Deštivý den v New Yorku

Jasně, do Allenovi tvorby to nepřináší vůbec nic nového, ale já tak nějak nemám potřebu mu to vytýkat. Docela si užívám představu toho, že nějaká patnáctka se dívá "na novou romanťárnu s Timothée Chalametem" a nemá absolutně tucha, že postava kterou tam hraje, kdysi krom hrbatých zad a staromilského oblečení, měla i plešku a brýle. V dnešní době to musí na dnešní generaci působit asi dost "z jiného světa", ale opět mě těší představa, že při odkazování na černobílé romantické fláky si alespoň někdo řekne: "ty jo, ono to asi mělo nějaké kouzlo" a začne třeba i po něčem pátrat... Co se týče filmu jako samotného, Allen s věkem rozhodně neztrácí schopnost psát ty svoje typicky vtipné prvky, ikdyž už rozhodně ne v takové kadenci. Já vám ale nevím, mě pořád situace typu impotentní smích a škytavka baví, a řekl bych že možná i víc, jak jiné sladkosti z tohohle desetiletí. Vlastně mě baví i obsazení (až na Selenu, to byl hodně velkej miss), mezi kterým jsem si nejvíc užíval kouzelnou Elle v roli "Ashleigh" - psáno tou noblesnější formou, která pro mě v tomhle filmu představuje přesně tu továrnu na zajímavé bizarní situace a která je tou tajnou hlavní postavou, ikdyž se nám snímek snaží přehodit něco jiného. Co bohužel ale musím vytknout, byla režie. Scény, kde se celou dobu nezmění velikost záběru, to je docela blbý. Když se, ale přenesu přes to, že tohle všechno jsem jednou viděl a to, že občas i přes výbornou práci set dekotérů nevypadá úplně dobře (já nemám moc rád ten look Angenieux objektivů) a budu očekávat jen film na dobrou noc, tak mi tohle na zimní fázy kariéry nepřijde zas tak zlý... (06.04.2021)

Woody Allen pořád umí, to je jasné. Dialogy mu pořád v hlavě šrotují a dávají smysl. Navíc si pořád dovede domluvit solidní balík herců, kteří se tu evidentně předvádí. Zde jednoznačně Elle Fanning která hraje hloupounkou holčičku. Celé je to ale vysoce umělecké a jak z jiného světa. Na jedno shlédnutí je to takové oblouzení smyslů, ale za pár týdnů o tom už ani nevím. (07.09.2020)

Woody Allen se nám ztrácí před očima, dalo by se napsat. Občas sice naservíruje něco výživnějšího, na čemž si rádi pochutnáme, ale většinou jsou to jen drobné gastronomické radosti. Starý dobrý New York ovšem klapnul a tady se rád přikloním k těm chuťovým zážitkům, protože tentokrát legendární Woody kořenil podle mého gusta. S železnou pravidelností chrlí nové osudy a zas a znova komentuje mezilidské vztahy. Autorovým alter egem je tentokrát výřečný Timothée Chalamet, který se svou naivní přítelkyní, možná budoucí velkou novinářkou (jen krapet nevidí, co novinář vidět musí), přijíždí do New Yorku. Plány jsou jasné: společně se pobavit, vidět jeho oblíbená místa na Manhattanu, zajistit její rozhovor se slavným režisérem. Jsou mladí a ani netuší, že jejich vztah prožívá krizi. Plány se záhy rozpadají, zejména ona neodolává možnosti dostat se do přítomnosti svých dalších „hrdinů“, on zase řeší komplikovaný vztah s matkou a rovněž potkává cynickou sestru své bývalé přítelkyně s tváří Seleny Gomez. Její chemie s hlavním hrdinou funguje docela slušně. Rozhodně není moc důvodů se upřímně zasmát nad trefnými dialogy nebo se radovat ze samotného příběhu, výsledek je spíš příjemnou procházkou po milovaném městě s pár zajímavými postavami, tradičně řešícími existenciální nejistoty. Allen zkrátka chová k New Yorku hluboké city – i když osud tomu chtěl, aby film ležel někde na polici (strefil se do vrcholu aféry MeToo, v níž Allen rovněž určitým způsobem figuroval) a způsobil nečekanou roční pauzu. Uteklo mi to jako voda, obdivuju i Allenovu (ano, nevyjde to pokaždé) schopnost neustále variovat podobná témata a herci jsou tradičně na jedničku. Tři až čtyři hvězdy, ale záměrně jdu nahoru. (22.01.2020)

Drahý Woody, neviem, prečo stále tvrdohlavo nakrúcaš už len priemerné filmy so stereotypnými zápletkami, nie celkom premysleným rytmom a mdlými dialógmi, ktoré už zďaleka nie sú také briskné ako naposledy v deväťdesiatom šiestom. Zrejme nedokážeš žiť bez toho vzrušujúceho chaosu okolo nakrúcania, tak ako pravoverný Newyorčan nemôže žiť bez splodín zo žltých taxíkov. Ale mne už dochádza trpezlivosť chodiť každý rok na nový projekt Woodyho Allena a postrádať tú nádhernú kombináciu nihilizmu, cynizmu, sarkazmu a orgazmu. Bez katarzie. Každopádne je dojímavé, ako zúfalo hľadáš romantiku v dnešnom svete a za to ťa budem naveky milovať. Z upršaného východného Slovenska s láskou MIMIC. PS: Ten casting ale potešil. (16.11.2021)

A Rainy Day in New York (len tak mimochodom, ten názov sa mi páči) by som ohodnotila na 3,5*. Od samého začiatku ma vtiahol do deja a vlastne celý čas ma to zaujímalo, bolo to také dynamické, nenudila som sa. Veľkým plusom je samotné obsadenie, mladučkí a momentálne veľmi obľúbení Timothée Chalamet a Elle Fanning predovšetkým. Myslím si, že práve vybraní herci mali zaručiť filmu úspech a sledovanosť. Na druhom mieste je atmosféra, New York ako ho nepoznáme. Očarujúce mesto, aj keď práve prší. Romantický New York. Okuzľujúci New York. Luxusný život v New Yorku. Žiaden ruch, náhliace sa yellow cabs, žiadni turisti len Big Apple bez toho "big". New York, aký bol kedysi, možno keď bol Woody Allen mladý, aspoň tak mi to pripadalo. Mala som problém zaradiť dej a atmosféru doby do správneho času. Na základe mini sukničky Elle Fanning som si vytvorila názor, že sa jedná o nejaké roky 60-te a zrazu mobilný telefón (!!!), takže dej sa odohráva akože v súčastnosti, kým všetko a celá atmosféra je ako z minulosti!!! Práve toto mi na filme najviac vadilo. Pôsobilo to nereálne. Naopak chválim (opäť) herecké obsadenie (najviac ma bavila naivná Ashleigh), hudbu (zaujala ma už v úvodných titulkoch) a vlastne aj výpravu (bez tých moderných prvkov). Samotný dej je už slabší, scénar je dosť nepravdepodobný, je tam veľa "náhod". Snažím sa byť čo najobjektívnejšia, ale aj počas sledovania filmu mi žiaľ súkromie režiséra tak trošku kazilo dojem filmu, možno niekedy je lepšie nevedieť niektoré veci o slávnych osobnostiach. Ale áno, Daždivý deň v New Yorku by som odporúčila, hlavne ak si máte chuť pozrieť nejakú oddychovku, máte radi New York alebo sa chcete pokochať pohľadmi na tie krásne interiéry a prepychový život. Ten film je aj dosť o umení. Avšak nejakú hlbokú myšlienku som v tom nenašla. Aj tak taký lepší priemer. Už vlastne dlhšie som sa chystala si ho pozrieť, ale stále som uprednostnila nejaký iný film či seriál a až dnes som si ním celkom spríjemnila deň. Síce tu neprší, ale som marod. (20.10.2020)