Obsahy(1)
Poté, co ženu opustí milý, její ztýranou myslí letí sen všech zlomených srdcí... Psychedelickým muzikálem nás provází zádumčivé tóny Angela Badalamentiho, subtilní texty Davida Lynche a magicky něžný hlas Julee Cruise. (Morien)
Recenze (29)
Ze začátku to vypadá, jakoby to byl nějaký spinoff Zběsilosti v srdci. Na jednu stranu celkem jednotvárné (pořád ten stejnej jemnej dívčí zpěv, pořád ta stejná ponurá hudba), ale na druhou stranu vysoce nadčasové. Badalamenti ukázal svou genialitu. Lynch mě zas dostal svým jedinečně zpracovaným divadelním představením (tohle bych fakt chtěl viděl na živo). Dokonce se tam i trocha nahoty najde. A celé je to prostě tak poeticky industriálně smutné. ()
Když posloucháte muziku, dostanete se v ideálním případě do stavu absolutní volnosti, oproštěnosti od těla a vybavují se vám různé obrazy a (vý)jevy. Badalamentiho hudba k tomu přímo vybízí. Tentokrát představy "vyrobil" David Lynch za vás; nastolil atmosféru starých amerických klubů 50. let, kde se po podlaze klouže kouř a opodál stojí rozbité auto. Hlavní zpěvačka s božským hlasem Julee Cruise se převážně vznáší vzduchem a zpívá. Není nutné ji sledovat, stačí se naladit na správnou vlnu a nechat se unášet. Vizualizace skladeb se ovšem moc nemění, a tak oceníte drobné nápady jako krátkou detektivku a řezání dřeva (narážka na Twin Peaks), tancující dívky a nakonec snad, že to má jen těch 50 minut. ()
Skladby Davida Lynche mají neuvěřitelný rozsah, skrývá spoustu tajemství, jedinečnou rozmanitost. Často večer si ve tmě lehnu pustím skladby Davida zavřu oči a ponořím se do jiného světa - neuvěřitelný zážitek. Miluju nový album The Big Dream a má nejoblíbenější skladba je Wishing Well, jeho melodie mě nadnáší a hlas proniká do duše. ()
Počin, který příjemně drnká na melancho-receptory zejména díky dobré synergii fluidní hudby a obrazu. Prvky upomínající na Wild at Heart, Twin Peaks, ale i budoucích drobnosti Mulholland Drivu a Lost Highway, dotahují a upevňují všechny vztahy v Lynchových filmech do stejného konce. Nicméně i prostřednictvím písní mohl být přenášený materiál prokreslenější, aby byl více samostatný. Jediné co zbývá za povšimnutí je změna perspektivy pěveckého obsahu z "jí" na "jeho" po trpaslíkově zopakování úvodní scény in-situ. 70%. ()
Tohle jsem si přál vidět už dlouho: záznam muzikálové performance, kterou napsal a narežíroval David Lynch ve spolupráci s Angelem Badalamentim. Julee Cruise je skutečně anděl a i když i ze záznamu na vás dýchne kouzlo výjimečného představení (které bylo předvedeno pouze dvakrát v Brooklyn Academy of Music v roce 1989), člověk by si přál být při tom. ()
Galerie (1)
Photo © Propaganda Films
Zajímavosti (2)
-
"Zahrajte prostě velké kusy umělé hmoty," popisoval Lynch svou vizi saxofonistovi ve skladbě "Rockin' Back Inside My Heart". Badalamenti uvedl: "Neuvěřitelné na tom bylo to, že ten saxofonista okamžitě věděl, co tím David myslí!"
(Zdroj: Temné stránky duše) (trojúhelník)
- Když hledal Angelo Badalamenti zpěvačku pro soundtrack Modrého sametu, pomáhala mu s výběrem Julee Cruise. Nejprve chtěl někoho rockového, potom soulového. Obě mu Julee Cruise sehnala, ale pořád to nebylo ono. Potom jí volal a říkal: "Julee, potřebuju soprán. Musí znít jako andělský chór, v dlouhých frázích, úplně bez příkras." Byl večer a mělo se natáčet už druhý den dopoledne: "Dobře, ale já už o nikom nevím. Udělám to prostě já." Tak začala jejich spolupráce, která vyústila až k Industrial Symphony No. 1. (Zdroj: Temné stránky duše) (trojúhelník)
Reklama