Osmá třída

Takhle autentické dialogy a uvěřitelné postavy jsem v rámci odlehčených teen dramat snad ještě neviděl. Velká škoda, že všechny ty inteligentní podzápletky a vynalézavé zdůrazňování klíčových životních okamžiků prostřednictvím videozáznamů hlavní hrdinky, které zároveň oddělují jednotlivé pubertální etapy, jsou součástí hrozně nepůvodního příběhu, jehož emocionální vyústění už nikoho moc neohromí. Přesto hlavně Burnhamovi patří můj obdiv, jelikož takhle dobře a zábavně natočit tak ohrané téma, a nespadnout při tom k neosobní tvůrčí onanii, to chce notnou dávku vrozeného talentu.. 80% (14.12.2018)

Označit tohle za komedii je cynický obchodní eufemismus, jehož nestoudná faleš při podávání přebarvené reality jen ještě lépe osvětluje, proč jsou na tom tyhle dnešní děti s vnímáním skutečnosti tak, jak jsou. *** Děsivě přesvědčivé, přesvědčivě zahrané drama ze života dnešních čtrnáctiletých školáků očima jednoho z nich. Vtahující kamera působivě a bez možnosti úniku zprostředkovává rozdílnost prožívání téže situace různými postavami, nutí diváka rozumět jejich nepříjemným, tísnivým vnitřním pocitům, tělesným i myšlenkovým pochodům a zároveň na dřeň vnímat tu zoufalou vyprázdněnost a marnost vztahování, sebehodnocení, sebeujišťování, když chybí reálné prožitky, zkušenosti, možnost pochopení a dorozumění, a když chybí i vědomí, že to hlavní, obsah, od něhož se to teprve má odvíjet, chybí - když je jen zpanikařelé zkoušení gest a frází bez kýžené odezvy, rostoucí nervozita, nejistota, obnaženost a tápání, stud, komunikační ochromenost a neprobořitelná samota. Nepříjemně dotíravě natočený alarmující film o digitální generaci středoškoláků a jejich digitální odtrženosti od čehokoli a všeho, o opuštěnosti, izolovanosti, bezradnosti. Film v závěru nabízí slabý náznak happy-endu pro ty, kteří ho tam chtějí spatřovat, ale při o fous hlubším uvážení je jasné, že zároveň nepřekládá žádný důvod, aby to dál nebylo už jenom horší. Těžko se ten prožitek vydýchává, zvlášť když sám režisér, jen o málo starší než děti, o kterých točil, přiznává, že těm dalším v řadě, o čtyři roky mladším, už úplně přestal rozumět i on. *~ (24.11.2019)

Exhibice opravdovosti nabalená na standardní příběh. Asi bych ocenil větší cit pro nuance - kdyby třeba hrdinka nebyla ultimátní loser, ale pevnější součást svého okolí. Jenže to by se pak psalo hůř a bylo by těžší tu holku udělat konvenčně sympatickou, o což se ten film bohužel pokouší. Abych ho plně docenil, musel by se téhle snahy vzdát a plně se ponořit sám do sebe - jestliže je okázalá autenticita prakticky jediná deviza filmu, mělo jí být podřízeno vše. Dokud zůstává základní klišé kostra o sympatické awkward holce, co nezapadá do svého okolí, je to pro mě jen "napůl". Je to určitě fajn film natočený s citem a empatií - ale volí hodně zkratek a vyhýbá se největším výzvám. Že je v důsledku dělaný z mindsetu dospělého, dokazuje, že ultimátní šťastný konec si představuje jako sžití s minulou generací, kdy je po umanutém odmítání přijat monolog otce, který má samozřejmě jen málo společného s realitou. Je to prostě taková příjemná hra na autenticitu, i když jde nakonec jen o autenticitu takovou, jak by si ji dospělý divák přál. (28.09.2018)

Sonda do tela a hlavy 13-ročného dievčaťa, to je všetko ok, chvályhodný pokus. Možno tu pochváliť možno herecké výkony, ale najmä režiséra a scenáristu v jednej osobe, že to dokázal natočiť z pohľadu teenagerky a jej sveta. A rozhovor otca s ňou na konci je jediné, čo naozaj stojí za to. Lenže už prvá minúta je iritujúca, keď tá blbka tam za minútu povie asi 20 krát "like" a "You know". Slovná zásoba na úrovni krovaka. Ďalej film má byť o čom, aké posolstvo má za nechať? Vidíme tu debilné deti súčasnosti, ktoré vidia zmysel života v natáčaní videí na Instagrame a Youtube. A keď nenatáčajú, tak pozerajú videá o tom, ako najlepšie vyfajčiť vtáka. Naozaj obdivuhodné a rodičia sú iste hrdí. Film neobsahuje ani náznak kritiky alebo zamyslenia sa, či je to v poriadku. Takže summa summarum sa tento film môže páčiť len teenagerom, ktorí si prešli alebo prechádzajú rovnako plytkou existenciou. (28.09.2018)

Ve světě každého dítěte / puberťáka asi vždy musí přijít chvíle, kdy se ptá sám sebe: Jsem dostatečně in? Z náznaků lze pak vždy vypozorovat, jaká je realita. Kayla není in. Ale není jí ani nijak ubližováno, není ani terčem šikany. Jen je to tichý diblík bez přátel a bez kluka. Kde se stala chyba? A lze na tom něco změnit? I o tom, ale nejen o tom vypráví toto odlehčené drama, které ví kdy zahrát na vážnou strunu, a kdy situaci odlehčit. A já jsem nadšený, že někdo dokáže o problémech dospívání natočit film, u kterého si řeknu, wau, přesně takhle by to mohlo v reálu fakt vypadat. Navíc jsem možná lehce zaujatý v tom, že i já byl vždy v kolektivech stranou, nezván na oslavy mých spolužáků, často sedící tiše v koutku a sám se bavící. A tak jsem se v životě hlavní hrdinky místy až velmi nebezpečně poznával.. A o to více oceňuji tento vhled do života současných puberťáků, kdy zjišťuji, že se vlastně nic moc nezměnilo. A ať už je to jakkoliv, Kayla úspěšně dokončila základku a já jako divák jí můžu jen přát, ať je to na střední lepší a ať najde své štěstí pod sluncem. Tenhle film nejde nemilovat. Já se zamiloval na první pohled! [27. Art Film Fest Košice] (15.06.2019)