Děrsu Uzala

Kurosawovy filmy mě kdysi nepříjemně překvapily na odiv stavěnou evropskostí. Má chyba, že jsem se přes očekávání asijské jinakosti nedokázal přenést. Snad i proto je pro mě Děrsu, odehrávající se v asijských končinách proto-evropského Ruska Kurosawovým prvním, jenž podobné neblahé pocity nepatřičnosti, zrady na autentičnosti nevyvolal. I když to zpočátku vypadá na hrdinskou, před-sovětskou podívanou o dobývání bezduché přírody fortelným lidem, jaksi kříženou se zálesáckými příručkami Boba Hurikána, kdy jde hlavně o to ukázat, jak by carští špízlové byli bez domorodého prosťáčka v hajzlu, film od konce první části vykvétá do sympatického buddy-movie, který vřelostí citu nemá daleko do Ang Leeho oskarových "buzen na vandru". Latentní queer náladu srdečného pouta mezi kartografem a přírodním mužem kalí jen skutečnost, že lze Děrsu za sexuální objekt považovat jen se značnými obtížemi. Divácky nejvděčnější lidské momenty si pak Kurasawa nechává dramaticky na závěr komplikované domestikace; tenká hranice mezi emocionálním nábojem a kýčem zůstává nicméně nepřekročena. Sibiřsky hřejivý zážitek kdesi na pomezí dobrodružných bijáků a opravdové kinematografie kazí jen ostudně mizerný přepis filmu na DVD, který znehodnocuje hlavně estetickou hodnotu širokoúhlých záběrů nádherné pustiny. Rešerše ukázala, že podobný neduh netrápí jen vydání LK, nýbrž většinu zahraničních edic. Strašná škoda. (10.06.2015)

Tedy já normálně moc nejsem na nedějové filmy plné dlouhatánských záběrů, ve kterých nikdo nepromluví ani slovo, ale tady prostě musím ocenit tu úžasně sympatickou hlavní postavu a myšlenky. Člověk je dneska už tak zblblý z děsivých zpráv v médiích a vlastně i z thillerových filmů, kde se to jen hemží úchyly nebo naoko sympatickými lidmi, kteří se nakonec projeví jako lotři, že se Děrsu Uzala stává balzámem pro duši. V tomto filmu se totiž v divočině několikrát potkají úplně cizí lidé, a považte - místo, aby se hbitě zapíchli, si dokonce nabídnou jídlo a později spolu bok po boku putují a pomáhají si! Nevídané. Pravda, neplatí to stoprocentně a závěr je dost smutný, ale i tak, ta atmosféra sounáležitosti, přátelství a spolupráce je krásná. (30.11.2008)

Na film nás nahnali na devítiletce, takže jsme jím všichni opovrhovali jako ruským produktem. Ti starší z nás ale tvrdili cosi jiného a léta mi umožnila svůj názor přehodnotit. Výsledek je, že jsem shledala film zajímavým, ale můj celoživotní odpor ke všemu, co pochází ze Sovětského bloku nějak nelze překonat. Místy klišé, což snižuje působivost jinak syrového příběhu. Tarzan v Tajze . (22.06.2009)

Ukázka souznění jedince s krutou přírodou. Děrsu Uzala je bezesporu umělecky hodnotný snímek, pro mě osobně však zejména ve druhé polovině stopáže i nesnesitelně nudný. 50% (02.08.2011)

Ku tomuto sovietskemu skvostu kinematografie a aj Oscarom ovenčenému filmu ma doviedla moja záluba ku tajge. Neviem prečo, ale tento rozľahlý ruský les mi vždy vie niečim učarovať. S radosťou som sa pustil do tohto filmu a zo záujmom sledoval putovanie kapitána Arsenieva a jeho priateľa Dersu Uzala. Uzala je klasickým odchovancom tajgy. Vie, kde je najlepšie loviť, ako spraviť vhodný úkryt pred búrkou a pod. a práve tieto jeho črty učarovali kapitánovy a jeho mužom. Jedná sa o prejav naprostej dôvery medzi civilizovaným človekom a človekom odchovaným divočinou. Vzájomne sa podporujú a vlastne celý film je akoby poctou prieteľstva medzi civilizáciou-moderným svetom a nekonečným duchom tajgy, ktorého predstavuje Dersu. Po čase sa aj somotný Dersu dostáva do kontaktu s civilizáciou a to Chabarovsku. Nechápe prečo sú niektoré veci tak odlišné. Jediné čo mi trošku vadilo je až prílišná dĺžka filmu a priznávam, že viac som čakal takých zobrazení rôznych loveckých metód, stopovania. No viac lovenia. Ale inak výborná vec, ktorá ako som spomínal má silu v pevnom priateľstve. (03.10.2014)

Tak jsem se k tomuhle filmu dostala s desítkami let zpoždění, ale to vůbec nevadí, tohle je totálně nadčasové, hluboké, prosté jako život sám. Člověk v divočině. Přátelství. Fascinující příroda. Průzkum neznámých území. Pušky a sníh. Dobrodružství. Žádná ženská. Prostě nádhera. Konec jsem moc nepochopila, jak se celý film nikam nepospíchá a všechno se odehrává takřka autentickcým tempem, tak ten konec je nějak rychle useknutý a ani jsem nepochopila, co se vlastně opravdu stalo. Možná to rychle polopatické vysvětlení bylo pravdivé a v tom případě mě to moc neuspokojuje, ale to je jenom můj problém:) V dětství jsem hltala knížky z tajgy, protože jediný, co mě doopravdy dokázalo fascinovat, byla příroda. Kdybych viděla ten film tehdy, možná by to pro mě bylo úplné dětské zjevení, ale i dnes se ve mě ta dávná ozvěna lesního lovce (případně lesní divoženky) ozvala a velmi přijemně si s Akirou zazpívala duet... Díky:) (15.06.2015)

Další Kurosawův podařený snímek a tentokrát bez až roztomile naivních postav. Děrsu sice patří mezi pravověrné klaďase, ale navíc na diváka přenáší opravdovou hloubku svého charakteru. Člověk až cítí zimu deroucí se pod kůži a tak rád usedne k nohám tohoto moudrého starce, aby se o přežití dozvěděl o trochu víc. (22.03.2017)

Na to že je to Ruský film z roku 1975 je poměrně povedený a není tam samej soudruh ale je to hlavně o přátelství a přírodě ,což oceňuji . (05.01.2019)

" ZAČÍNAL SOM SI VÁŽIŤ TOHO LOVCA, JEHO ČISTÚ DUŠU." Neobyčajne ľudský príbeh o človeku, ktorý sa cítil byť súčasťou prírody, s nezdegenerovaným rebríčkom hodnôt, ktorý do našej " civilizovanej " spoločnosti nepatril a nemienil sa podriadiť jej " poriadku ". Konečne som prežil pri Kurosawovom filme filmový zážitok. Vždy tomu niečo chýbalo. (29.07.2010)

Nádhera, dech beroucí příroda a hlavně Dersu Uzala. Musím si sehnat knihu. (17.04.2011)

Musím říci, že Kurosawův režijní styl mne zatím nechává napůl chladným a myslím si, že chyba nebude ve mně, ale v Kurosawových filmech. DĚRSU UZALA je přesně ten případ, kdy si divák ve scéně loučení na kolejích řekne: "Hmm, docela to šlo, rozuzlení sice nic moc, něco tomu chybělo, taky mi není úplně jasné, proč tam na začátku hledal jeho hrob, ale co. Na druhou stranu tam byly silné scény, obrazově to bylo zajímavé a ten Děrsu, to byl takový dobrý lesní skřítek..." V očekávání vysvětlujícího epilogu a závěrečných titulků se tento divák začne ošívat, když tu náhle lup...na obrazovku naskočí nápis 1907 a jede se dál. No, jede... Nebudu nadále hnusný a ironický, jelikož Kurosawa si jako filmař bezesporu zaslouží úctu, ale jak mám asijskou meditativnost rád, tak mne Akira Kurosawa svým režijním stylem někdy strašlivě nudí. Jako třeba v tomto případě. (04.06.2011)

ano tohle je jeden z nejlepších filmů o přátelství.. navíc a přesto že tam je stržena velká část budování si přátelství rozmluvou tak o to je cenější že to(vytváření přátelství) z filmu čiší na každém kroku (18.03.2012)

Nádherný, až poetický příběh o přírodě, její krása a síle... a hlavně o setkání v ní, setkání lidí z dvou světů (tajga/město), kteří k sobě přesto najdou cestu a stanou se skutečnými přáteli. Děrsu Uzala dialogy šetří, důraz je kladen na obrazy, často vlastně opravdu obrazy přírody a vyprávění kamerou. Ta tu není tím nejsilnějším, což vůbec nevadí, taková krajina totiž udělá mnohé, i když není zrovna dokonale zakomponována. Akira Kurosawa jí (přírodu) často využívá, ukazuje její rozmary a to, jak je oproti ní "člověk nicotný"! Dialogů opravdu není mnoho, přesto jsou tak dokonale napsány, že jich velké množství zůstává v mysli. A co teprve scény, jako ta u jezera, setkání s ambou, první loučení a samozřejmě finále... velmi silné, žalující ten městský svět. Maksim Munzuk je jako Děrsu Uzala výborný, až mám pocit, že právě on je tím nanajským lovcem, že zde vlastně nemá co hrát. Právě původ hlavního hrdiny, je dalším velkým kladem filmu, ze života Nanajců se sice nedozvíme mnoho, ale něco přece a za to jsem velmi rád. 85% (14.09.2019)

Tak jak vidno, i Kurosawa nakonec dokázal natočit snímek, který se mi líbil. Kupodivu mu ale k tomu museli pomoct Sověti svou přírodou a skvělá postava lovce a zálesáka Děrsy. Ano, je to dlouhé, ano určitě by se to dalo prostříhat jako drtivá většina Kurosawových filmů. Ale tentokrát byla v okolí alespoň krásná zasněžená země a lesy a to mi nudné pasáže zpříjemnilo. (31.08.2020)

Medvídek Uzala. (15.08.2021)

Moje líbit velmi moc moc moc . Tvoje přeji vidět taky, co nejvíc. Povídání a obrázky namalované hezky dobře. Moje zážitek o čistém nitru, hezkém člověci, příroda a přátelení jedno z nejmocnější co film dělá. (10.12.2008)

Nejhezčí film o přátelství který znám, drsná tajga a lidská moudrost. V dnešní uspěchané době, kdy se točí filmy se spádem a akcí se někomu může zdát dlouhý a uloudaný, ale tu sílu a myšlenku musí cítit každý. (23.06.2009)

Věřte, nevěřte, na tomhle filmu jsme byli kdysi na školním představení, což se vedle pravidelně se opakujících představení Osvobození Prahy nebo opusu o Johnu Reedovi, který objevil Lenina zdá z dnešního pohledu dost zvláštní. Pamatuji si, že jsem tenhle film na základní škole pokládal za ukrajinsko-gruzínsko-ruský a během představení jsem pojídal bonpari, což se odrazilo v hodnocení snímku na cestě zpět do školy. Pomalý film o divným chlápkovi, co má hezkou pušku tenkrát mu teengerskou duši nenadchnul. No, dal jsem jsem po mnoha letech znovu a z jedné hvězdy tahám na rovné čtyři:) (19.06.2010)

Výnimočný, nezabudnutelný, poetický, citlivý a dnes už veľmi vzácny film. Akira Kurosawa presvedčil týmto filmom i svojich odporcov že vie točiť zaujímavé umelecké filmi na úrovni. Dersu uzala je film ktorý mi učaroval a tento žáner proste môžem. 92% (28.07.2010)

Krásný dobrodružný film. Skvěle a realisticky zpracován, že se ani neuvědomíte, že jde o film, a zcele vás vtáhne do svého prostředí. To syrové a naturalistické zvtárnění střetu člověka s divokou přírodou, každý krok bahnem, každý krůček sněhem a vždy o kus blíže cíli. Cítil jsem silné pocity skutečného života a bytí. 9/10 (15.08.2010)