striptýzu, ale jinak bezúčelně; k předešlým praktickým prostředkům finále přidá už jenom nouzové použití kuchyňské fólie.Jako názorný inventář krabičky poslední záchrany pro přežití v divočině je Pomsta docela originální, filmařsky by zapadla mezi snesitelnou béčkovou produkci, která povinně cáká červenou na bílé koberce – ale pak by nesměla ostentativně předstírat vyšší umělecké cíle. (01.09.2020)

Dovolím si malou poznámku, než se vrhnu k zhodnocení snímku - pokud jste předem viděli trailer, tak už jste viděli i 80% filmu a to včetně závěrečné scény. Přesně kvůli tomu už na trailery téměř nekoukám, ale když vám ho pustí v kině před jiným filmem, co máte dělat? Tvůrce takových ukázek je potřeba lynčovat, nic jiného. Na samotném snímku mě ale (kromě opravdu špatného střihu) mrzelo to, že jde o stoprocentně samoúčelnou vizuální podívanou. Přímočarý děj je totiž tak podmíněn snaze o atraktivní vzhled, že některé dílčí scény kvůli tomu opravdu nedávají žádný smysl a jsou ve filmu jen proto, aby režisérce umožnily ukázat nějaký ten pěkný záběr (hořící strom). Pak jsou zde scény, které sice také nedávají smysl, ale tentokrát aby sloužily jako berlička posunu děje - tak například jedna z mužských postav má nutkání prohlédnout si svůj zlomený nos v zrcadle, ale než aby se jednoduše podívala do jednoho ze zpětných zrcátek na svém vozidle, raději si zajde do kufru auta pro ruční kosmetické zrcátko, kvůli jehož odrazu prozradí svou pozici pomstychtivé hrdince. Malicherná blbina, že? Ale mně to přesto vrtalo hlavou. Kdyby tyhle nelogické detaily byly součástí drogových halucinací hlavní hrdinky, bylo by to něco jiného a omluvitelného, ale bohužel jsou prostoupeny celým filmem. Chápu, že Revenge nebylo zamýšleno jako sofistikovaný snímek, ale když je tak moc vidět, že na těchto přihlouplých berličkách stojí celé jeho fungování, tak ani zajímavý vizuál a elektronická hudba ho v mých očích nezachrání. (24.09.2018)

Velice rajcovní snímek, který hlavně v úvodu pekelně dráždí všechny možné erotogenní zóny na lidském těle a jakmile přestane s tímhle, napumpuje tělo adrenalinem. Revenge je přesně tak prostá žánrovka jako její název, ale já sakra říkám, že tyhle filmy mají na, jinak přeplněném, trhu své místo a osobně nyní hrozně lituji, že jsem na film nevyrazil do kina - tohle se musí podporovat. Ano, film sice hraje na první signální a sexy zadek misí se znepokojivými záběry ostatků lidských těl a jejich konzumace mrchožroury, ale...má to prostě tu sexy ženštinu, hodně akce, skvělé prosluněné lokace, dva pitomce se zbraněma a levného Aarona Eckharta (vlastně jsem si uvědomil je už dnes Aaron sám, ale patrně nehovoří francouzsky, což je nezbytný základ filmu), takže na vypnutí mozku u jednoho chladného zimního večera naprosto ideální. (28.11.2018)