Vlci za dveřmi

Asi každý už někdy matně slyšel, že zatímco na konci 60. let režisér Roman Polanski natáčel v Londýně, jeho manželka Sharon Tate v pokročilém stádiu těhotenství vyrazila s přáteli do jednoho z losangeleských domů, kde je napadla komunita známá jako Manson Family. Její hlavou byl Charles Manson, který se stal v popkultuře po svém uvěznění doslova ikonou a symbolem zla a který v jedné z kalifornských věznic sedí dodnes. „Jsem ďábel a přišel jsem vykonat ďábelskou práci,“ zaznívalo mimo jiné v domě. Na těle jedné z obětí kriminalisté napočítali 51 bodnutí, rodina vraždila ještě o následujících nocí. Nyní přichází John R. Leonetti, který je především kameramanem (několikrát spolupracoval s hororovým specialistou Jamesem Wanem), aby tuhle řežbu připomněl, jenže má zatraceně utažené šrouby, bojí se přímých záběrů, odmítá ze scén vytěžit víc, než by mohl a hlavně by si explicitně naladěný divák přál. Přitom atmosféra poměrně znepokojivá je, jenže i přes pouhých 70 minut výsledek obsahuje řadu scén, které měly být výrazně kratší. Škoda. 55% (27.05.2017)

Jako většina hororů jde jen o prchavou službu okamžiku. Pár lekaček, poměrně dost denních scén. Expozice jsou docela dlouhé, ale ty napínavé se zbytečně nenatahují. Přemýšlel jsem spíše o smyslu vzniku snímku, pokud se zrovna nebojím. Divák se možná s postavami identifikuje a ventiluje vlastní hněv či úzkosti. Chtělo by to trochu silnější scénář, zas nějak zvlášť jsem se nebavil. Stěžejní část filmu se odehrává v závěru. Na zloducha máme až vztek. Fyzických extrémů zde moc není. (06.10.2017)

„I'd be safe and warm, If I was in L.A., California dreamin', on such a winter's day…“ Asi se shodneme, že moderní historie stěží nabídne známější home invasion událost, než je vražda Sharon Tate (možná ještě útok na kansaskou rodinu Clutterů, kterého se chytil Truman Capote či vyvěšení rudých trenek na Milošovu střechu), ale Mansonem přitahovaný Leonetti tu Noční můru z Cielo Drive uchopil za špatný konec. Vše chtěl postavit na dusné a znepokojivé atmosféře, té ale i přes krátkou stopáž nedosáhl, uměleckou licencí ala tahání kladiva po silnici ničemu neprospěl a konfrontace se závěrečnými autentickými fotkami a videi už jen zvýraznila slabost celého projektu. Otázkou zůstává, jestli by celkové vyznění ovlivnily přitáhnuté šrouby u explicity, ale já má za to, že ne. P.S.: Nebyla zmíněna zajímavost, že o den později Mansonovo Helter Skelter seskupení zavraždilo v L.A. manžele La Biancovy, křestními jmény Leno a ROSEMARY. Jestli ten krví napsaný nápis na dveřích nakonec neznamenal Polanski Je Bůh.. (16.05.2017)

Okolo Charlesa Mansona sa bohužiaľ vytvorila aura kultovej osobnosti, ktorá má mnohých fanúšikov. Pokladám to za zvrátené, pretože Mansonova nadrogovaná „rodina“ (muž a tri ženy, Manson sa akcie nezúčastnil) na popud psychopatického kok*ta v r. 1969 mimoriadne brutálna zavraždila šiestich nevinných ľudí, vrátane tehotnej ženy a tým pádom logicky i jej ešte nenarodeného dieťaťa. Jednalo sa o menšie stretnutie priateľov a tou tehotnou ženou bola 26-ročná manželka režiséra Romana Polańského, ktorý v tom čase nebol doma. Párty sa mal zúčastniť aj Steve McQueen, ale ani on nakoniec neprišiel, čo mu zachránilo život. Keď Sharon Tate videla, že Mansonovi prívrženci ju nemienia nechať žiť, navrhla im, aby sa postarali aspoň o prežitie dieťa a povedala im, že ju potom môžu zabiť. Vrahovia nemali zľutovanie a zavraždili nielen ju, ale aj jej nenarodeného syna. Steny miesta činu, na ktorom sa ohavná masová vražda odohrala, vrahovia krvou obetí počmárali vulgárnymi šialenosťami, aké vyplodí len chorý mozog. Takýchto ľudí nikto normálny nemôže akceptovať. Kebyže ich polícia namiesto chytania odstrelí akobesnú líšku a hodí do jarku, len by tým spolčonosti urobila službu. V roku 2016 sa o tom rozhodol nakrútiť film ex-kameraman John R. Leonetti, podporený nečakaným úspechom svojho režijného hitu o zabijackej bábike Annabelle. Je zvláštne, že taký film vôbec vznikol, pretože dané udalosti sú stále živé (ako Polański, tak väčšina vrahov stále žije). Ale OK, prečo nie. Tvorcovia sa film rozhodli poňať ako home invasion, ktorým dané udalosti ostatne boli. To mi pripadalo ako zaujímavé rozhodnutie. Režisér sa vybavil sympatickými obeťami, odpornými vrahmi a prekvapivo pôsobivou retro atmosférou. Je to mrazivé a má to niečo do seba. (29.05.2017)

Film „Wolves at the Door“ ukazuje na tragickou událost, která jen odhaluje, jak se lidé snadno dokáží zfanatizovat a čeho jsou v takovou chvíli schopni. Fanatismus je jedno z nejnebezpečnějších chování člověka, a je jedno, jestli se nechá zfanatizovat jedinec, či větší skupina. Ty následky bývají tragické, liší se v kvantitě. Tohle ale snímek „Wolves at the Door“ nijak zásadně nerozvíjí. (31.01.2018)