Sežrána zaživa

Těžce průměrný dobrodružný film s psychoušskou sektou a kanibaly, někde hluboko v marocké (či co) džungli. Ti kanibalové jsou zde, měl jsem takový pocit, spíš tak aby se neřeklo a název se nedal označit za úplně prachsprostou lež. Jo, dá se na to dívat, nenudil jsem se (to je asi důvod proč mi tam nesedí ty 2*), ale jinak vlastně nemám co vyzdvihnout. Snad jen hezkou hlavní herečku a sem tam i pár pěkných koziček. (26.04.2009)

V roku 1972 Umberto Lenzi inšpiroval svojou drsnejšou dobrodružnou drámou IL PAESE DEL SESSO SELVAGGIO nasledujúci vývoj v oblasti kanibalských filmov. Jeho práca sa tak stala základnou kostrou, na ktorú tvorcovia ďalších a ďalších kanibalských filmov nabaľovali čoraz viac nechutností, vyvrhnutých vnútorností a všeobecne krvavého teroru. Na prelome 70´s a 80´s, v dobe najväčšieho rozkvetu a dalo by sa povedať aj vrcholu žánru, prichádza Lenzi na scénu opäť, aby nadviazal nielen na svoje Il paese del sesso selvaggio, ale aby reagoval aj na úspech kontroverzných, doposiaľ úspešných kanibalských filmov vlastnou verziou ...........aj keď nie tak úplne. Mangiati vivi!, známy hlavne pod anglickým názvom “Eaten Alive!“, je akýmsi BEST OF z doposiaľ známych kanibalských klasík. Zo svojho Il paese del sesso selvaggio (1972) si zobral okrem ústrednej dvojice Ivan Rassimov/Me Me Lai aj pár krátkych scén (zabitie krokodíla a kanibalskú hostinu), ktoré sa rozhodol použiť opäť. Keďže Lenzi prichádza na scénu v čase, kedy žal úspechy na poli kanibalského žánru Ruggero Deodato, zákonite reagoval aj na neho. Z Deodatovho dobrodružného “survive“ hororu Ultimo mondo cannibale (1977) si zobral a použil taktiež jednu krátku scénku, z Cannibal Holocaustu (1980) to bola zase ústredná postava - Robert Kerman. No a aby toho nebolo málo, okrem jemného odkazu na GOLDFINGERa (1964), Lenzi recykluje aj dobrodružný horor Sergia Martina - La Montagna del dio cannibale (1978), z ktorého ako inak využíva niekoľko záberov. Ako je zrejmé, Lenzi tmelom nešetril :) Aj napriek tomu celok úhľadne drží pohromade, nenudí a čo to ukáže. Typický, trocha nesúrodý kanibalský film, neustále preskakujúci z jednej roviny na inú, nezaujal ale až tak, ako by mohol. Záverom, aby som toho Lenziho ešte trocha “zaklincoval“ ako vykrádača, spomeniem jeho nasledujúci kanibalský (a kto vie prečo známejší) počin – CANNIBAL FEROX (1981). Ten si práve od Mangiati vivi! požičiava značnú časť hudobných motívov, doprevádzaných ruchovú, ale aj zvukovú stránku filmu. Že to nie je jediná inšpirácia Cannibal feroxu, asi nemusím spomínať :) Komentár by som ukončil predsa len ešte jedným postrehom a to, že existujú dva filmy s označením “Eaten Alive!“, a to tento Lenziho (anglický distribučný názov) a Hooperov z roku 1977. Obidva nemajú nič spoločné, až na Mela Ferrera. V Lenziho Mangiati vivi! sa zhostil vedľajšej, minimálne významnej postavy ako profesor Carter, u Hoopera stvárnil zničeného otca Harveyho Wooda, pátrajúceho po svojej stratenej dcére. (24.09.2009)

Som veľký obdivovateľov talianskej horrorovej produkcie z obdobia sedemdesiatých a osemdesiatých rokov minulého storočia. Zbožňujem ich giallo, milujem tvorbu režiséra Dario Argenta, páčia sa mi Fulciho úchylnosti, ale na talianske ľudožrúdske snímky z tohto obdobia som si nikdy neprivykol. A že ich Taliani natočili hodne. Jedným z nich je aj titul "Mangiati vivi", ktorý bol v našich končinách distribuovaný pod názvom "Zožratá zaživa". Vôbec ma to nebavilo, zdalo sa mi to primitívne a velice mizerne natočené. Nuda. * (24.09.2018)

Komentář může obsahovat možné SPOILERY. Rok před CANNIBAL FEROX Lenzi natočil dějově mnohem bohatší kanibalský kousek, který kromě kanibalského řádění v Nové Guinei nabízí divákovi i praktiky samozvaného spasitele reverenda Jonase, jehož postava je inspirována vůdcem reálné sekty, jež se nechvalně proslavila jednou z největších hromadných sebevražd v dějinách. Vlastní příběh začíná v New Yorku, kde je kobřím jedem zavražděno několik lidí a místní policie vyšetřováním přichází na stopu bohaté dívky, která díky nalezenému filmu začíná pátrat po své sestře, jež je na filmu zachycena. Pátrání ji přivádí na Novou Guineu, kde s pomocí dezertéra z války ve Vietnamu podstupuje nebezpečnou cestu džunglí. Lenzi opět divákovi servíruje deatilními záběry nelítostný život v džungli, který kombinuje se záběry panenské přírody s typickým hudebním doprovodem pro kanibalský žánr. Sežrána zaživa je pro dílko vskutku výstižný název, o čemž se divák během stopáže hladce přesvědčí na vlastní oči sledováním kanibalských hrátek se slušnou porcí zdařilého gore. Celý koncept snímku je pěkně vyvážený, takže se divák pohybuje na pomezí dobrodružné pátrací podívané, kanibalských jatek i nelidských praktik sekty osvícení. Snímek opět trpí jistou dávkou neherectví některých představitelů, několika nedotaženostmi a alespoň pro mě nevyužitým potenciálem sekty, jejíž kruté praktiky mohl tvůrce krásně konfrontovat s praktikami jeskyních lidí, jak jsou kanibalové ve snímku představeni. Samozřejmě dílko není opět pro slabší povahy, obsahuje kromě gore (režisér se opět vyžívá v tortuře genitálií i ženských prsou) i spoustu nahoty a dojde i na nějaký ten rape. Celkový dojem je kvalitní kanibalský film nejen o kanibalech, který bez výraznějších hluchých míst pěkně odsýpá a s přehledem u mě dosahuje na čtyři hvězdy. (10.04.2011)

Pokud od kanibalského filmu čekáte, že budou někoho žrát, pak zklamáni nebudete. Klasické schéma filmů žánru té doby je naplněno do puntíku. Kromě lahodných záběrů divoké přírody se dočkáte smrtících duelů zvířat - hadilov písař a had, promyka mungo a had, had a stromová opička....co tehdy asi šokovalo, dnes najdete v nabídce stanic specializujících se na přírodu běžně. Párání krokodýlů a ještěrů působí možná brutálně do té chvíle, než si dosadíte domácí zabíjačku či popravu králíka. Jinak jde o běžnou součást filmů kanibalské vlny. Že herci moc nehrají je pochopitelné, cíle filmařů leží někde jinde. Záliba v utínání penisů a odřezávání prsů je zde též, nic dalšího překvapujícího se divák nedočká. Film tak splňuje to, co je v jeho názvu. A chybět nemůže ani typická italská hudba, která je očekávaná, avšak působivosti z Kanibalů R.Deodata nedosahuje. Kromě přírody pak je zajímavá jen přehlídka gore efektů... (03.06.2011)