Reklama

Reklama

Žáby bez jazyka

Trailer

Obsahy(1)

Rodinný příběh jednoho dne Jaroslava K. (Jaroslav Plesl) a jeho nejbližší rodiny. Jaroslav K. bojuje o svoje děti, a aby je získal od svojí krásné ženy Blanky (Jazmína Cigáneková), musí se vyrovnat nejen se svojí dominantní matkou Dorotou (Regina Rázlová), ale hlavně se musí poprat se svými nejtemnějšími stránkami a démony. Na jeho metaforické cestě, která je strukturovaná jako počítačová hra, bude muset obětovat víc než by kdokoliv z diváků předpokládal. (CinemArt)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (61)

Biopler 

všechny recenze uživatele

Experimentálne filmy budú vždy rozporuplné. Tento ma plne zaujal prvých 15 minút resp. po prvé úmrtie zapríčinené hraničným rezultátom syna voči vlastnej matke. A bolo to hlavne scenárom a postavičkami. Potom sa to zvrhlo na exhibíciu, v ktorej nechýbali sústrastné nechápavé pohľady na kamoša, že na čo sme si to vlastne vyhradili dve hodiny času. Dielo obsahuje toľko bizarností, že ostáva rozum stáť a preto som sa viackrát schuti zasmial pri počúvaní čudesných replík pri spoločnom obede, alebo ako tetky z obchodu točia dokola to isté či babky stalkerky modliace sa Otčenáš. Na podobne ladených snímkach sa mi vrcholne nepáči keď sa nepochopiteľne zvrhávajú a rafinovane testujú čo divák zožerie - mierim na nahotu či sexuálne scény. To máme fakt zožrať, že vyše 70-ročná matka sa v pohode v plnej nahote ukazuje pred svojim synom? Ten istý syn sa neskôr v lese vyspí so svokrou... Resp. že dospievajúca dievčina hľadá rozkoš v rozkroku pomocou žaby (bez jazyka)? A na konci lesby pokusy... a to čo si mám z diela odniesť je že násilie nemá logiku? Ďakujem pekne. Fornay do snímky naverbovala celé rodinné panoptikum... niet sa čo čudovať, veď kto by zahral toľko podivností v jednom filme? ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

„Mně je zle. Mně je špatně. Už nemluv!“ Honzíku, dáš si ještě nějaký česko-slovenský filmový pseudoart? Nie, radšej knihu! Hysterií a „metaforami“ k depresi aneb až příliš toxické rodinné vztahy…Jardo, ty kluku nešťastná, do čeho jsi to vlezl?! Ale pak už jsem se neptal Jaroslava, protože se zjevila Jaroslava (ehm), a otázka se stočila k mé motivaci vidět toto dílo. Zvědavost? Asi. Zřejmě jsem podvědomě po řadě (většinou) nadprůměrných snímků potřeboval vidět takový, vedle něhož jejich kvality skutečně vyzní. Stalo se. A za to děkuji 1 hvězdou. A soudě dle některých komentářů návštěvníků LFŠ je škoda, že jsem nebyl na besedě po projekci. Zeptal bych se režisérky, jak přesně se žena může uspokojit žábou bez jazyka. Rozumějte, čistě technicky, neb jsem zoufale primitivní, přízemní muž bez fantazie, kterého zajímá, jak věci fungují (a pod tou vodou nebylo nic vidět). Hádám ovšem, že by mi její odpověď nedávala smysl. Ostatně jako existence tohoto filmu. Pokud jsem však jen neklouzal po povrchu místo toho, abych šel dostatečně do hloubky… ()

Reklama

honajz2 

všechny recenze uživatele

Je to originální - a to je skoro vše pozitivní, co se k tomu dá říct. Ono je to vlastně další české nic o ničem, jen se to dadaistickou formou snaží maskovat za velké umění. Přitom to kromě pár ukázek několika různých nefunkčních vztahů nic hlubšího nenabídne a když to beru čistě jako experiment, tak to vypadá jako céčkový pokus o Roye Andressona, u které režisérka sebrala veškerý humor a poetiku a nechala jen tu absurditu. A protože neumí pořádně vystavět určitou scénu, tak to po krátké době spíš než zajímavě a hravě začne působit dost nudně. Prvních 15 minut vypadalo jakž takž ještě nadějně, ale pak se ukázalo, že to bude jen sled nezajímavých absurdních scén, u kterých jsem se s každou minutou nudil víc a víc a ve finále už jsem u toho celkem trpěl. A všechny ty pokusy o symboliku a nějaké mysteriózní prvky jsou stejně laciné a prázdné jako celý film. Spíš mám pocit, že je to další z filmů, ve kterém si autor chce vybít svoje úchylky na plátno, protože se tu ve dvou scénách dvě ženy různých věků (jednou je cca dvanáctiletá holčička... nu, asi jsem našel paní Omerzovou) uspokojují jakože pomocí živé žáby a nějakou dobu u toho vzrušené hekají. A ve finále to celé má takový dost lesbický nádech, ale těžko říct, jak moc se psychika autorky promítá do tohohle filmu, protože jestli v určitých náznacích ano, pak v sobě holka musí mít strašný bordel. Nicméně, je to originální, zpočátku i zajímavé, má to solidní kameru a líbil se mi ten dunivý soundtrack, ale jinak to je jen otravný pseudoart, který si chce hrát na víc než je, ačkoli ničím víc není. "Poselství" tohohle filmu mi může říct i kdejaké obyčejné sociální drama, takže nevidím důvod, proč bych kvůli tomu měl nadhodnocovat. Ale tak aspoň je to zase něco úplně jiného, než se tady normálně točí - jen to zas stojí za prd... Slabé 2* ()

angel74 

všechny recenze uživatele

Ve volném čase se ráda podívám na nějaký artový snímek, ale tohle bylo i na mě dost silný kafe. Asi se dá ocenit autorčin originální přístup ke zpracování námětu týkajícímu se rodinného násilí, nicméně s jeho realizací už to bohužel tak slavné není. Mira Fornay by si měla uvědomit, že bez pozitivní odezvy od diváků se filmy donekonečna točit nedají. Pokud je tedy nechce financovat sama. Pochvalu si však určitě zaslouží Regina Rázlová za velmi přesný a vyzrálý herecký výkon v roli sobecké matky hlavního hrdiny. (45%) ()

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Geniální propojení schématu české bajky (variace té o kohoutkovi a slepičce) o podmíněnosti ochoty zastavit utrpení, o podmíněné "lásce", a antické tragédie o lidské neschopnosti řetězec rozetnout a utrpení - tragédii - včas zastavit. *** Až zázračně autonomní vtahující variace na všední vztahové drama mytologických rozměrů. *** Sledujeme odhodlané, k nezdaru dávno předem odsouzené pokusy hlavního antihrdiny do úmoru se znovu a znovu prodírat zaslepeným bludištěm nemocných, gordicky zauzlovaných rodinných vztahů a zkoušet a zakoušet doslova všechno možné i nemožné - protože chápejte, jde přece o děti (no ovšem, jistě, když nejde o život, jde vždycky o děti). V nevyhratelné hře o život se tu marně pere s démony svými i svých “blízkých” a se všemi myslitelnými nepřízněmi osudu, místa, času a okolností najednou, které - ať už jsou zapříčiněny genetikou, historií minulých ublížení, jež nelze odestát, rodovým či osobnostním nánosem zauzlovaných nevraživostí, atavismů, příkoří, prokletí, vražednými partnerskými, rodičovskými či sousedskými kombinacemi, špatným načasováním, nesprávnými rozhodnutími, která nelze vzít zpět, pudy, emocemi, strachy, patologiemi a kauzální logikou - jsou nepřemožitelné. Po generace korodující, neopečovávané, eskalačně a kumulativně se zhoršující vztahy dospěly ke katastrofické konstelaci, do níž je svým životem vržen náš "hrdina" (tak jako my všichni, neboť to je naše společná doba, která se tím minulým eskalováním pod koberec zametaných problémů do vrcholného rozklížení stavu věcí definuje) a která se nedá uprostřed jednoho uštvaně běžícího života najednou celá prolomit, rozmotat, uzdravit, a v plynoucím čase se bude jedině dál zhoršovat, bez ohledu na to, co hrdina-sám také násilník udělá. V žádném případě se nevyhne tomu tak či onak dokonat osobní tragédii, selhání, příběh s řadou možných špatných konců, z něhož už dávno před jeho vstupem na scénu nebylo úniku - ačkoli jako doufající lidská/krutá bytost to nepřestává s nasazením všech sil do posledního sebeobětování zkoušet - jako by se tím snad přece jen mohlo něco v tom spojitém do sebe zavinutém poli minulosti, přítomnosti a budoucnosti odčinit a vykoupit? Jako by se tím neustálým opětovným vrháním, narážením, doufáním, odžíváním, rozbíjením se, novým ubližováním, selháváním a zklamáváním v očistci či pekle s adventurní herní strukturou člověk přece jen dobíral jakéhosi poučení, pochopení, katarze, možná i posunu věcí, vykoupení? Nebo jen úlevy z marnosti snažení? Nebo ani to ne? Na to nikdo nemůže dát odpověď, což neznamená, že je lepší se nevrhat. *** Mira Fornay se tu projevuje jako formálně svrchovaná, zdatná režisérka, která se nebojí objevovat a používat ty nejnepříjemnější a nejpřekvapivější cesty, jak dát fascinovanému divákovi naplno pocítit, o čem přesně je řeč. Jako ženská, která se nebojí pustit se s námi všemi s vyhrnutými rukávy do vivisekce společné bolesti a děděného násilí, které si netrpělivým zacházením se sebou a vztahy donekonečna způsobujeme jako zbytečně (nezbytně?) na sebe navzájem uvalované sisyfovské utrpení. Film naději na očistu a prolomení a zastavení řetězce násilí takovou vivisekcí nedává, ale přinejmenším skrze svou vlastní existenci nám ji ani nebere. Smekám. *** Mimochodem není vůbec marné přirovnávat Miru Fornay k Benedeku Fliegaufovi (Lily Lane, Je to jen vítr...). *** (Febiofest, Slovanský dům) *~ () (méně) (více)

Galerie (25)

Zajímavosti (4)

  • Film byl uveden na světové premiéře ke konci listopadu 2019 v prestižní soutěžní sekci Rebels With Cause na 23. ročníku Black Nights Film Festivalu v estonském Tallinnu. [Zdroj: totalfilm.cz] (SONY_)
  • Natáčení probíhalo ve slovensko-moravském pohraničí, v Bratislavě a Praze. [Zdroj: kinobox.cz] (Duoscop)
  • Film je inspirován rozsáhlým výzkumem režisérky Mira Fornay. Prováděla ho v mužských a ženských věznicích. Svůj výzkum shrnuje slovy: „Rodina je nejagresivnější skupinou ve společnosti, s výjimkou armády a policie.“ (SONY_)

Související novinky

46. ročník LFŠ odhaluje program

46. ročník LFŠ odhaluje program

11.07.2020

Od pátečního poledne 7. 8. až do středeční noci 12. 8. 2020 nabídne Letní filmová škola plnohodnotný program, vedle historických a současných filmů se dostane i na divadla, koncerty a další… (více)

Reklama

Reklama