Světlonoc

Alkoholizmus, rodinné násilie, sexuálna frustrácia, tradičné šibačkové a svätojánske zvyky vyhnané do extrému, dedinská zaostalosť, čarodejníctvo a rôzne stredoveké povery, všetky možné traumy, biblický odkaz v podobe hadov, mýtickosť vo forme vlka a ostatné atribúty násilne vtlačené do príbehu dvoch scenáristiek, ktoré si evidentne uhryzli obrovský krajec. Technická úroveň je v poriadku, casting je tiež  (Oľhová predovšetkým), ale umelá herecká hystéria vo vyhrotených scénach bola kontraproduktívna. Svetlonoc je nezrozumiteľný, neuchopiteľný a zbytočný film. (24.04.2023)

„Neviem, či budem dobrá mama. Vieš, moja mama, ona…no, to je jedno, prostě nechcem byť ako ona.“ Minulosti se však těžko uniká…Nvotová mě příjemně překvapila celovečerní prvotinou s názvem Špina. Jenže tam se opírala o autenticitu, uvěřitelnost. Svetlonoc se vydává úplně jinou cestou a Nvotová se tím pouští na tenký led. Ve chvílích, kdy vládne „atmoška“, mám spíš slova chvály. Vcelku hutná, temná, plná tajemna, to byl ostatně důvod, proč jsem film chtěl vidět, a v tomhle ohledu mě nezklamal. Ovšem slovy o přirozenosti bych naopak šetřil. „Nepojebkává“ totiž jen traumatizované Šarlotě, ale i všem okolo. S určitou mírou buranství bych problém neměl (to pomáhá navodit větší pocit sounáležitosti k „bosorkám“), avšak zde je to hnané ad absurdum, většina postav se chová strašně zmateně, motivace jejich chování jsem nepobíral (podobně jako některé detaily, částečně i díky halucinogenním, snovým výjevům). Úplný závěr (jakkoliv symbolický) zas nedává moc smysl vzhledem k předešlému dění. Škoda, nakonec to budou jen slabší 3*. (08.04.2023)

Moderní agitka moderní liberální ženy zhruba na úrovni všech těch nováckých a primáckých seriálů o vesnických buranech, zastaralých a nemoderních názorech (pak ovšem nechápu, proč hlavní hrdinka lezla na hřbitov), do toho nahota, náznaky lesbické lásky, a aby to bodovalo na festivalech, vezmeme dnes tak u artových milovníků oblíbenou mystickou atmošku, ať to má grády, a hlavně ať se nikdo neptá, co to vlastně mělo říct, proč to vzniklo a co to mělo celé znamenat. Bo mystika, woe, kryje všechno, všechny nelogičnosti i nelogické chování všech postav. Takhle to dopadne, když napadne poučovat ty na nižší úrovni někoho, kdo v životě neměl problémy, nemakal, nechodil mezi obyčejné lidi, a vyrostl se zlatou kavárenskou lžičkou v prdeli. Btw, zvuk je otřesný. (15.08.2023)

Aneb žena má veľa podôb, muž  jen dvě, debil a alternativec.  Silně ženský, záměrně neříkám feministický, film, kde se Nvotová  snaží definovat zejména vlhký temný jin. , O jangu, viz výše, má  jasno. Nicméně svůj příběh rozhodně nevypráví jako cosi pohlavně konfrontačního, ale jako vcelku magickou skládanku o  síle lidských předsudků a omezenosti.  S poselstvím ,  mimochodem mnohokrát prostřednictvím filmového  umění již sdělovaného,  pochopitelně nelze než souhlasit. Vnímal jsem  těch veľa podôb, tedy plnokrevnou Germani, chudokrevnou Mores, lesbu Juliany Oľhové, tmářku  Jany Oľhové,  poslušnou ženušku Zuzany Konečné a pochopitelně i alternativní cikánku Bittové, ale ve své podstatě mi na delší dobu utkví v paměti jen formální jinakost vyprávění a kozy Natalie Germani. A i když to byly možná i čtyřky, tak za tři. (28.06.2023)

Tak tu máme další kolorit Slovenského venkova. Se nedivim, že se ze Slováků dělaj baranotrtkači, když to tak podle nich samých vypadá takhle zaostale a lidi tam ujížděj na kletbách a čarodějnicích. No, ale to může bejt vlastně jedno, taková filmařská inovace. Nebo teda, nevadilo by to, kdyby vše ostatní dávalo smysl, ale tady nedává vlastně smysl vůbec nic. Plus jsou to asi tři filmy v jednom, sociální drama, folklórní mystery, a v neposlední řada snaha o duchařský horor. (24.05.2024)