Kreutzerova sonáta

Můj požitek z filmu pokazil nejspíš nevhodný výstup bubeníka, jakožto živého doprovodu k filmu. Sonáta, psaná pro housle a klavír, by si podle mě zasloužila právě houslový či klavírní doprovod, nikoliv bubenické vystoupení. Každopádně ani film se mi nelíbil. Čekala jsem vypointovaný sakrastický příběh a místo toho jsem kukala na nekonečně dlouhé milsotné drama. (01.08.2011)

Význačná adaptace klasické Tolstého novely, jejíž obsah a provokativní forma vzrušují kulturní konzumenty dodnes. Machatý využívá kombinace klasického vyprávění a avantgardních prvků (časté detaily snímané z extrémních blízkostí) a dociluje velmi silných estetických účinků, jak to ostatně později dovedl k dokonalosti v Erotikonu, a ještě více ve své slavné Extasi. Jen tempo-rytmika Krautzerovy sonáty dnes již není tak svěží, jak by si příběh zasloužil. V ohledu dějové spádovosti tedy Tolstého předloha nejspíš vítězí. (10.10.2023)

Když se Gustav Machatý vracel ze svého hollywoodského angažmá zpět do Československa plný energie a tvůrčích nápadů, nikdo ještě netušil, že tento muž se bude zanedlouho vracet do Spojených států jako celosvětově uznávaný režisér. Jeho první filmový debut z roku 1919 byl zapomenut a tak se Machatý s čistým štítem pustil do svého prvního regulérního projektu. Stejnojmenná novela Lva Nikolajeviče Tolstého získala příjemnou změnu v prostředí a divák s neskrývaným potěšením vítá atmosféru dvacátých let, ve které nechybí zářivé bary s divokou hudbou, elegantní automobily a apartní oděvy. Celé drama vyústí v neodvratnou tragédii, která je zároveň varovným mementem pro budoucí následovníky. Jan W. Speerger v roli žárlivostí pološíleného Pozdnyševa podává vrcholný výkon, který báječně spoluvytváří půvabná rakouská herečka Eva Byronová. SONÁTA pak otevřela Machatému brány do filmového světa doma i v zahraničí a v jeho kariéře znamenala rozhodný okamžik. Téma nevěry a lásky Machatého vždy magicky přitahovalo a na tomto jednoduchém, ale ve své prostotě silně vzrušujícím protikladu vystavěl svůj úspěch. (27.08.2009)

Gustav Machatý měl cit pro filmařinu už ze začátku své tvorby, takže je tu dost zajímavých nápadů, na svou dobu v české kinematografii poměrně neotřelých (např. detaily a velké celky) a jsou tu také solidní herecké výkony a v závěru i vyloženě hororová scéna (opět, v kontextu doby). Nebudu tu ale nic předstírat a přiznám, že jinak mě to moc nebavilo. Tehdy sice filmy měly jiné tempo než dnes, ale tohle buď zestárlo, nebo to muselo být krapet rozvleklé už ve své době, jelikož tu ten jednoduchý příběh nemá tolik co nabídnout, aby tu hodinu vůbec utáhl. A docela mě to zarazilo, protože jen o tři roky mladší Erotikon je naopak svižný a má stále co nabídnout. Ale třeba jsem zklamaný jen proto, že Erotikon je jeden z mých nejoblíbenějších němých filmů vůbec a já čekal podobnou dokonalost. Co se dá dělat, člověk nemá mít přehnaná očekávání a Machatý se k něčemu tak krásnému jako Erotikon musel nějak propracovat. 3* (10.10.2023)

V súdobom filme, plnom primitívnych ľudových historiek o nevere a láske, pozoruhodný počin umelca spochybňujúceho jedno i druhé. Jedni tvrdia, že bez lásky v manželstve to nejde, pretože manželia sa začnú hádať o peniaze, druhí vedia, že s láskou to môže byť ešte omnoho, omnoho horšie... Rusi mali vždy radi tieto príbehy, s psychologickým podtextom či bez, ale hlavne vždy s tragickými koncami. Gustav Machatý za pomoci fantastického Speergerovho výkonu tu na nemý film neuveriteľne dobre vystihuje dvojznačné pocity, nečiernobiele charaktery, realizmus ľudských vzťahov i plynutie času, jemné nuansy správania sa ľudí, medzi ktorými je napätie, tie strnulé pohľady, neprirodzená reč, podráždenosť a snaha všetko napraviť hneď potom, ako niečo zámerne pokazíme ... a z toho vyplývajúci emocionálny dojem. Fantasticky ľahko a presvedčivo to speje k prepuknutiu vášní i tragickému finále. Počas scény koncertu som si zapol skutočnú Kreutzerovu sonátu, a nejako mi to dosť dlho tak zázračne vychádzalo, akoby ju Machatý pri strihu počúval, všetko zapadalo, zrazu tu bol nový umocnený rozmer. A na záver, keď mi náhle skončila sluchová ukážka a v obraze sa schyľovalo k tragédií, zostalo odrazu iba ticho, drásavé a kruté, umocnené na obrazovke expresionistickými tieňmi...a nešťastie, ktoré sa zrejme nedalo odvrátiť, hoci to pritom všetko vyzeralo tak ľahko a ideálne a láska bola zrejme skutočná. Zostali len slzy a nešťastie. A tie nádherné interiéry ! Krásne exteriéry ! Presný strih ! Famózna kamera ! Tešil som sa vtedy neuveriteľne na ďalšie Machatého filmy, netušiac, že tento zostane zrejme tým najlepším. (17.02.2012)