Marcela a Jiří (E02)

Madam Třeštíková určitě zaslouží absolutorium za nápad a výdrž. Ale u tohohle dílu už mi hodně chybí snaha jít hlouběji a že bylo spoustu možností... Přijde mi, že v prvních dílech se víc ptala a pídila se po vizích. Tady už na to dost rezignuje. Pokud jde o paní Marcelu, tak to je smutnej příběh. Můžem se dohadovat do jaké míry je to důsledek tragédie let minulých a psychické nemoci a do jaké si za to může sama. Ale řekl bych, že dost sympatií ztratila. Překvapil syn, který se aspoň snaží, ikdyž to není žádný vědátor a to se cení. Poučný je taky to jak peníze prostě štěstí nezajistí, když paní Marcela evidentně nenaložila s milodary věřejnosti zrovna nejlíp. Minimálně tomuhle se určitě HT měla věnovat víc. P.S. Konečně jsem si potvrdil, že se mi nezdálo když jsem ve Strašnicích paní Marcelu párkrát zahlédl... (11.01.2018)

Mám rád dokumenty, jakékoli. Ale Ufff, z tohoto mám dost depku. Musím si pustit nějakou muziku a trochu to rozdýchat a bude líp. Člověk si někdy říká, že život stojí za xxxxx, ale když tohle vidí, tak.... Říká se, že cizího neštěstí potěší. No nevím jak koho. Možná někoho, kdo na to má povahu. Mě to osobně nepotěší a hodí spíš do depky, ale pak přijde myšLenka, že jsou na tom jiní hůř než já, než my... Takže já bych to rčení poupravil, že "Cizího neštěstí po chvíli může nabít k boji s vlastním životem, problémy atd". A to bychom si z toho asi měli vzít, pokud máme nějaké trable. A to máme všichni. Všude je něco. ..... Do předchozích generací vidět nebylo, ale od svatby Marcely měla ta rodina hodně špatné karty. Snad to aspoň Tomáš nakonec bude hrat s lepšími. Proč se do osudu rodiny stále plete něco špatného s vlakem, tramvají...? Už před neštěstím dcery Marcela řekla, že by někdy skočila pod vlak. Bylo to tam asi nějak v rodině tolikrát řečeno, že se to pak vyplnilo dceři, o bývalém manželovi Jiřím nebylo přesně jasné, co měl za úraz, že přišel o nohu atd. Nedivil bych se, kdyby něco s vlakem apod.... Jak jsem si říkal, že si Třeštíková pěkně vybrala minule zajímavou docela úspěšnou rodinou s podnikavým a aktivním Pavlem a tanečně nadanou Růženkou, celkem pozitivní konec po rozchodu a život s jinými partnery, tak tady to byl úplně opačně.... Prostě osud, povaha člověka, okolnosti a okolí.... a nakonec z toho prostě asi nejde nebo jde strašně těžko odejít a něco změnit. (11.01.2018)

Marcele nezávidim nic, ani jí nijak nehodlám soudit, nezpochybnitelný ale je, že jde o mimořádně negativní osobnost - prostě "všechno je pořád špatně". Nejhorší na tom ale je, že ono opravdu všechno špatně nakonec vlastně je, aspoň teda u ní... Samozřejmě věčnou otázkou je, kde je příčina a kde následek, ale kdo jsem já, abych soudil - nikdo; jen se modlim, aby mě Bůh podobnejch věcí ušetřil. I když, je to jako s tou sklenicí: Podle Marcely je možná poloprázdná (přístup typu "Já si zvykám, že jsem přišla o obě děti" nebo "Syn mi pučil dva tisíce, a pak si dovoluje mi po x měsících volat, kdy mu to vrátim" - na cigára a chlast má ale pořád, a to nijak nezmiňuju prohýřenou sbírku, která se očividně vytratila někde "cestou"), nakonec ale její syn Tomáš je fajn kluk s cílem něco dokázat a někam to dotáhnout, a ono mu to, světe, div se, vychází - protože se totiž snaží a neni tak sebedestruktivně pasivní. Takže ta sklenice taky může bejt poloplná - čimž nijak nehci snižovat nic z těch hrůz, kterejma si Marcela musela projít. Každopádně je to smutnej příběh, smutnej osud, nešťastná, plačtivě sebelístostivá povaha a začarovanej kruh - ten Tomáš ale (navzdory zázemí a východiskům) bude v pohodě. Věřim mu a fandim mu. (12.02.2018)

Dcera skočí pod vlak, syn skočí pod tramvaj. Asi maj v rodině nějakou slabost pro kolejový vozidla. Jinak ten syn byl docela chudák, protože vyrůstat s paní Marcelou muselo bejt asi solidní psycho. Věřme, že se někdo nad ní zase slituje a daruje jí peníze, aby to mohla všechno opět naházet do automatů a koupit si cigára. (25.01.2018)

Větší a horší ztráta, než je tragická smrt vlastního dítěte, neexistuje. V případě Marcely je tedy v podstatě pochopitelné, že se dostala do psychiatrické léčebny, spadla na úplné dno, začala hrát automaty atp. Až na to, že měla doma ještě jedno dítě! Toho kluka je mi strašně líto, už od mala byl evidentně na druhé koleji kvůli ADHD, které v té době nebylo diagnostikováno a nebylo správně léčeno. Jeho matka to řešit neuměla. A po smrti Ivany to byl úplný marast. Kolik mu bože bylo, když musel hospodařit doma sám, poté co jeho matka skončila poprvé v léčebně? Patnáct? Žádná dlouhodobá podpora ani v době jeho nehody a pobytu v Kladrubech.... Držím mu palce, ať má navzdory podmínkám v dětství a genetické výbavě dobrý a spokojený život. Když bude stále natolik srovnaný a odhodlaný, jako se jevil v dokumentu, podaří se mu to. Teď k Heleně Třeštíkové. Jak už jsem psala v jiné recenzi, v žánru dokumentu už podle mě nejde jít výš. Dny, týdny, roky, desetiletí mravenčí práce, osobní angažovanosti, bez níž to nejde. Drobnosti bych samozřejmě vytkla. Určitou stylizaci, aby seděla do obrazu (to lze pochopit), nicméně zamlčení dluhové pasti Marcely kvůli automatům (za 2 roky téměř 1 milion korun dluhů) už asi úplně za hlavu hodit nelze. Syn něco málo řekl, Marcely se na to přímo nikdo nezeptal. (11.01.2018)