Sladký ničema

Po Virgilovi ze Seber prachy a zmiz a Zeligovi si Allen dal dalsi dokumentarne ladenej film a zase o vymysleny postave. Takze opet nechybi par prostrihu na rozhovory, mimo jine se samotnym Allenem, kterej jinak ve filmu nehraje. Pribeh je tentokrat podavanej formou historek, takze je to ve stylu "Povida se, ze Emmet jednou..." a vidime tu historku, ale i pres to se film na jednotlivy sceny nerozpada a i kdyz to diky tomuhle obcas poskoci v deji, vetsinou jde vypraveni hezky za sebou. A i kdyz to je hlavne drama, nechybi komicky momenty a celej film svizne odsejpa v takovym pohodovym duchu. K cemuz taky prispiva paradni hudba a hlavne herci. Sean Penn je tady naprosto dokonalej, v podstate parchant, kterej nema problem kohokoliv okrast, chlastat, delat pasaka a machrovat, ale diky jeho sarmu proste musite mit jeho postavu radi. Pak tu je megaroztomila Samantha Morton, ktera nemluvi, takze se vetsinu casu jen usmiva, ale je fakt dokonala. Jeste stoji za zminku Uma Thurman, ktera sice spatna neni, ale je ve stinu Penna a Morton a nijak zvlast mi sem nesedla. Celkove fakt paradni zivotopisnej film a je uplne jedno, ze ta postava je vymyslena. (27.01.2009)

Jeden z těch průměrnějších Allenových filmů - tu čtvrtou hvězdu dávám snad jen kvůli vynikajícím hereckým výkonům - Raye prostě nemohl zahrát nikdo tak fantasticky jako Sean Penn - a taky tradičně kvůli muzice. Jinak jde o střídání slabších chvil s těmi silnějšími, děj je souvislý a nevadí, že je vyprávěn pouze v epizodách. Prostě takový Rok Ďábla v provedení Virgila Starkwella (Seber prachy a zmiz). (28.10.2014)

Woody chtěl vždycky natočit film o své třetí největší lásce (první je on sám, druhou Soon-Yi), o jazzu. Když k tomu konečně došlo, dal volný průchod zažranosti do tématu a natočil mystifikačně životopisné retro, které si vychutná jenom úzká skupina diváků. Tedy úzká skupina z úzké skupiny Woodyho fanoušků. Emmet Ray, bezpáteřný egoista, jenž objekty svého zájmu před uplatněním metody „Love and Leave Alone“ (obdoba „sveď a smeť“) rád zasvětí do tajů sólové deratizace, je ve své podstatě prosťáček nejprostší, který si odmítá sundat zrcadlovou clonu z očí. Až příliš pozdě začíná vidět okolní svět. Jeho tragikomický potenciál mohl být scénáristicky zužitkován mnohem lépe, herecky stěží. Penn dělá pro zlidštění Emetta maximum a netřeba znát skutečného Djanga Reinhardta, aby vás obsese hlavního hrdiny jakýmsi „cikánem z Francie“ pobavila i rozesmutnila. Stejně netřeba vědět, že za groteskními výrazy sladce křehounké Samanthy Mortonové stojí inspirace Harpem Marxem. Problém nastává s touhou lépe pochopit aranžmá, do něhož jsou hlavní postavy zasazeny. Bez ponětí o americké jazzové scéně 30. let budete asi (stejně jako já) sledovat četná, děj neposunující hudební čísla s chladným odstupem. Postupně jsem se znepokojením zjistil, že na mě ta nadměrná dávka jazzu, v níž můžete rozluštit i poctu Felliniho Silnici, Kmotrovi nebo Bonnie a Clydeovi, působí jako ukolébavka. Uznávám, nejsem vhodným divákem. 65% Zajímavé komentáře: Pohrobek, Melies, MacGyver (02.06.2009)

Řekl bych, že Allen dal do tohoto snímku nejvíc ze sebe, ale bude to asi jen blbý dohad... Podle mě je škoda, že je film rozmělněný na lepší či horší scénky a vtípky. Nejvíc mě asi dostal ten s měsícem a Emmetova posedlost skládkami, potkany a vlaky. Penn je vynikající a Allenův scénář dává i nehudebníkovi-nejazzmanovi celistvý obrázek o jakési "komunitě" v určité době. Ovšem poslední scény a Emmetův konec mě málem rozplakaly... (17.09.2003)

Navzdory tomu, že je to film plný krásné hudby, s dokonalým obsazením i hereckými výkony, a skvěle napsanou titulní postavou (Emmet Ray je v hereckém ztvárnění Seanna Penna prostě neodolatelný), mě moc nebavilo to sledovat a musel jsem se do toho dost nutit. Podle mě to prostě postrádá nosný příběh, který by to dramaticky rozvíjel z bodu A do bodu B. Ten film se líně táhne odnikud nikam, Emmet zůstává v závěru stejný jako na začátku, a celý film se pravděpodobně vykouří z hlavy za pár dní. Nesednul mi ani ten formát mockumentu, ty mluvící hlavy mě tam vyloženě obtěžovaly a kdyby se to z filmu zcela vypustilo, fungoval by podle mě líp, byť se obávám, že v rámci životopisného (respektive pseudoživotopisného) žánru - který osobně řadím k těm nejnudnějším vůbec - z toho stejně nikdy chytlavý děj postavit nešlo. A přesně pro tu nudu mě to minulo, což je škoda, protože některé momenty tam jsou vyloženě "allenovsky" kouzelné. (05.06.2021)