Nocturama

Na úvod je třeba říct, že v Cannes jsou pěkný moče a nyní můžeme k filmu. Dlouhé kamerové jízdy, mlčenlivé postavy, nevyřčené motivace a jen nárazově definované postavy napovídají, že Bonello pracuje se záměrnou odtažitostí, aby vytvořil neuchopitelnou a obecněji aplikovatelnou, bezútěšnou společenskou reflexi. A v určitých aspektech mu to vychází, protože ono odhadování motivací, nemilosrdné chování postav, hermetická klaustrofobie figurínového obchodního centra i problematický policejní zákrok v závěru nepříjemně provokuje a vzbuzuje otázky. Problém však není primárně v tom, že na ně není ochotný odpovídat, a to ani mimo rámec filmu, ale to, že nepochopil, že natáčí čistý thriller a ten, chtě nechtě, má svá pravidla, aby dokázal mít patřičný náraz. Zatímco v mnoha úsecích Nocturama může připomínat Van Santova Elephanta (který je však ve své kategorii "film prostor" někde jinde), tak spíše dojíždí na to samé, co loňská jednozáběrová manýra Victoria, a tedy to, že není schopný nebo ochotný využívat formálních zkratek. Victoria měla ten problém, že prostě musela být jednozáběrová, takže se s tím nedalo moc co dělat, Nocturama se takto rozhodla dobrovolně a proto jakkoli film má veškeré thrillerové propozice (film se odehrává během několika hodin, postavy jsou vytrženy ze svého světa, jednají extrémně a zejména lidsky chybují a nechovají se racionálně, což je vzhledem k situaci ale pochopitelné), odmítá tento žánr přijmout, asi, aby se ve svých očích nedevalvoval. Tím se z něj však často stává nabubřelá nuda s iritujícími protagonisty, kde se není koho a čeho zachytit. (01.08.2017)

Choreografia pohybov mestom, jeho podzemím i administratívnymi budovami má zrejme nejaký plán. Áno je to Paríž. Áno je to skupina mladých ľudí. Majú plán. Cieľavedome idú za jeho uskutočnením. Neštítia sa ničoho. Z bodu A do bodu B. Z nevyhnutnosti do nevyhnutnosti. Bez východiska. A rovnako ako v otvorenom priestore mesta alebo metra, alebo akcie samotnej, neustále sa zdá, že sa všetci aktéri točia v kruhu. Nenachádzajú východ, nenachádzajú riešenie. A možno ani zmysel. Ako hovorí jedna dievčina z ulice: "bolo to nevyhnutné." Nuž možno bolo, len cieľ a zmysel nevyhnutnosti unikajú. A vôbec nechýba, že neboli vo filme predstavené. Pretože aj keď boli, neboli. Vynikajúci balet konzumom sveta, z ktorého sú aktéri znechutení, bojujú proti nemu, aby ním boli pohltení a nakoniec zničení. (17.07.2020)

Od úvodu veľmi zvláštny počin, ktorý som vďaka dostatočne "mätúcemu" obsahu nevedel nijak odhadnúť. Priznám sa, že to bola z mojej strany viac menej exkurzia do neznáma, vôbec som netušil do čoho idem, čo v konečnom dôsledku celkom slušne zmiešalo mojimi pocitmi i dojmami. Skutočne podivná atmosféra sprevádza tento film, pričom "Nocturama" zrejme sadne len určitej skupine divákov. Minimum akcie, dialógy spočiatku strohé, neskôr vhodné najmä pre politických intelektuálov. Nakoniec, presne týmto smerom sa samotný dej uberá. Rebelujúca mládež, ako "Nepriatelia štátu". Napriek odlišnému postaveniu v spoločnosti či inteligenčnej úrovni - jeden cieľ, jedna idea. Solídny film .. (17.02.2017)

Velká stylovka! Nechal jsem se prostě totálně vtáhnout a pohltit. V současné době výbušné téma, sorry za pun, zpracované až předvádivým způsobem evidentně sebejistým a sebevědomým filmařem. Do hloubky to nejde, což bude řada lidí kritizovat, ale já v tomto případě vůbec nemám potřebu. Mimochodem geneze projektu spadá do doby před událostmi, které to tak moc připomíná, takže žádné zneužívání tragédie k umělecké exhibici. Kulisa mnoha známých pařížských míst pak pro mne ryze osobním bonusem. (03.02.2017)

Úctyhodný pokus vykresliť labyrint duševného vesmíru protagonistov, ktorí zosnovali teroristický útok na francúzsku metropolu. Je to samozrejme z určitého hľadiska groteskné, všetká tá zoskupenosť v obchodnom dome, ktorá je pre nich najnebezpečnejšia (po čine) a pritom ich teroristický útok bol tak prefíkaný a prepracovaný, že by sa zato nemuseli "hanbiť" ani tajné služby pri vyvolávaní prevratu v krajinách tretieho sveta. Nocturama je ale štýlová jazda, ktorá chvíľkami preskupuje surový realizmus s improvizačnou podivnosťou. Tvorcovia ma akoby vyviedli z omylu, že najstresujúcejšia a najdlhšie trvajúca pasáž je pri útoku prípravná, ale práve noc po jej uskutočnení. Výborné vizuálne kulisy a pravidelný slučkový rytmus sa vám vpije do mysle s neopakovateľnou gráciou a hĺbkou prežitku. (06.01.2019)