Cesta do zatracení

Mendes nezklamal a ozivil zanr vynikajici gangsterkou s uzasnejma hereckejma vykonama v cele s Tomem Hanksem a Jude Lawem. Ale i vsichni ostatni hrajou vice nez dobre, vcetne detskych hercu. Pribeh je uzasny, se spoustou dokonalejch scen a prestrelek a vyborne napsanejma dialogama. Samotne postavy jsou uveritelne, takze to s Hanksem skutecne prozivate. Potesilo me, ze to nemelo zadnej happy-end. Pro me jeden z nejlepsich mafianskejch fillmu s vybornou hudbou. (07.05.2005)

Hanks v drsňácké póze válí a Newman si roli mafiánského bosse s přehledem dává. První půle mě příjemně atmosféricky ničila (počasí skvěle dotváří pochmurný svět). Mendes si hraje se zpomalovačkami ve správných chvílích a napínavé momenty působivě eskalují. Přechod v polovině na trochu odlehčenější kolej na mě ale úplně nezapůsobil a změna tempa mi rozhodila balanc. Pokud film vidíte poprvé až po 20 letech (můj případ) nepotěší ani spousta dnes už několikrát viděných scén. Ovšem zde několikrát zmiňovaná finální scéna v dešti je opravdu neskutečně nařvaná. (14.01.2024)

Tahle atmosférická gangsterka má díky Mendesovi docela netradiční vizuál (pro žánr, ne pro Sama) a je barevnější než je zvykem. Tak nějak až nezvykle "krásná", ale přesto temná. Herecky vynikající a ta odporná kreatura Jude Law předvádí moji parádičku s mincí opravdu pěkně. V RTP je několik výjmečných scén, ale z Thompsonu v dešti se vám zastaví srdce. (07.01.2012)

Filmovou adaptaci Cesty Cormaca McCarthyho měl režírovat Sam Mendes! Vykreslit cestu otce ke svému vlastnímu synovi na gangsterském pozadí byl vskutku impozantní nápad. Mendes nechává vzadu pochybnou komiksovou předlohu a ilustruje si film podle vlastních představ. Díky němu a Thomasu Newmanovi jsou to pak momentky nezapomenutelné - zvlášť divadelní aranžmá ve scéně konečného zúčtování. Poznámka pod čarou: jeden z posledních filmů, kde Tom Hanks vypadal jako Tom Hanks. (18.07.2011)

Okamžitá klasika, kterou se Mendes nesmazatelně zapsal do historie jako režisér s nezaměnitelným rukopisem a nevídaným citem pro pohrávání si s klišé. Nejde však jen o vizuální preciznost, mnohem zajímavější je, jak si Mendes pohrává s postavami, jak prohlubuje vztah mezi otcem a synem Sullivanovými (ta kamera!) a i přes hromadu předvídatelných zvratů postupuje k dojemnému a dech zastavujícímu finále. Thompson v dešti? Skvělý (stejně jako sklad, vendetta a spousta dalších scén)... ale Hanksův pohled na motykou se ohánějícího potomka mi dal to nejdůležitější - EMOCE. (15.08.2009)