Žáby bez jazyka

„Mně je zle. Mně je špatně. Už nemluv!“ Honzíku, dáš si ještě nějaký česko-slovenský filmový pseudoart? Nie, radšej knihu! Hysterií a „metaforami“ k depresi aneb až příliš toxické rodinné vztahy…Jardo, ty kluku nešťastná, do čeho jsi to vlezl?! Ale pak už jsem se neptal Jaroslava, protože se zjevila Jaroslava (ehm), a otázka se stočila k mé motivaci vidět toto dílo. Zvědavost? Asi. Zřejmě jsem podvědomě po řadě (většinou) nadprůměrných snímků potřeboval vidět takový, vedle něhož jejich kvality skutečně vyzní. Stalo se. A za to děkuji 1 hvězdou. A soudě dle některých komentářů návštěvníků LFŠ je škoda, že jsem nebyl na besedě po projekci. Zeptal bych se režisérky, jak přesně se žena může uspokojit žábou bez jazyka. Rozumějte, čistě technicky, neb jsem zoufale primitivní, přízemní muž bez fantazie, kterého zajímá, jak věci fungují (a pod tou vodou nebylo nic vidět). Hádám ovšem, že by mi její odpověď nedávala smysl. Ostatně jako existence tohoto filmu. Pokud jsem však jen neklouzal po povrchu místo toho, abych šel dostatečně do hloubky… (31.10.2021)

Experimentálne filmy budú vždy rozporuplné. Tento ma plne zaujal prvých 15 minút resp. po prvé úmrtie zapríčinené hraničným rezultátom syna voči vlastnej matke. A bolo to hlavne scenárom a postavičkami. Potom sa to zvrhlo na exhibíciu, v ktorej nechýbali sústrastné nechápavé pohľady na kamoša, že na čo sme si to vlastne vyhradili dve hodiny času. Dielo obsahuje toľko bizarností, že ostáva rozum stáť a preto som sa viackrát schuti zasmial pri počúvaní čudesných replík pri spoločnom obede, alebo ako tetky z obchodu točia dokola to isté či babky stalkerky modliace sa Otčenáš. Na podobne ladených snímkach sa mi vrcholne nepáči keď sa nepochopiteľne zvrhávajú a rafinovane testujú čo divák zožerie - mierim na nahotu či sexuálne scény. To máme fakt zožrať, že vyše 70-ročná matka sa v pohode v plnej nahote ukazuje pred svojim synom? Ten istý syn sa neskôr v lese vyspí so svokrou... Resp. že dospievajúca dievčina hľadá rozkoš v rozkroku pomocou žaby (bez jazyka)? A na konci lesby pokusy... a to čo si mám z diela odniesť je že násilie nemá logiku? Ďakujem pekne. Fornay do snímky naverbovala celé rodinné panoptikum... niet sa čo čudovať, veď kto by zahral toľko podivností v jednom filme? (06.12.2020)

Mira Fornay si ve svém novém filmu vzala na paškál dynamiku dominance v partnerských vztazích, potažmo hry s tím spojené a role, které při jejich hraní na sebe přijímáme, až se v nich ztrácí naše vlastní identita. Tato témata zpracovává - adekvátně jejich povaze - formou absurdního dramatu, kde si nonsens a dadaismus podávají ruku s videoherní logikou inherentně obsaženou v pohádce o kohoutkovi a slepičce (na jejímž principu je postavena drtivá většina RPG her), ale také narativních konstruktech filmů "Lola běží o život" či "Na hraně zítřka" (jehož alternativní název "Live Die Repeat" se zajisté stal inspirací pro zahraniční festivalový titul "Cook F** Kill"). Zásadní roli zde pak haje až papouškovsky přesně odpozorované prostředí obyčejných maloměstských vztahů, umocněné slunce-senovskou estetikou, které ale radikálně odmítá sklouznout do přístupnosti či veselé bodrosti zmíněných refenčních klasik, ale naopak sveřepě kráčí cestou autorského experimentu. Není sice nikterak snadné odolat prvoplánovému odmítnutí snímku coby nesoudného bizaru, protože vedle popsaných atributů prokládá autorka film celou řadou enigmatických a současně provokativně radikálních i směšných elementů. Nicméně film se právě svou vyhraněnou osobitostí a současně neoddiskutovatelnou cílevědomostí zaryje do mysli a vynutí si reflexi, která může dojít až k plnému docenění. "Žáby bez jazyka" jsou jedno velké WTF, a Mira Fornay je tvůrčí magor, ale za vším tím šílenstvím se skrývá metoda, logika a nečekaně silná výpověď o povaze vztahů, síti nevyhnutelných tragédií a mrzení, které z toho všeho vyvstává. A také o tom, že i s malou žábou se dá sehrát velké divadlo. (22.02.2020)

Naprosto nezvládnutá pseudoartová slátanina, která jen bude lidi odrazovat od těch dobrých uměleckých filmů (pokud to tedy nějakým omylem někdo z normálních lidí uvidí, myslím že i většina diváků na ČTart přepne po 15 minutách). Prostě takové to ryze české sociální drama, ale ozvláštněné tím, že autorka asi viděla filmy Roye Anderssona, možná i film U zlaté rukavice, a pokusila se to napodobit. A jako bonus tu máme naprosto mimoňskou anotaci od Cinemartu. Ne, film fakt nemá s počítačovými hrami společného vůbec nic. Možná tím mysleli to, že je tam jeden záběr na padající jukebox, který zamrzne v čase. Pánové a dámy z Cinemartu, kdybyste chtěli tipy na nějaké zajímavé počítačové hry mladší 30 let, můžete mi napsat dotaz do pošty:) (08.02.2021)