Viva Maria!

Francie v kostce. Cirkus jako místo zasvěcené umění, kde žijí pospolu Angličané, Francouzi a Němci. Ideály revoluce jsou šířeny do světa dvěma kráskami zpívajícími o Paříži a přinášejícími do dalekých končin závan Moulin Rouge. Touha po nemožném (puška). Krásky, láska, kabaret, revoluce, umění, fantazie - vše, co určuje kouzlo Francie! La proprieté c´est le vol. (15.04.2010)

Přiznám se, že jsem od filmu očekával větší útok na mojí bránici. Nesmál jsem se natolik, na kolik bych si od parodie na westerny přál. Přitom hned od první minuty je patrné, že celý ten film stojí a padá na ženské síle v podobě dvojky Bardot – Moreau. Ty jejich hudební scénky byly parádní a myslím si, že na ně i dnes kdejakej chlap bude čumět s otevřenou držkou a těžce poslintanej. Viva Maria tak má náběh na střelenou westernovou komedii, ale vtipem se zapomněl někde na půli cesty. (21.02.2023)

Poměrně zdařilý pokus o americkou westernovou komedii-parodii (snad jediný pokus od tohoto režiséra), pěkný pestrobarevný film, ale i směsice nejrůznějších jiných žánrů od výtvarného kostýmního filmu, přes klasický western, až po intelektuální dílo francouzské "nové vlny". Vidět křehkou Brigitte za kulometem či pěkné striptýzové číslo to jen tak v žádném jejím jiném filmu neuvidíte:-) Pěkné 3*. (11.05.2006)

Jedna hviezdička za odpor k autoritám a druhá za odpor k cirkvi, myslím, že tým to hasne. Nepáčili sa mi prehnané rádoby komické scény a ani postava stvárnená Brigitte Bardot. Nie len ženy voľných mravov dokážu vidieť za hranice spoločnosti. Taktiež nemám rada filmy, ktoré príliš vsadili na ženské vnady, ale už menej na ich konkrétne premyslené činy a inteligenciu. Možno je film určený predovšetkým pre mužského diváka ovšem obávam sa, že je v ňom príliš veľa zbytočného rozptýlenia, než aby jeho pointa vyznela a bola pochopená dosť jasne. (21.04.2017)

Geniální marketingový tah, obsadit a odhalit naráz Moreaovou a Bardotovou. Něco podobného později nevyšlo Lucu Bessonovi s Bandidas. Viva Maria! je každopádně až příliš odlehčenou komedii, sázející zbytečně dlouho právě na vnady titulních dam. Ty vystavují těla bez jakýchkoliv zábran a ve víru revoluce (vedené v té době nejspíš Zapatou) se ocitají teprve pod nátlakem okolností, nikoliv z vlastní iniciativy. Podobný přístup k ženským hrdinkám mne vede k podezření, že Malle chtěl vlastně bez špetky uměleckých ambicí totéž, co bude chtít naprostá většina diváků – potěšit své oko. 55% (17.09.2011)