Psi nenosí kalhoty

Zaujala mně, mimo jiné , značná spoluúčast spoluobčanů na tomhle dílku. Asi to bude tím, že jako národ masochisti teda jsme ... . Pro mně především příběh (když pominu tu linku-hledám sebe, a když už se najdu, čumím na to jako péro) o tom, jak těžké to musí být, když to co ve mně je a co mně opravdu baví , není možné s nikým sdílet, aniž bych (se) zabil. No a ten úsměv na konci - s opuchlou držkou, rozmláceným tělem , rozřezanou rukou, v psích kšírech... , je první a jediný co ten chlapík ve filmu vypotil. Asi katarze, řekl bych. - A já jen díky za film, kterých je tak proklatě málo. (29.10.2021)

Cheche, romantika na poněkud jiný způsob, který by se už asi vyznavačkám pana Šedého až tak moc nelíbil. Já jsem si ale postupnou destrukci života vyhlášeného kardiochirurga docela užíval, Pekka Strang byl pro tuto roli skvělou volbou, stejně tak mě potěšilo i obsazení Kristy Kosonen do role Mony. Slovní spojení romantická komedie mě už předem naplňuje mírnými obavami, tady byly ale zbytečné. Nad tímhle příběhem jsem se mohl pobavit i zamyslet, byla tady spousta záležitostí, které diváka sice nebily do očí, ale tvůrci je velmi pěkně připravili k objevení. Být to kniha a ne film, řekl bych, že bylo nutno číst mezi řádky. (18.05.2020)

Bolest je v životě lidském velice specifická záležitost, může být hluboce zarytá či povrchní, spojuje nás, každý žije s bolestmi obou druhů. Je asi více způsobů, jak si ulevit od bolesti v duši. Juha volí cestu, při níž dostane bolest z hloubky na povrch, přišlo mi to celkem tolerantní, většina si kompenzuje své bolesti na druhých. Sledujeme jeho očistnou cestu, jež vede přes bolest, až na práh...na kterém stojí anděl (nového) života v černém s bičem a igeliťákem, když si vzpomenu, že to vlastně byla i komedie, pro našeho doktora nebude tedy vůbec lehké si třeba jen tak od srdce zatančit v s/m oblečku na bizárdýze. Klasicky skvělá režie, jež je z těchto krajin očekávána a celkem silný příběh, který krásně rozehrává hru několika postav...všichni nějak kompenzují své bolesti, což může lidi velmi silně spojovat. [Filmový klub Citadela] (03.03.2020)

Film který i přes poměrně explicitní sado maso hrátky dokáže nebýt prvoplánově vulgární a mít srdíčko. Podle názvu jem čekal spíš odlehčenější perverzní blbůstku, ale on je to, světe div se, dost seriózní film. Smát se sice budete, ale kdyžs i pak uvědomíte, jak moc jsou vlastně postavy v hajzlu, tak vás i zamrazí. V žádném jiném letošním festivalovém filmu ve Varech jsem asi hrdinům nakonec tolik nefandil. Což je vcelku zajímavé - vzhledem k tomu, jaké jsou to trosky. Finové se toho nebojí, díky jim. #KVIFF2019 (02.07.2019)

Tento film jako jediný, který jsem chtěl vidět mi loni utekl ve Varech a musím říct, že je to veliká škoda, protože se do festivalového prostředí náramně hodí. Je to příjemný, nenudící snímek s dvěmi sympatickými a hlavně extra ujetými postavami u kterých vám ale jejich osud nebude jedno. Navíc je podkreslen zajímavou hudbou a občasným humorem. Jako plus a zároveň mínus je fakt, že jsem musel dvakrát zakrýt zrak ( zuby a nehty prostě v takových detailech nedávám). (17.02.2020)