Joker

// "Well no one's laughing now." Už se vám někdy stalo, že jste sledovali perfektně uspokojující lesbický porno, s kamerou, která zabírala všechny vaše oblíbené úhly, herečkama, které předstíraly orgasmus tak dokonale, že to bylo málem na Oscara, hudbou, která mnohdy strhávala pozornost až zbytečně příliš na sebe, a nejspíš asi bude znít mnohem lépe na samostatný poslech, ale v kontextu blížícího se vyvrcholení vlastně postupně přestávala překážet, zvratem, který šel naprosto pohodlně předpovídat, pokud jste si dali tu práci a podívali se, jak se točily filmy pro dospělé před nějakými čtyřiceti lety, a násilím, které jakoby odsuzujete, ale v závěru jste za něj vlastně byli skrytě rádi, protože bez něj by to zkrátka nebylo tak zvráceně sexy, jak jste v tu chvíli potřebovali, ALE PŘESTO VŠECHNO jste si na samotném konci řekli, že tomu k dokonalosti zkrátka stejně chyběl ten drsnej černej ču*ák v akci? Ne? Tak nic, no. 9/10 (04.10.2019)

Joker podle mě nepatří mezi filmy, z nichž člověk vychází s jasně uceleným názorem na to, co právě viděl. Phillips s Phoenixem opravdu vykročili mimo mainstream, otázkou ale je, nakolik tenhle odvážný směr ustáli. Jestli čekáte herecký a řemeslný triumf, u něhož milovníci Taxikáře a Krále komedie zamáčknou nostalgickou slzu, tak ho rozhodně dostanete. Jokerovy ambice jsou ale daleko větší a zahrnují velmi aktuální témata ve složitém podání, u něhož je diskutabilní, zda funguje nebo ne. Vlastně mám pocit, že Joker do dnešní doby „film je potřeba okamžitě zaškatulkovat a přiklonit se na jednu nebo druhou stranu“ vůbec nepasuje – a to zcela záměrně. Zatím tedy zvedám palec opatrně nahoru a ke spokojenosti nebo pohoršení se poctivě dopracuju v dalších dnech. (27.09.2019)

Je fajn vidět, že i ve světě superhrdinů lze natočit film prakticky bez superhrdinů, nadpřirozenosti a rychlé akce. Joker těží z divácké znalosti prostředí Gothamu a Batmanova dětství, kdy na těchto základech dokáže vystavět působivé, depresivní drama o zrodu zoufalého šílence. Nevím, jestli si Joaquin Phoenix jde přímo pro Oscara, ale Heath Ledger se rozhodně v hrobě neobrací. 8/10 (24.11.2019)

Nevítal jsem origin od samotné první zmínky s pražádným nadšením, protože na Jokerovi mě vždy fascinoval opar tajemna, skrz který nikdy úplně nepronikne žádná z teorií o jeho původu. Proto je Phillipsův vysněný projekt přijatelný právě jen tak, jak byl původně zamýšlen. Jako samostatný příběh mimo myslitelná pokračování či odbočky, tedy směr, který film sám popírá kroužením kolem Bruce Wayna. Za zlomový nepovažuji ani tak přístup, kdy se jde pod antagonistovu kůži natolik hluboko, že není možné s ním alespoň v konkrétních epizodách či obdobích silně nesympatizovat, ale spíš Phoenixův ponor á la Klaunova zpověď. Od něj se oči odtrhávají jen velmi těžko, jakkoli jde vzhledem k záměrným fyzickým nepříjemnostem (vychrtlost, smích) o podívanou téměř masochistickou. (10.10.2019)

"It's just so fucking hard to stay happy all the time." V tomhle Gothamu by Nolanův netopýří mužíček nepřežil ani pět minut. Je magické, jak Phillips pracuje se scénami chaosu a zmaru. Výjimečná depka a asi něco bude na tom, jak Jokerovy role ničí herecké ideály o "pouhém pracovním nasazení", tohle jde totiž mnohem dál za hranice ztvárnění ryzího šílenství. (04.10.2019)