Mazací hlava

Poprvé se mi při filmu stalo, že jsem zařval. Ne, tak to nemyslím, ale zaječel jsem rovnou dvakrát. Občas jsem však měl pocit, že k prvnímu významu tohoto dvojsmyslu bylo blízko. Lynch je zvláštní a dosti kontroverzní režisér/umělec, docela ho uznávám, jeho kraťasy mi však moc neříkají, celovečerní filmy se mi líbily víc. Samozřejmě nebudu předstírat, že jsem tuto šílenost (doslova) plně pochopil, ale analyzovat ji rozumem je podle mě chyba. Podle mě Lynch surrealisticky zobrazuje svá traumata ze života (např. o jeho dceři), ale nějak poskládat dohromady jsem si to ve své vlastní palici nedokázal. Znovu bych se na ten film nepodíval, docela jsem ho rozdýchával (zařval jsem právě u záběru na osypané dítě a ještě nějakou halucinaci, nejspíš kvůli nervovému rozpoložení), ale jen během dne a neotevřelo mi to žádnou překonanou fóbii. Možná proto, že jsem prostě moc mladý a nemám zkušenosti s dětmi nebo životem podobnému Henryho Spencera. (12.10.2016)

Lynchova další (resp. v pořadí první ) uchýlárna. Depresivní až je to nepříjemné. Hnusné až se někomu z toho udělá nevolno. Zvuky industrializovaného města ještě více přidávají na pocitu deprese, odcizení, nepotřebnosti a ovlivnění lidí technikou. V tomto filmu nejde podle mě o pointu, příběh a podobné zvyklosti, ale o čistý pocit z jeho sledování. Při pohledu na zpívající "děvče" a znějící hudbu :"In heaven, everything is fine...." mi opravdu není moc happy. Celý ten film je ujetý a neříkám, že jsem ho pochopil. Pouze jsem z jeho sledování měl pocit něčeho co je skryto v nás, ale nedáváme tomu šanci vylézt. Nehodnotím ten film čistě podle sledování (má přítelkyně vydělá posledních 5 minut a nechápe do teď jak sem se na to mohl dívat :)), ale jen celkový pocit, myšlenky a uhranutí ze sledování tohoto snímku. (20.09.2004)

Před třemi lety jsem spatřil Mazací hlavu poprvé a vůbec mi tento psychedelický horror s bizarním dějem v artovém kabátu tenkrát nesedl. Přesto jak se ukázalo, šlo o zážitek, který prostě nešlo vymazat z hlavy a poté, co jsem s převažně velmi pozitivními dojmy poznal další filmy z tvorby Davida Lynche a postupně si s oblibou zvykl i na ojedinělý surrealistický styl pana režiséra, rozhodl jsem se pohlédnout na jeho slavný zvrácený debut ještě jednou... a nemohu si pomoct, byť jsou mé dojmy napodruhé výrazně lepší, pořád je to pro mě (ze zatím 7 mnou viděných filmů) ten nejslabší Lynch. Mazací hlava má pro mě úžasnou výtvarnou stránku, která spolu s temným nasvícením a pomalým tempem v komorním prostředí vytváří po celý čas velmi osobitou atmosféru. Problém vidím v tom, že ta atmosféra zůstává po celý ten čas úplně stejná, vůbec negraduje a nesálá z ní žádné napětí, nijak ji zde Lynch dále nerozvíjí, až se mi v některých částech film začal zdát neskonale monotónní. Taky některé scény mi zde připadaly až zbytečně samoúčelně bizarní a úchylné (např. padající červy na jevišti nebo z břicha Mary) a samotný děj, který navzdory fascinující výtvarné stránce v rámci některých pasážích neměl daleko od brakového horroru, mě nijak zvlášť neoslnil. Na druhé straně ty nejbrakovější scény jsou zde originálním způsobem zakompovány jako součást halucinace a jejich často neotřelé surrealistické ztvárnění (např. odříznutí hlavy vetřevším se monstrem u věšáku) mě dokázalo hodně zaujmout. Velice mě taky v první polovině zaujala postava instalatéra Billa, která už předznamenává některé svérázné vedlejší postavičky z pozdějších Lynchových filmů... nebo absurdní scéna s továrnou na tužky mi zde připadala naprosto geniální – jak ztvárněním, tak svou černohumornou pointou v rámci oné halucinogénní pasáže. Celkově u mé napodruhé klady poměrně vyvážily výhrady a snad i proto, že čím dál víc dokážu ocenit podobně nekonvenční filmy vymykající se svým stylem z běžné žánrové produkce, přidávám třetí hvězdičku. I když mojí srdcovkou tahle Hlava asi úplně nikdy nebude... :D [65%] (19.09.2021)

Filmy Davida Lyncha sú zväčša vyslovene pocitové záležitosti. Snaha o nejaké pochopenie, len kazí umelecký zážitok, ktorý tento americký režisér so svojimi dielami divákovi predkladá. "Mazacia hlava" je výborným príkladom pre toto moje tvrdenie. Surealistický, lyrický, značne depresívny snímok. Kde ide o príbeh akéhosi Henryho Spencera, ktorý sa doma stará o akýsi potrat, ktorý splodil s akousi ženskou, ktorá ho opustila. Keď to človek takto povie, znie to hlúpo. Keď to zoberie do rúk David Lynch, spraví z toho filmové umenie. **** (21.02.2008)

Obrazová poetika surrealizmu plným prúdom, postindustriálny spoločenský rozklad na všetkých formách (priemyselná spoločnosť, továrenská výroba, automatizácia, zastaralosť, prerastanie flóry cez obytné budovy, postupný rozpad, mutácia, nedonosenci), formálnosť, geniálna hra svetla a tieňa, unikátne bizarné a ohavné dizajnérske nápady. Lynchov celovečerný debut je takým malým majstrovským dielom a pokladom, ktorý treba pozorne strážiť a uchovať pre budúce generácie. A hlavne je to dokonale šialené hypnotické psycho. Nancov účes stojí za všetky drobné. 100% (05.05.2014)