Slídil

Dva herci v jednom domě aneb v jednoduchosti je síla. Laurence "Shakespeare" Olivier v roli egoistického parchanta a proti němu floutek Michael Caine - i když po většinu času pouze mluví, oba tenhle film bez duševní či fyzické újmy rozhodně nepřežijí. Ten rok to měla Akademie hodně těžké, nebýt dnes již kultovní role Marlona Branda, naháče by si určitě odnesl jeden z těchto borců. Těžko říct, jestli by to byl holič Tindolini nebo zvrhlík Wyke, osobně bych ale dal přednost tomu, kdo má v domě bílou skládačku. (29.07.2008)

Opravdová óda na herectví! Film trvá skoro dvě a půl hodiny a jsou v něm pouze dva herci. Jenže vystřídají tolik poloh, až je to k neuvěření. Konečně chápu, proč je Laurence Olivier herecká legenda, ale Michael Caine mu více než stačil. Ta adaptace divadla je z toho hrozně cítit už vlastně jen zápletkou. Hry, které spolu pánové hrají jsou přece jen poněkud přitažené za vlasy a normální člověk by se asi choval jinak. Jenže v tom je právě ten půvab. Přiznám se, že jsem ve filmu čekal výrazně mrazivější atmosféru. Ovšem zklamán jsem nebyl. (03.05.2008)

Skoda, ze som videl remake SLIDILA (2007) taktiez s Michaelom Cainom akurat v ulohe Andrewa tak davno, lebo tazko sa mi tieto 2 filmy porovnavaju, kedze som dal remaku o dost slabsie hodnotenie, aj ked premyslam, ako mohol reziser Kenneth Branagh skratit verziu iba na 85 minut. Zo zaciatku ten prevlek na klauna ma trosku nudil, ale potom ked zacalo ist doslova o zivot a divakovi bude jasne, ze toto nie je iba zabavna hra, ale z mojho pohladu dost odporna, vrazedna hra, od tej chvili som sedel ako prikovany a 138 minut mi ubehlo ako po masle. Scenar je podla mna dokonaly a premysleny, herecke vykony genialne. Obaja herci boli nominovani na Oscara v tej iste kategorii za najlepsich hercov v hlavnej ulohe, avsak radost z Oscara mal v tom obdobi zrejme favorizovany Marlon Brando za ulohu v KRSTNOM OTCOVI / KMOTR (1972). Joseph L. Mankiewicz bol nominovany za najlepsieho rezisera, avsak z Oscara sa mohol tesit Bob Fosse za muzikalovu dramu KABARET (1972). ________ Laurence Olivier - (Andrew Wyke) +++ Michael Caine - (Milo Tindle) +++ (17.04.2011)

Někdo natáčí one man show, někdo zase two men show. A tihle dva men předvádějí skutečný herecký koncert: Na jedné straně stojí famózní Laurence Olivier coby manipulativní snob Andrew, do krajnosti vyznávající zásadu "můj dům, můj hrad" (jeho chápání pojmu "dům" je značně široké). Jeho po domácku vyrobené srandičky mi připadaly legrační jen na začátku, postupně mě z nich ale začínalo nepříjemně mrazit - Andrew nemá zase takový smysl pro humor, jde jen o prostředek, jak může ovládat vše kolem sebe. A pak tu máme skvělého Michaela Cainea (na stará kolena se mi líbí víc) alias nafoukaného milence Andrewovy manželky, krerý zpočátku celou záležitost bere jako hru... a pak se nestačí divit. Paradoxně mám pocit, že zápletka filmu nakonec krapet pohřbila sama sebe ve změti poměrně předvídatelných zvratů, a i když bylo hlavním účelem překvapení diváka, mě to spíš otrávilo. Scénář taky místy hapruje - například když Milo dává nápovědy geniálnímu Andrewovi a ten hodinu dumá nad věcí, která i mně došla během dvou vteřin! Místy by neškodilo ubrat na teatrálnosti (za což nemohou herci, ale opět nabubřelý scénář). Naštěstí dabováno v době, kdy jsme ještě měli dobré herce. (02.04.2010)

Film postavený na zdánlivě jednoduché zápletce, kterou dělají nezapomenutelnou a strhujícím způsobem vygradovanou oba dva Herci (ano, to velké H je tam záměrně). Zvláštní bylo sledovat, jak se během fimu moje sympatie stěhovaly od jednoho pána k druhému, pak zase nazpátek a ještě párkrát dokola, abych nakonec nevěděl, čí jsem a řekl: Fajn, je to remíza, oba jste byli skvělí. (19.01.2010)