King Skate

Tohle mi strašně připomnělo mojí oblíbenou knihu Kmeny 0 o subkulturách za socialismu. Každá z nich si jak rostlinka v dusném temném pralese komunismu hledala tu svoji skulinku ke světlu, které bylo příslibem svobody a normálního života... Některé ze subkultur to měly těžké, jiné tak nějak záhadně proplouvaly pod bedlivými zraky komunistických funkcionářů prakticky bez povšimnutí či zákazů a represí. Pokud vím i z vlastní zkušenosti, leckdo se mohl se svými zájmy skrýt pod křídly ČSTV, kde například pod zkratkou TOM (turistický oddíl mládeže) fungoval nejeden téměř skautský oddíl apod... proto mne zaujalo, že pod stejnými křídly byli schováni i skejťáci. Díky velkému množství amatérských autentických záběrů na tehdejší klání a pokusy ovládnout to prkénko s kolečky dnes dokument získal nenapodobitelný feeling let osmdesátých což vše skvěle umocňoval vhodně zvolený hudební podkres. Překvapilo mně, že jedním z matadorů a sakra dobrým byl i mladý Petr Forman. Když si uvědomím, že tento sport šel zcela mimo mne už tenkrát (kamarád ale jezdil) i dnes, je s podivem jak moc mne dokument bavil. Znovu si uvědomuji, že jsem si zase u sledování řekl, že ti komunisté vlastně byli v něčem dobří. Nutili (nechtěně pochopitelně) lidi improvizovat. Dělat z ničeho neskutečné věci. Často jen podle kreseb s neuvěřitelným elánem si nadšenci razili cesty omyl - pokus a stavěly lodě, rogala, skateboardy atd... Nikde nic nešlo koupit, člověk musel být šikovný, nebo mít šikovného známého. O to větší pak byla radost z díla. Dnes? Konzum vše zalil a většinu těchto aktivit pohřbil, koupit si dnes můžete vše a klidně 1000x když na to máte. A tak si říkám, že přemíra blahobytu, ta vysněná meta těch co nemají, nemusí být nakonec to pravé. Koneckonců se na tom shodli i pamětníci v dokumentu. Dávám tedy za 5 otoček na U rampě. Líbilo se mi to ! * * * * * (06.06.2019)

Konečně! Film, který se mi dostal poprvé do hlavy už v létě ve Varech a proklouzl mi mezi prsty i v kinech. Nyní konečně jsme zde. A spokojenost je na místě. Jednoduché, prosté a i tak stejně příjemné a hezké odvyprávění kapitoly i světlé strany komunismu. Sportovní část kde si vyslechnete jak to zde chodilo a vlastně se zde zrodil sport, který u nás podle mne slavil ještě dvě reinkarnace v době mého raného mládí a v podstatě pro mnoho lidí i nyní. Je super se podívat na základy toho všeho. Děkuji, užil jsem si to. (27.03.2019)

Super. Je to takové Prkýnka na maso jsme uřízli zfilmované, ale opravdu moc dobře. Stopáž tak akorát a kromě toho, že to dokumentuje určitý fenomén, je to i generační výpověď a závěrem trochu o tom co s lidmi udělala změna režimu a o stárnutí. Vynikající výběr hudby skvěle akcentuje děj. (13.03.2022)

Usmevné sledovanie, dnes už vyslúžilých 50. a 60.tníkov, ktorým svietia pri akejkoľvek zmienke o skate očká ako malým chlapcom. V tom najlepšom slovazmysle...okrajovo sa rieši aj punk, graffiti a pochopiteľne socializmus ako taký. Do toho tu máme plno čiernobielych retro záberov a do toho nám hrá československá, prevažne alternatívna hudba, ktorú som nikdy v živote nepočul. Je to veľmi milý dokument, aj /alebo hlavne aj/ pre tých, ktorí poznajú z celého skateboardového sveta akurát tak meno Tony Hawk, lebo kedysi dávno hrali pro skatera :) (20.01.2021)

Tento sport mi nikdy nezaujal, ale z dokumentu sálá nakažlivé nadšení. Je to opojné, je to dojemné a je to lehce romantizované; jako každá láska, posedlost a příslušnost ke komunitě, ať se točí o trampech, rockerech nebo milovnících trabantů. V případě „skejťáků“ se přidává atraktivní ekvilibristika na kutilských prknech jako z dílny Pata a Mata, sestavovaných podle plánků v dostupných časopisech. Zajímavě protagonisté popisují pestrou skladbu prvotního „skejťáckého“ společenství, které pořádalo i letní tábory s pivem. Vedla napříč všemi sociálními skupinami, spojovalo je to, že každý byl prý originál, a díky obdivu hodnému rockových hvězd neměli o dívky nouzi. Nicméně idylické přehlídce rozesmátých akrobatů s větrem ve vlasech nelze upřít poctivost. Nehrají si na disidenty, bavilo je „provokovat fízly“, ale politické manifesty nepěstovali, spíš recesistické grotesky, jež jako kdyby vypadly z rané tvorby divadla Sklep.Celá zdejší „skejťácká“ historie byl jeden velký nekonečný mejdan, který po listopadu 1989 ztratil své původní duchovní kouzlo, protože se všichni začali zajímat jen o peníze. To je poněkud laciná tečka, jako by tvůrci nevěděli, jak uzavřít tok nostalgie, v němž se řada motivů opakuje. Ale na druhou stranu skvěle zabírá dobová muzika, která strhne i člověka, jenž na prkně jakživ nestál a film bere jako okrajovou kuriozitu. (16.04.2019)