Složka 64

Nepatřím k těm, kteří během sledování detektivek hádají kdo je vrah a v tomto smyslu jsem spíše pasivním divákem. Mám se za to rád, protože tak nehrozí, že bych sám sebe připravil o napětí, jak se to stalo vedle mě sedící přítelkyni, jenž si záhadu nalezených mrtvých těl rozlouskla už na začátku a zbytek filmu se pak spíš nudila... Já se naopak nenudil vůbec a celý detektivní příběh jsem si pro jeho mrazivou a drsnou atmosféru a charismatické duo vyšetřovatelů vychutnal parádně. Cením si toho, že snímek nepůsobí jako by byl splácaný na koleně a nesnaží se šokovat diváka za každou cenu - naopak pointa (ač možná lehce předvídatelná) dává perfektní smysl a motivacím postav se dá snadno rozumět. Mé první setkání s případy Oddělení Q tedy dopadlo nad očekávání dobře a s Carlem a Assadem jsme se rozhodně neviděli naposledy. (22.01.2019)

(78%) SLOŽKA 64 je již 4. dílem této severské série. Pevně doufám, že vzniknou další a další pokračování. Nejsilnějším kladem této série je rozhodně hlavní herecké duo v podání skvěle napsaných postav Carla a Assada. Oba mají zajímavé charaktery, především Carl, který mě v mnoha scénách a konverzacích pobaví. Co se týče děje, rozhodně je zajímavý a i realistický. Jen ta první půle filmu je taková pozvolná, což velkým problémem není. Spíš je trochu slabší detektivní linie, ale to se vše v cca druhé části snímku dost vylepší a i se to žánrem trochu promění. Jakmile se film dere ke konci, tak je k tomu i dost emocionální. Takže celkově je to téma zrůdného doktora, co zničil život tolika ženám dost zajímavé a pár scén je i docela krutých. No, vylepšovat by se toho dalo samozřejmě dost. Ale tak je to severské filmové řemeslo, má to svůj styl, tak z toho nemůžeme chtít bezchybné dílko. Když porovnám celou sérii, tak na prvním místě je rozhodně třetí díl, za ním tento čtvrtý, pak hned první a na posledním je bohužel ne moc povedený a průměrný druhý film. (24.03.2019)

V pořadí čtvrtá filmová adaptace knižní kriminální série (zatím je prý šest dílů, nevím, nečetl jsem) dánského spisovatele Jussiho Adler-Olsena se vrací s kriminálním oddělením Q, nevyřešeními případy, permanentně nabroušeným detektivem Carlem Mørckem i jeho muslimským kolegou Assadem. A je to zatím ze všech natočených snímků suverénní pecka. Tři mrtvoly roky naaranžované okolo jídelního stolu v jednom z kodaňských bytů, čtvrtá židle prázdná. Kdo si místo (ne)zasloužil? Vracíme se do 60. let do ostrovního převýchovného ústavu pro mladé dívky. Nebyly nebezpečné, netrpěly na tu dobu „závadnými“ chorobami. Jen byly poněkud divočejší ve svém sexuálním apetitu. A už tehdy započalo masové nedobrovolné zbavování rozmnožovacích schopností neposlušných dívčin. A prorůstá do současnosti ruku v ruce s dalšími aktuálními problémy Evropy. Tudíž se dostáváme do tematicky závažných rozměrů, které vůbec nepůsobí samoúčelně. Ba naopak. Přirozené je i napětí mezi vyšetřovateli, protože Assad má oddělení opustit a Carl se tváří, že to jde mimo něj. Jejich vztah je dynamický, vzájemné pošťuchování funkční. A ačkoliv Nikolaj Lie Kaas zůstává králem deprese, jeho vývoj je patrný a sem tam projeví nějakou vstřícnost nebo uznání. Zápletka vyznívá poměrně originálně, napětí graduje, snímek má solidní tempo. Takže za mě opravdu velká spokojenost!! (23.02.2019)

Další excelentní trefa do černého od seveřanů, kteří ukazují, že zas a znova je se na co dívat. Tak nervydrásající vyhrocený příběh a zpracování jsem už sakra dlouho neviděl a musím říct, že jsem doslova trpěl s obětmi ve filmu. Napětí a gradace od poloviny filmu až do samotného konce bylo skvělé, a intenzivní finále, u kterého jsem byl jak přišpendlený k sedačce, mě jen utvrdilo v maximálním hodnocení filmu. Fakt, že toto téma by mohlo být aktuální a probíhající někde “výše”, jen přidává filmu na kvalitě. Tohle se neslutečně povedlo a lituju, že jsem na to nešel do kina. Více filmů s touhle dvojkou detektivů prosím. (22.03.2019)

Adler-Olsen a jeho osvědčená dvojka jsou zpět! Tentokrát našim multikulturním detektivům zamotá hlavu pár ukrytých mrtvol. Dopadlo to, řekněme, podle očekávání. Pro mě to není tak napínavé a promakané jako třeba seriálový Most (bez vykřičníku), ale pochopitelně seveřani se nezapřou. Pořád je tam ta stísněná atmosféra, nehostinné ulice, šero a tajemno. Adler-Olsen k tomu správně pochopil, že přimíchat do základu trochu té současné, moderní politiky na objednávku neuškodí a bude to v "odborných" kruzích ceněno více... Navíc ústřední dvojka je zvolená fakt parádně. Doporučuju všem milovníkům severských i jiných kriminálek. (27.02.2019)