Henry: Portrét masového vraha

Henry Lee Lucas není figurka z Happy Mealu, ale jeden z nejkontroverznějších sériových vrahů v dějinách amerického zločinu. Byl odsouzen pro dvanáct vražd, je v podezření, že se podílel na dalších sto padesáti, a on sám mluví o čísle 300. Ottis Toole, druhý z antihrdinů, na tom není o moc lépe. Zvláštní je, že i když byli souzeni v zemi s trestem smrti, dostali oba doživotí. Problematická je jejich motivace. To naznačuje film tím, že vypodobňuje Henryho jako bestii s lidskou tváří a Ottise jako přímý důsledek těžkého dětství - babička byla satanka, otec ho znásilňoval a bil, sestra ho nutila nosit ženské šaty, nadto byl chatrné mentální inteligence (IQ 75) a Henry se stal jeho druhým otcem a vůdcem bandy. Jak je vidět, vrahem se člověk nerodí, ale stává a spouštěč je vždy rodina a nejbližší okolí. Ne počítačové hry, násilné filmy apod. Ty můžou tak maximálně vychovat z člověka cynika, respektive masového vraha (viz případ Columbine), nikoliv sériového. Čili v tomhle ohledu má film poněkud zavádějící překlad, jelikož Henry nebyl masový vrah, jakkoliv blaze to uším koncového diváka z distribučního hlediska zní. Další spornou otázkou je chování obětí. Konkrétně ve filmu se dá o čisté vraždě mluvit pouze v případě tříčlenné famílie. Zbylé oběti jako by si svým přístupem o zabití koledovaly - riskující stopařka, drzý tlouštík v obchodě, chlápek zastavující v noci. Ve výsledku ale film tak bezútěšný není. Za prvé do něj jakýsi element lásky vnáší Becky a za druhé s realitou moc společného nemá. Než byli dopadeni, provozovali oba vrazi na své pekelné cestě skrz naskrz Amerikou nesrovnatelně krutější ty-já-trrr. (14.12.2007)

Tento film je ako kus surového mäsa, ležiaceho na zakrvavenom a mastnom mäsiarskom stole. Ale to mäso je z kvalitného býka, biologicky zdravé a keby sa dobre upravilo, bol by z neho luxusný steak. Lenže John McNaughton je béčkar, steaky nepečie a podáva ich surové. Henry je nízkorozpočtový psychologický shocker, sústrediaci sa na dialógy za kuchynským stolom, okolo ktorého sedia traja životní stroskotanci: jedným je hlúpučká holka bez prístrešku, druhým už od pohľadu odpudivý a mentálne vymletý redneck s pivom v ruke, a tretím introvertný týpek s pošahaným detstvom (debutujúci Michael Rooker), ktorý si spestruje život vraždami, pri (ani po) ktorých necíti žiadne emócie ani výčitky svedomia. Nejakým zázrakom tento nie práve rodinný film funguje, upútava divákovu pozornosť, vzbudzuje v ňom zvedavosť a snahu pochopiť postavy, ich konanie. A z lacného béčkového režiséra robí kvalitného undergroundového režiséra. Ak vás z psychologického hladiska fascinuje surové násilie vo filmoch a štve vás, že vo všetkých tých talianskych, španielskych a kadejakých iných nasty slasheroch je vám servírované v dementnej podobe, Henry bude filmom vašeho života. Celé Hanekeho Funny Games sú tu stlačené do jedinej niekoľkominútovej scény, kvôli ktorej mal film problémy s uvedením a certifikáciou prístupnosti. A nečudujem sa, je to fakt sila. (03.03.2009)

Skutečně temný atmosferický kultovní snímkem a jeden z nejsugestivnějších, nejautentičtějších a nejsyrovějších filmů co jsem kdy viděl. Snímek má skutečně jednoduchou dějovou linii a nic víc než chladnokrevně promyšlené vraždy v něm téměř není vidět..Vyzdvihl bych ještě velmi pečlivě vybranou hudební složkou, která byla důležitou součástí filmu, skvěle do něj zapadala...Na první pohled sympatický Henry v psychologické studii masového vraha, podle autentické biografie Henryho Lee Lucase, která je velmi nemilosrdným, chmurným a zneklidňujícím dílem. Ve filmu Henry zabijí s takovou precizností tak jako jiní lidé řídí auto, ostatně on ho zde převážnou většinu film řídí také:-) Bavení se nad "home videem", tvrdé scény s prodejcem televizí nebo konečné zúčtování s parťákem Otisem, který tvrdě zaplatil zato co Henry nechtěl nikdy udělat se natvrdo vryjou do vaší paměti. Každý detail Henryho práce má své opodstatnění, své místo a svůj rytmus, zabíjení je pro něho pouze pečlivě vykonaným řemeslem tak jako pro nás chození do fabriky..Ostatně ani náklonnost ženy nepřivádí Henryho na jiné myšlenky, jenom ho dusí a rozčiluje..Mimořádný McNaughtonův debut, později točil filmy už zcela jiného zaměření, a jen velmi průměrné viz Vzteklej pes a Glorie je to skoro k neuvěření. (12.04.2008)

Amorální hrdina, kterému rozumíme a v jistém slova smyslu s ním i soucítíme, mrtví lidé na každém kroku a přitom vraždící běsnění zabírá pouze zlomek stopáže filmu. Ryze atmosférická záležitost, které byla dopřána pevná režisérova ruka a perfektní herecké výkony, vám po svém skončení na náladě rozhodně nepřidá. Michael Rooker je děsivější než kdejaký vraždící „vidlák“ z hororových vod a přitom takových (od pohledu) sympaťáků potkáte denně stovky… nepříjemné, syrové, autentické, skvělé! (18.09.2006)

Film, ktery vam spolehlive navodi tu nejhorsi moznou naladu. Vse je v nem bezutesne, hnusne a odporne, tezko hledat neco pozitivniho. Tim ale nechci rict, ze je to spatne, jen na to musi mit clovek nervy. Lehce inspirovan zivotem skutecneho serioveho vraha Henry Lee Lucase, prinasi snimek pohled do hlavy opravdu nechutneho cloveka. Vse je navic natoceno hodne syrove, nezapomenutelna je scena delana domaci videokamerou, kdy Henry s Otisem vyvrazdi triclenou rodinu. Je mi zle, ale bylo to uzasne. (02.10.2005)