Temná tvář Brooklynu

HEREC, ktorý taktiež sám seba i režíruje, málokedy dá svojej postave niečo extra, t. j. nový rozmer, pretože sa musí sústrediť na dve profesie súčasne, ako pred kamerou, tak automaticky aj za ňou, čiže si to nechce ešte viac zbytočne sťažovať (komplikovať), lebo už to má i tak náročné... Herecky je to väčšinou štandardne zvládnuté, že tým pádom sa snaží samotnú réžiu ozvláštniť atypickými vlastnosťami, ktoré ju posúvajú do vyššieho levelu, ale nie vždy to platí, keď si napríklad vezmete herca a režiséra Mela Gibsona v historickom príklade, a la Statočné srdce, tak veľmi dobre zastával obidve funkcie naraz, a tak výnimka potvrdzuje pravidlo... ? „Ale zase William Wallace netrpel “Tourretovým syndrómom” , ktorým trpí súkromný detektív Lionel Essrog” , čím konečne prechádzam k samotnému predstaviteľovi Edwardovi Nortonovi, ktorý sa po dlhých, 19. rokoch opäť chopil režisérskeho kormidla, kde i napísal scenár podľa predlohy Jonathana Lethema, k tomu produkuje vlastný film, a tak tu mám rovnicu 2+2=4. Áno, štyri filmové povolania ovláda zároveň, čo je samo o sebe obdivuhodné, hodné pochvaly ! Mne sa najviac pozdával svojími majstrovskými hereckými kreáciami, ktoré sú jednak o moc lepšie, ako nie príliš dotiahnutá réžia, v ktorej má isto medzery, čo bránili vyššiemu hodnoteniu z mojej strany. Je nevyspytateľný, nikdy neviete poriadne odhadnúť, čo jeho Lionel zahlási, a to je na tom vôbec to najlepšie, ako sa uchopil psychicky handicapovaného jedinca s extrémne výstredným správaním sa. Je hlavné lákadlo, prečo by ste mali dať jeho filmu šancu+celkový ansámbel-Bruce Willis, Alec Baldwin a Willem Dafoe sú až takí dobrí, že neuveríte, pokiaľ ich neuvidíte. Oku lahodila Gugu Mbatha-Raw. Edov scenár je popretkávaný všelijakými odbočkami a zvratmi, ktoré sa dopredu prezrádzať nemusia, aby som nevyzradil, v čom je pes zakopaný. Tak isto ako dumal Lionel nad prípadom, tak to isté vyžaduje od nás-divákov. Jedine tak prezradím iba to, že Edward Norton priam exceluje, ukradol si film sám pre seba, zatieňuje všetky vedľajšie postavy, ktoré sa po čase úplne vytratia, aspoň citovaní sú výborní, ktorí majú dostatok skúseností i na malom priestore. Inak ide o maximálne-profesionálne zrežírovaný, zostrihaný, ozvučený a nasnímaný projekt od významného herca Eda Nortona, s dobrou hudbou Daniela Pembertona. Dúfam, že s ďalším filmom nepríde až v roku 2038 !? Má potenciál byť ešte lepší, ako momentálne je ! (03.11.2019)

Herecký dokonalý Éda si v rámci Stanislavského metody uhnal tureta, načež si napsal a vystřihnul psychopatologicky vycukaného Márloua, a sám si toho retardéra i povodil po place. Což mohlo být docela zábavné: Režisér: „No na hovno, sjedem ten záchvat ještě jednou a cukej tou hlavou pořádně, ty demente!“ Herec: „Jestližéééé, pičo! Popopo pocákané kozy!“ Režisér: „Hele, jestliže se budeš chovat jako debil i mimo záběr, pomažeš zpátky do Birdmana, a já brnknu Hofmanovi. Ten se jak čurák chová, jen když prší. A jaxi předevčírem při čtení scénáře olizoval Wilišovi tu pleš a ječel u toho „megažalůůůůůd“, to ti taky moc nepřidalo. Málem mi s tím štěkem sekl, primadona jedna, prej že s poslintaným temenem zásadně nehraje. Taxe, kurva, zcentruj, vole!“ Herec: „Jestližééééé, mmm mrdka z krtka!“ Režisér: „Hele, Édo, už mě s tím začínáš fuckt srát! Položení se do role před klapkou je jedna věc, ale bejt za postiha imrvére, to se ti taky může lehce stát, že si v pauze na hotelu hodíš Ledžra, a Dastýn mi tu alternaci zatím neodkejval. Jestliže nepřestaneš, tak ti jednu fláknu.“ Herec: „Jestližéééééééé, ooo oliž mi makrelu, jejeje jebko! No a poté pan Norton před celým štábem sám sobě rozbil držku… Realistické herectví holt není žádná holá prdel. Každopádně je z toho stylová, precizní, kultivovaná a fantasticky zahraná protikorupční noárová tikoprocedurální mentáldetektivka, která sice kromě netradičního psychohrdiny nepřináší nic světoborného, avšak solidně odsejpá a rozhodně neurazí. Napálím tomu tedy za Édu jeden puchýř nad zasloužený průměr a doufám, že ve dvojce s názvem Down in Brooklyn Pan Herec ještě posune hranice, užene si před natáčením chromozomální anomálii, mongoloidní kukuč a nějaké ty malformace, načež věrohodně poprská zlotřilého Sašu Baldvina rozžvýkaným rohlíkem s nutelou. (04.02.2020)

Filmy si sice vybírám podle určitého klíče, ale čas a pořadí v jakém je vidím, je náhodné. Přesto se nezřídka stane, že se v krátkém období objeví dva, které mají ledasco společného. Tím druhým filmem je Amsterodam. Srovnání se nabízí hned několik. Jde o autorské a vypiplané projekty, jejichž témata se týkají americké historie...která pro mnohé diváky nemusí být tak úplně zajímavá. Jde o filmy s nákladnou produkcí ve kterých se sešlo až překvapující množství hereckých hvězd. A ty předvádí vysoce nadstandardní výkony...nejde tedy jen o využití jejich starpower pro marketing. U obou snímků jsem měl pocit, že tvůrci mají jasnou vizi a nenechají si do ní mluvit...i za cenu, že se okruh spokojených diváků zúží o netrpělivé bumbácfily, vyprávějí svůj příběh pozvolna a nenechávají se bobtnající minutáží zneklidnit. Nejspíš i proto jsou nejen na CSFD, oba filmy podhodnoceny a z hlediska tržeb jde o propadáky. Dokonce je tady i vzdálená podobnost ohledně obsahu...oba filmy pojednávají o jakémsi vyšetřování vražd, které vedou k nekalostem ve vyšších kruzích. A spíše náhodným pojítkem je i hudební skladatel Daniel Pemberton...hudební složka obou filmů je velmi důležitá. Nicméně Norton je pro mě o dost lepším režisérem, než David O. Russell. Některé kompozice byly jako vystřižené z grafického románu a opravdu moc pěkně se na to dívalo. Zmiňované hudební pasáže nejspíš diváky rozdělí, protože ne každý zvládne takovou porci jazzu...nutno říct, že vynikajícího jazzu, který k tomuto typu filmů neodmyslitelně patří. Stejně tak k tomuto subžánru patří hlas hlavního hrdiny komentující některé události, krásná žena, velkoměsto padesátých let, noční bary...prostě je to noir detektivka v kabátku, který vypadá opravdu skvěle. Přidanou hodnotu nad rámec žánru je postava detektiva L., kterého si střihl Norton. Umím si představit, že právě možnost zahrát si chytré očko s mírným Tourettovým syndromem, stála za jeho úsilím knihu zadaptovat. A samozřejmě to zvládl bravurně. Stejně jako v Amsterodamu, i tady ten herecký koncert pomáhá překlenout pasáže, kdy děj trochu vázne. Ale není jich vůbec moc. I když dynamika úvodních minut ustoupí až jazzovému zvolnění, pořád je to audiovizuálně podmanivé a o nudění se, v mém případě není řeč. V mnoha noir kriminálkách se stane, že vyšetřování trochu ustoupí atmosféře a stylizace má navrch před vyprávěním, ale tady se to v druhé polovině rozplizlo trochu víc a potíž vidím i v tom, že mě osobně nijak zvlášť tématika výstavby v New Yorku padesátých let nebere. To je ovšem jediná hvězduodebírající výtka, kterou k filmu mám. Jinak je to filmařský klenůtek. (19.02.2023)

Taký alibistický veľmi slabý priemer. Technická stránka je vynikajúca, vrátane obsadenia. No dejová linka bola zúfalo nezáživná, často sa vliekla ako suchý sopeľ z nosa. Navyše to bolo utopené v halde totálne zbytočných dialógov, banálnych a šedivých až strach. Snímku by preto veľmi prospela kratšia stopáž. Jediné "povyrazenie" tu boli tie zášklby mimických svalov Edwarda Nortona. Inak nič zvláštne, do hodiny človek zabudne. 50/100 (22.03.2020)

Neustále to na Vás kričí, že pozrite aké mám tempo a hlasnú hudbu a 144 minút a staré autá a klobúky a krásku, čo potrebuje zachrániť. A všetci si uvedomujeme, že by to Coenovci zvládli lepšie. Na druhú stranu, má to istejší scenár, ako keby to robil De Palma. A kričí to fakt nahlas, takže ak naozaj nutne nepotrebujete rozpytvávať, v ktorej že scéne pred zrýchlením hudby malo byť ešte 20 sekúnd dialógu, alebo že nejakú z vedlajších postáv mal hrať ešte o trošku lepší herec, užijete si tučnú dávku noiru, ktorú v tejto podobe v kinách už takmer nedostávame. 85%. Gugu Mbatha-Raw nádherná, ako vždy (okamžite by si mal každý pozrieť Morning Show a San Junipero). (20.06.2020)