Bez věcí nad věcí

Zpočátku mi to přišlo neúnosně ukecané, pak jsem si zvykl. Neříkám tak ani tak, ale pokud by se alespoň na podobné úrovni točily komedie u nás, bylo by lépe. Filmu se dá mnohé vytknout, ale jsou tam i cenné momenty a občas i něco v druhém plánu k zamyšlení. Je zajímavé vidět jak Němci vidí sebe i svět. Samozřejmě ten filmový. 70% (27.09.2020)

Tak tej bláznivo-komediálnej línie sa to drží sotva pár desiatok minút, rýchlo sa prepne do vzťahového módu a čaká nás aj niekoľko dejových prekvapení. Tie nie sú vôbec od veci a vývin vzťahov, rozumej v tomto prípade konečne vypustenie dlhodobo držaných výčitok z úst sú určite zaujímavejšie než pobehovanie nahých tridsiatnikov po berlínskych zasnežených uliciach. Jedine že by ste mali úchylku na mužské zadky, užijete si ich tu dosť. Nakoniec sa ale film drží v limitoch mainstreamu a sním spojených klišé, každopádne to robí David Fitz vkusne a tie takmer dve hodiny rozhodne nie sú ubíjajúce. (17.07.2019)

„Před tou sázkou jsem měl 10000 věcí. 10000! Minulý týden jsem jich měl 77.“ - „A cítíš se líp?“ - „Nevím. Člověk zkouší…jak svobodný vlastně dokáže být.“ Čekal jsem čistě pohodovou komedii o zkoušce jednoho přátelství. Docela mě tedy překvapilo, že film byl poměrně angažovaný a názory tvůrců na některá témata zaznívaly vcelku explicitně (kupříkladu rýpání do AfD, zesměšňování a skoro až démonizace Marka Zuckerberga, kritika konzumní společnosti/hromadění věcí, trošku až utopistické jásání nad žitím z mála/ničeho atd.). Při sledování to nijak zvlášť neruší (a hodnotově stejně zanícený divák naopak bude potěšen), ačkoliv já bych se bez těchto narážek v klidu obešel. Film toho však nabízí mnohem víc než jen apel proti konzumu. Originální zápletku, sem tam i nějaký ten dobrý fór, solidní tempo, nevtíravou romantiku, vesměs příjemnou atmosféru, přes určité výhrady dvojku sympatických hrdinů (stejný přívlastek se dá použít i pro jejich ženskou spoluhráčku) a pak i tu sílu/hodnotu přátelství. Za mě to budou slušné 4*. (04.08.2019)

Ujíždím si na filmech, který spouští debatu a nutí mě přemýšlet. A 100 věcí má velký potenciál rozpoutat velmi vášnivou debatu. Celkem mě překvapuje, že film nemá vyšší hodnocení. Protože zanést takhle dobrý - navíc z reálného života vypůjčený - nápad do celkem kvalitní komedie, je podle mě skvělá věc. Jasně, ta věc s appkou je trochu přes čáru, ale nějak to začít a skončit muselo. 4,5* (02.11.2020)

Kdo by čekal, že německá komedie, kde ještě pořád cejtím Pedolfa, bude za poslední měsíc to nejlepší a nejvtipnější, na co jsem mohl v pirátském webu natrefit. Jako správný gerotorent, nebo spíš torrent (ani nevím, co ty slova znamenají), tak i já bohužel jsem otrok moderní konzumační sféry. Denodenně mám plnou lednici žrádla (nějaká klobása a plesnivej sejra), mám co nosit každý den něco jiného, a nenosit pořád ty samé hadry (triko co mám na sobě, nosím už asi tejden), a mám dostatek prachů, abych si mohl kupovat každý půl rok nejnovější model Ajphounu (mám jen místo toho starý siemens, kterému ještě k tomu nefunguje klávesa na zapnutí), a mám i dostatečně rychlej internet, abych si dokázal na 100% legálně (kecám) stáhnout film, který mi přímo do ksichtu říká, že jsem ta nejhorší osoba na světě. Píčifix. Už je asi na čase, abych si taky udělal takový rádoby "celibát" bez věcí, bez kterých byl nepřežil ani den. První den - jít do centru města, bez spoďár a kaťat a uvědomit si, že exhibicionismus je dost nahovno věc, a ne každou to tak oslní, že mi ho rovnou přeblafne u knihovny, kde potkám svojí bývalou učitelku matiky. Uuh, ta krůta mi vždycky rozjasňovala pelikána. Druhý den - vynést celou lednici, rovnou i s tím smradlavým sejrem, a nechat před popelnicí, ať si místní feťák a Majsneros pochutná, já nepotřebuji konzumní trh. Mě stačí stonek cibule, která mi zrostla na podlaze, a já si můžu hezky vychutnávat dlouhé a zimní (už pomalu letní) večery. No, a jelikož 100 dní je na mě příliš moc dní (hlavně kvůli tomu, že do té doby bych dávno skapal s nedostatkem porna), takže třetí den - Finální - když jsem ztratil veškeré své cennosti a oblečení, tak si počkám až soused půjde nasekat špalek do kamen, a já přeskočím oknem, zamknu dveře a všechno totál zeseru, pomrdkuju a pochčiju, vezmu mu zbytek žrádla a jeho starou, podpálím mu chajdu do základú, a vezmu si to dom a konečně pochopím, jaký to je mít lepší život. Soused je asi milionář či co, a ta zmije lakomá mi nechce dát ani búra na pivko, takže konečně chápu tenhle "celibát". Súsede, zkusili jste taky tuhle nekonzumní čelindž? (21.05.2020)