Kreutzerova sonáta

Filmové psychologické drama, místy i s prvky hororu. Pro mě osobně v české němé éře od tohoto významného režiséra hned po "Erotikonu" patrně druhý jeho nejlepší snímek. Film se zaobíral myšlenkou na téma rozvráceného manželství, které bylo ve své podstatě jen upravenou verzí známého a stejnojmenného románu-novely spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého. Malý spoiler : Při cestě vlakem vypráví hlavní hrdina filmu Pozdnyšev svému příteli o události, která osudově a tragicky změnila jeho život. Po přestěhování se z vesnice do města propadla jeho dosud bezúhonná manželka lákavým svodům a nástrahám nového prostředí a začala být potom svému manželovi nevěrná. Jednoho dne když jí přistihl, navíc silně rozrušenou a to ze sugestivně podmanivých tónů Beethovenovy Kreutzerovy sonáty, tak ji v afektu zavraždil. A třebaže nakonec kdy soud samotného vraha osvobodil, tak se mu neustále jeho hrůzný čin zjevoval před očima a poznamenal ho tak na celý zbytek jeho života.Konec spoileru. Interiéry : Ty se tenkrát natáčely v pražském ateliéru na Kavalírce a také ve Vídni. Režisér a scénárista Machatý potlačil ve snímku typické ruské reálie a zvýraznil tak kosmopolitní charakter dramatu, nevěry a žárlivosti jednotlivých postav vesměs mez obsazení. Progresivní Helllerova kamera byla na svou dobu také velmi novátorská. Vynikající režijní debut který mu později přinesl obrovský a trvalý mezinárodní věhlas a uznání. (28.07.2006)

Význačná adaptace klasické Tolstého novely, jejíž obsah a provokativní forma vzrušují kulturní konzumenty dodnes. Machatý využívá kombinace klasického vyprávění a avantgardních prvků (časté detaily snímané z extrémních blízkostí) a dociluje velmi silných estetických účinků, jak to ostatně později dovedl k dokonalosti v Erotikonu, a ještě více ve své slavné Extasi. Jen tempo-rytmika Krautzerovy sonáty dnes již není tak svěží, jak by si příběh zasloužil. V ohledu dějové spádovosti tedy Tolstého předloha nejspíš vítězí. (10.10.2023)

Gustav Machatý měl cit pro filmařinu už ze začátku své tvorby, takže je tu dost zajímavých nápadů, na svou dobu v české kinematografii poměrně neotřelých (např. detaily a velké celky) a jsou tu také solidní herecké výkony a v závěru i vyloženě hororová scéna (opět, v kontextu doby). Nebudu tu ale nic předstírat a přiznám, že jinak mě to moc nebavilo. Tehdy sice filmy měly jiné tempo než dnes, ale tohle buď zestárlo, nebo to muselo být krapet rozvleklé už ve své době, jelikož tu ten jednoduchý příběh nemá tolik co nabídnout, aby tu hodinu vůbec utáhl. A docela mě to zarazilo, protože jen o tři roky mladší Erotikon je naopak svižný a má stále co nabídnout. Ale třeba jsem zklamaný jen proto, že Erotikon je jeden z mých nejoblíbenějších němých filmů vůbec a já čekal podobnou dokonalost. Co se dá dělat, člověk nemá mít přehnaná očekávání a Machatý se k něčemu tak krásnému jako Erotikon musel nějak propracovat. 3* (10.10.2023)

Jeden z nejzajímavějších celovečerních debutů meziválečného období české kinematografie. Po návratu z USA v roce 1922 se Machatý dlouho nemohl k režírování dostat. Důvodem byly špatné poměry v tuzemské kinematografii (vyrobeno 1923 – 17 titulů; 1924 – 10; 1925 – 18; 1926 – 35). Dočkal se až v roce 1926, kdy došlo k oživení výroby. Od začátku chtěl, aby film měl úspěch také v zahraničí. I proto si vybral novelu světově proslulého spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého. Dalším z důvodů mohla být i její kontroverzní reklama. Její český překlad v nákladu dvanáct set kusů byl zabaven. Už od počátku zde můžeme vidět některé prvky, které provází Machatého po zbytek jeho kariéry a vrcholí Erotikonem a Extasí. Je to práce s neherci (Byronová, Kutina), kdy Machatý spoléhá na svoje režisérské schopnosti vést herce a dává přednost jejich fyziognomii před hereckou zručností. Vidět je to například na scéně, kdy Pozdnyšev sedí se svojí ženou na lavičce v parku. Každý na jiném konci lavičky. Důraz je kladen také na výtvarnou stránku. S tou výrazně pomáhá jeden z nejlepších kameramanů té doby Otto Heller i vídeňské ateliéry. Za nejlepší scénu považuji Pozdnyšeovovu zběsilou jízdu kočárem domů. Skvěle dynamicky sestříhaná. Škoda jen, že na ni nesmyslně navazuje pasivní cesta vlakem a zdlouhavý konec. Celému snímku rovněž dominuje skvělý výkon Speergera. (16.04.2012)

Machatého návrat do českého filmu po jeho prvním pobytu v Hollywoodu se vepsal do historie domácího němého filmu nebývalou intenzitou. Po filmech z roku 1919, ze kterých je dnes nejznámější Dáma s malou nožkou jakožto debut Anny Ondrákové, se nám autor představil poprvé jako dirigent vášnivých melodramat velkého stylu. Ostatně tento žánr se mu stal osudným stejně jako charakteristickým. Machatý se upsal svému motivu a častokráte sebou stáhl i své hlavní představitelky. Rakušanka Eva Byronová byla první z nich, po té přišla na řadu Slovinka Ita Rina, Češka Magda Maděrová a další Rakušanky Hedy Kiesler a Maria Ray. Mimořádná je také možnost shlédnout ve velké dramatické roli Jana W. Speergera, velikána českého filmu, nebo Máňu Ženíškovou, která v těch letech strmě stoupala na pomyslný vrchol vlastní kariéry. (21.02.2009)