Sedm samurajů

Kurosawův klenot je na mě krapet rozvláčnělý, ale precizní v každém ohledu. Tímhle snímkem položil základy pro tolik příběhů, kdy se hrstka odvážných postavila na stranu slabých proti mnohonásobné přesile. V dnešní době bychom si obzvlášť měli těchto filmů cenit, protože i po tolika letech o nás jako lidech dokážou vypovědět nejvíce. K čemu je dobrý strachovat se o vousy, když můžeš přijít o celou hlavu? (20.05.2013)

Skvělá samurajská klasika, o mnoho přístupnější a lépe stravitelnější než třeba pozdější Kurosawův Ran. O příběhu v podstatě nemá cenu se zmiňovat, kdo zná základní dějový syžet Sedmi statečných (řekl bych, že snad každý:), tak ví na čem je. Jde spíš o ty rozdíly mezi tímto originálem a mým milovaným remakem. Tento film má o mnoho propracovanější scénář, což mi ale stejně neumožnilo, abych si hlavní postavy zamiloval tak jako ve Sturgesově opusu. Dobře vykreslení jsou tu sotva čtyři samurajové, zbytek jakoby scénárista úplně ignoroval a byly tu jen do počtu - naproti tomu, kdo aspoň jednou viděl onu westernovou legendu, tak si zcela určitě vzpomene na naprostou většinu těch borců, ne-li přímo na všechny. Také tu není žádný hlavní záporák (banditi jsou prostě banditi a s tím si musíme vystačit - Calvera rulez!), naopak zase hudba a především konec jsou si hodně podobné. To hlavní, čeho si na Sedmi samurajích cením nejvíc je, že i když film trvá skoro tři a půl hodiny, skoro ani na chvíli jsem se u něj nenudil a celou dobu se dost dobře bavil a s napětím očekávál každou další scénu (téměř každá má něco do sebe) a to je u tak starého a dlouhého snímku co říct. 90 % (24.01.2005)

Krásny typicky japonský hrdinný epos, ku ktorého poetickosti sa žiadny americký snímok nepribližuje. Zobrazenie všetkých japonských cností, tradičných hodnôt, vernosti, oddanosti, pokory a zároveň tej najpodlejšej chamtivosti a krutosti. Film má v sebe toľko citu a ľudskosti, koľko sa len do akčného eposu môže zmestiť, a citlivosť scén a vyváženosť scenára je cítiť v každej minúte tohto trojhodinového maratónu. Aj napriek tomu sa mi ale svižnejší a zábavnejší remake páčil o niečo viac. Monotónne situácie a občas neprehľadné scény si vyžiadali za obeť jednu hviezdičku, porovnávanie s 207minútovou verziou. 80%. (27.09.2008)

Příběh se od známější americké westernové klasiky samozřejmě neliší, snad jen tím, že Kurosawa dává vesničanům více prostoru a divák s nimi může více soucítit, kdežto u Sedmi statečných mi víc než na farmářích záleželo na tom, aby přežilo co nejvíc kovbojů. Nerad hledám zápory na klasice, ale tři hodiny je na příběh o záchraně vesnice před bandity přece jen trochu moc a hlavně v prostřední třetině jsem příliš často pokukoval po hodinkách. Asijská velkolepost u mě tentokrát narazila. (02.07.2006)

Samurajové mají stále svoje kouzlo, ale čekat od nich zázraky současný divák rozhodně nemůže. Film se místy přeci jen táhne a prodloužená verze, kterou jsem viděl, se na jeden zátah sjet nedá. Souboje působí až moc divadelně, o zraněních raději ani nemluvím. Moc jsem od prvního setkání se samurajským filmem nečekal, takže mě většina nedostatků nijak nerozhodila. Jelikož jsem neznal herce, tak o nějakém fandění nemůže být řeč, ale nad všemi vyniká ujetý Mifune, který nejvíce vtahuje diváka do děje. Potěšil mě humor, který jsem v takovém množství opravdu nečekal. Jen pro zajímavost, tak dobře se mi titulky snad ještě nikdy nečetly. Bylo to zřejmě tím, že jsem uřvanou japonštinu zcela ignoroval a soustředil se pouze na ně, zatímco u anglicky mluvených filmů si v hlavě spojuji titulky s mluveným slovem. (09.07.2011)