Démon

S technickou stránkou jsem neměl problém, herecky mi to vyhovovalo a záchvaty posedlosti měly něco do sebe. I ten kontrast mezi divokou východoevropskou svatbou a jakýmsi vyšetřováním dybuka docela fungoval. Jenže mě chybělo víc informací o strašidlu. Kdy, kdo, proč, jak? Jasně, pak by film sklouznul do klasické duchařiny se všemi klišé, co k tomu patří, čemuž se asi filmaři chtěli vyhnout, ale v tomto případě byla snaha o originalitu kontraproduktivní. Alespoň v mých očích. Něco na tom je, ale není to tak docela ono. 50% (17.09.2016)

Polskou kinematografii jsem měl vždy rád, dala světu spustu skvělých jmen a děl. Tohle mne však absolutně zklamalo. Tvůrci jakoby se nemohli rozhodnout, zda se vydat cestou psychologického dramatu (což bych asi uvítal spíše), nebo duchařského horroru (to bývá těžší). Nakonec zůstal snímek ne na půl, ale na čtvrtině cesty. Slušná kamera, zajímavé lokace, standardní hudba (výborný folklor) a obstojné herecké výkony. Co je všechno platné, když jsem během sledování postrkoval ručičky hodin očima. Přitom jsem si vzpomněl na vynikající Petrolejové lampy, kde oním duchem-démonem je syfilis. Kdyby se tvůrci vydali podobným směrem (jenže by jim chyběli Čepek a Janžurová), vytvořili by možná silný film. Jenže kdyby... Takhle divák sleduje pouze nepodařenou svatbu, kterou překazí bubák, avšak osudy postav jsou mu lhostejné... Horor tedy rozhodně ne, bát se není čeho. P.S.ani se nedivím, že se po premiéře režisér oběsil....je to fakt na mašli. (04.11.2016)

Démon. Minulosti? Alkoholu? V nitru každého z nás? Sardonická veselice, při které chlast teče proudem a dybbuk s vodkou nemilosrdně obnažují lidské charaktery a národní svědomí. Horor za tím nehledejte, to by se museli vykašlat na ducha z židovského folklóru a ještě více oloupat povahy destiláty uvolněných svatebčanů. Jsem přesvědčen, že wedding planner z Melancholie Udo Kier by kolem nich chodil s teatrálně zakrytým obličejem, aby je neviděl.. (13.10.2016)

Komorní, až divadelní (ano, dokážu si to představit jako divadelní hru) s notně velkou nadsázkou polský Vymítač ďábla aneb když na polskou veselku zavítá dybuk. Jenže tohle by bylo hodně povrchní přirovnání. Wronův film nakládá jak s tradiční židovskou legendou o dybukovi, tak se ohlíží po ne vždy příjemných úsecích polské historie. Film mě zaujal hlavně střízlivým, až realistickým pojetím, nádherným prostředím, hodně dobrými postavami (otec nevěsty, matka nevěsty, ostatně i nevěsta samotná, ale hlavně na svatbě přítomný doktor), až typickým polským humorem (znovu doktor, klasické řešení svatebního problému - všechny ožrat) a vnitřně nepříjemnou atmosférou a děsivostí vycházející z povahy/polohy "dělejme, že se nic nestalo". Chápu, že většinovému a mainstreamovému horrorovému divákovi to asi moc neřekne, ale když se do toho dokáže člověk ponořit, dokáže si to užít. Já si to užil. A ať už zdejší přispěvatelé a přispěvatelky píší jak chtějí, že tohle s horrorem nemá nic společného, pravdu rozhodně nemají. 3,5* (28.03.2024)

[Febiofest 2016] Nepijte alkohol, uvidíte mrtvé lidi a pak vám z toho hrábne a začnete mluvit jidišem :-) Tahle nepovedená svadba osobitě mísí prvky duchařského hororu, černé komedie a klade spoustu otázek, na které občas jen ve velkých náznacích odpovídá. A alkoholové opojení graduje. Kdo by se na oslavě chtěl zaobírat nějakými starými vinami a hryzajícím svědomím (vlastním, národním)? Co na tom, že po sálu chodí duch mrtvé dívky a tančí se ženichem? A kdo je její ženich na staré fotce? Jestli jste si nevšimli, tak vám unikl zásadní moment snímku. (27.03.2016)