Sladký ničema

Woody Allen a jeho příjemně nostalgická pocta Emmetu Rayovi, který si to přes svoji kleptomanii, nespolehlivost a nezodpovědnost rozhodně zaslouží. I když se jedná v prvé řadě o komedii a míst k zasmání tu je skutečně dost, je Sladký ničema jedním z nejvážnějších Allenových filmů a neodráží jenom Allenův úsměvný "životanázor", jehož je tu ale stále ještě víc než dost. (30.08.2005)

Woody chtěl vždycky natočit film o své třetí největší lásce (první je on sám, druhou Soon-Yi), o jazzu. Když k tomu konečně došlo, dal volný průchod zažranosti do tématu a natočil mystifikačně životopisné retro, které si vychutná jenom úzká skupina diváků. Tedy úzká skupina z úzké skupiny Woodyho fanoušků. Emmet Ray, bezpáteřný egoista, jenž objekty svého zájmu před uplatněním metody „Love and Leave Alone“ (obdoba „sveď a smeť“) rád zasvětí do tajů sólové deratizace, je ve své podstatě prosťáček nejprostší, který si odmítá sundat zrcadlovou clonu z očí. Až příliš pozdě začíná vidět okolní svět. Jeho tragikomický potenciál mohl být scénáristicky zužitkován mnohem lépe, herecky stěží. Penn dělá pro zlidštění Emetta maximum a netřeba znát skutečného Djanga Reinhardta, aby vás obsese hlavního hrdiny jakýmsi „cikánem z Francie“ pobavila i rozesmutnila. Stejně netřeba vědět, že za groteskními výrazy sladce křehounké Samanthy Mortonové stojí inspirace Harpem Marxem. Problém nastává s touhou lépe pochopit aranžmá, do něhož jsou hlavní postavy zasazeny. Bez ponětí o americké jazzové scéně 30. let budete asi (stejně jako já) sledovat četná, děj neposunující hudební čísla s chladným odstupem. Postupně jsem se znepokojením zjistil, že na mě ta nadměrná dávka jazzu, v níž můžete rozluštit i poctu Felliniho Silnici, Kmotrovi nebo Bonnie a Clydeovi, působí jako ukolébavka. Uznávám, nejsem vhodným divákem. 65% Zajímavé komentáře: Pohrobek, Melies, MacGyver (02.06.2009)

8 / 10 Allenova pocta jazzu vás určite uzemní vynikajúcimi hereckými výkonmi (Penn, Morton) a citlivou réžiou, no ak nieste naladený na rovnakú melódiu, je dosť možné, že sa budete nudiť - v tomto prípade sa však riskovať určite oplatí. Už len kvôli dojemnému koncu, ktorý celý film povyšuje z úsmevnej komédie na výbornú sondu do ľudskej duše. Výbornú, no trochu zdĺhavú. (04.11.2005)

Předem musím upozornit, že jazz, a vlastně jakoukoli "černošskou" hudbu, zrovna nemusím. Hlavní postavu hudebníka vůbec neznám, stejně tak ani jeho písničky. Proto jsem k filmu přistupoval dost skepticky. Mé obavy se ale rozplynuly velice záhy, hned po tom, co jsem se o Emmetu Rayovi dozvěděl několik důležitých informací. Posuďte sami: geniální hudebník, kleptoman a sukničkář, jehož největší zálibou je sledování vlaků a střílení potkanů na skládce (ani nemluvě o jeho lásce k alkoholu )film o takovém člověku musí být chtě nechtě zábavný a taky, že je. Skvělý Sean Penn předvádí vynikající představení, při kterém mu sekunduje hlavně neméně famózní Samantha Morton a pěknou roličku si střihla i Uma Thurman. Co dodat, 5* bez dlouhého rozmýšlení. (30.08.2005)

Takto mám Allena nejradši – jeho přímočaré intelektuální řachandy jsou většinou skvělé, pokusy o vážná dramata někdy taky, ale nejsvébytnější jsou komedie s temnějším podtextem, jako je tato. Na obvyklém vodopádu legrácek se tu veze úplně vážně pojednané téma citové vyprázdněnosti, což pro mě dělá ze Sladkého ničemy ten nejzajímavější z Woodyho paradokumentů (oproti známějším Seber prachy a zmiz či Zeligovi). Navíc muzika, která tu zazní, je opravdu vypiplaná, Howard Alden hraje kytarová sóla autenticky, osobitě, zajímavě a Sean Penn hru na kytaru markýruje velice citlivě – sice rychle poznáte, že „jen dělá, že hraje“, ale přesto ten fakt neruší, což bývá jinak u filmů točících se kolem muziky a muzikantů velký problém. S pátou hvězdičku ale váhám, nebyl to až takový emocionální zásah. Uvidím, jak se to rozleží. (14.02.2013)