Po zkoušce (TV film)
-
Efter repetitionen
-
After the Rehearsal
Drama
Švédsko, 1984, 70 min
Režie:
Ingmar BergmanHrají:
Erland Josephson, Ingrid Thulin, Lena Olin, Bertil GuveObsah
-
Divadelný režisér Henrik Vogler, často zostáva v divadle po skúškach aby porozmýšľal. V ten deň sa Anna, mladá herečka do divadla vráti, údajne hľadajúca náramok. Začnú sa rozprávať. Rozpráva o jej nenávisti k mŕtvej matke, herečke – Voglerovej milenke. Vogler sa zamyslí a rozpamätá si deň, keď jej matka prišla po skúške, prosiac ho aby s ňou išiel na izbu. Vogler sa zobudí a Anna ho oboznámi s dôvodom prečo sa vrátila... (Mihail123)
Divadelný režisér Henrik Vogler, často zostáva v divadle po skúškach aby porozmýšľal. V ten deň sa Anna, mladá herečka do divadla vráti, údajne hľadajúca náramok. Začnú sa rozprávať. Rozpráva o jej nenávisti k mŕtvej matke, herečke – Voglerovej milenke. Vogler sa zamyslí a rozpamätá si deň, keď jej matka prišla po skúške, prosiac ho aby s ňou išiel na izbu. Vogler sa zobudí a Anna ho oboznámi s dôvodom prečo sa vrátila... Komentáře uživatelů k filmu (25)
-
hirnlego
bullshitski: Ne, to opravdu není.(11.4.2008)
-
TheRaven
Toto komorní konverzační drama má rozhodně něco do sebe. Po filmové stránce výborné, Bergman se nezapře, ale po stránce myšlenkové pro mě nijak zvláště zajímavé. Na druhou stranu jsem si jist, že pro mnohé může být právě toto téma tím vůbec nejlepším.(5.1.2009)
-
sportovec
Bergman byl a zůstává velikánem stříbrného plátna ve všech jeho modifikacích; píši-li stříbrné plátno, myslím tím pochopitelně drama jako takové. Lahůdková televizní inscenace PO ZKOUŠCE laská diváka doslova každou větou svých fantastických, špičkovou kvalitou se vyznačujících dialogů. Statická kamera, doslova pijící každý posun v mimice svých protagonistů, se netýká jen divadelního umění jako takového, ale života a lidského bytí vůbec. Co slovo v předcházející větě, to náznak fráze, ale především bezvýhradného holdu tehdy šedesátnickému umělci. Kdybych měl hledat mezi českými Bergmanovými vrstevníky srovnání pro ty divoce krásné a současně tak kultivované dialogy, musel bych dlouho přemýšlet; nakonec se vynoří jméno českého velikána a téměř dovršitele historického dramatu Oldřicha Daňka. Stejně skvělí jsou i herci. O Ingrid Thulinové netřeba pochybovat, osobnostní formát Erlanda Josephsona je patrný od prvních záběrů a replik. Zato tehdy mladá Lena Olinová působí, jakoby z nebe spadla. Její mladičká současnice je plně moderní a i po čtvrt století křečí, touhou po ideálu i vůlí být ve svém životě skutečně sama sebou nemůže nestrhávat své dnešní dcery. Skandinávská ženská emancipace je pověstná svou věcností a žízní po skutečné skutečnosti; jako bych slyšel slova jiné skandinávské velikánky, o generaci starší Norky Liv Ulmannové: jejich zralou moudrost, poučený nadhled. Ale tady ve vydání zcela jiném, v podání další autentické bergmannovské herečky. Zbývá dodat, že málokdy a málokde vykládá Bergmann autorsky sebe sama divákovi tak naze a bezbranně jako právě zde. Uznalý potlesk, provázený zaslouženým voláním ovací, jen doplňuje velkolepou galérii strhujících úspěchů geniálního Švéda.(18.7.2009)
-
liborek_
V roce 1984 Bergman vypustil do světa svůj poslední celovečerní film Fanny a Alexander. Od té doby točí jen televizní filmy, které se ovšem svou kvalitou a hloubkou vyrovnají i jeho dřívější tvorbě, naopak se v nich setkávají dlouholeté zkušenosti a jsou jakýmsi vyvrcholením celoživotního úsilí o čistou bergmanovskou formu. Po zkoušce Strindbergovy hry Hra snů se setkají stárnoucí režisér Henrik Vogler s mladou herečkou Annou Egerman. Mezi nimi se pak rozvíjí dlouhý rozhovor o divadle, jeho smyslu, vztahu režiséra a herce. Jde o vyjímečnou sondu do samostatného světa, který je normálním lidem uzavřen, ale přesto je mu jaksi blízký. Minimálně pro svou střízlivou a velice komorní atmosféru rozhodně stojí za pozornost."Proč tohle říkám? Vždyť je to nesmysl, prázdné řeči. Proč jsem se pustil do té směšné komedie, téhle parodie na přesvědčování. Proč se musím ospravedlňovat před tou mladou osobou? Koho vlastně zajímá, co říkám?" (Henrik)(8.5.2006)
-
Fingon
Popravdě mě nejvíce zaujala pasáž ke konci, ve které si režisér s herečkou navzájem sdělovali, jak by to dopadlo, kdyby se začali scházet... Věřím tomu, kdyby on byl o deset let mladší, že by do toho ještě šel...(17.3.2009)
-
Rudovous
Bergman je snad ten nejuzasnejsi reziser. Ani jeho nejkomornejsi jednoaktovka me nemohla nenadchnout.(17.1.2009)
-
sinp
Bergmanův diskusní kroužek, tentokrát už pod televizní ochranou. Jako intelektuálně nápadná inscenace je to účelné a jedna otráveně postavená kamera rozhodně nevadí. Koneckonců, trpký příběh o stárnoucím divadelním režisérovi, co hloubavě moralizuje na prknech vlastních her, by větší prostředky ani neměl kam dát. Ale jedinečný autorův myšlenkový vklad je právě tou nadhodnotou, kterou se Bergman od nudných moralizátorů odlišuje. Zde se to nejvíce blíží prudkému proudu vědomí a myšlenek bez důraznějších uzamčení cyklů. Jestli režisér jednu chvíli zapáleně řeší trable vlastního uměleckého vkladu a následně odbočí k pojmům život a smrt, tak je to autenticky zmatené. Naštěstí pro mě (a i pro všechny neasketické diváky) dosazuje Bergman do děje úžasné protihráčky. Jako vždy dokonalá Ingrid Thulin si v destruktivní roli sáhne na dno sil a mladá Lena Olin je krásná a důstojná v jednom. Že Vás to bude bavit neslíbí nikdo, ale to asi Mistra moc netrápilo. S filmu ční pocit, že ho dělal hlavně pro sebe.(16.3.2010)
-
willow666
Není to nejlepší Bergman, ale je to něco úplně jinýho a pro mě asi taky dost osobního. Divadlo ve filmu.(29.11.2008)
-
MarJel
Po celou dobu sledování jsem si připadal jako náhodný a vlastně nechtěný a původně nezamýšlený divák. Jakoby Bergman točil "Po zkoušce" výhradně jen pro sebe. Aby si něco zjistil, něco ověřil, upřesnil svůj ambivalentní vztah k čemusi. Výsledkem je maximálně soustředěný "režijní výkon". Hned, jakmile film dostříhal a ozvučil, podíval se na hotový film a možná něco zjistil. Možná ne. A už se o něj nestaral. Celý film působí, jakoby se dostal k divákovi náhodou. Nic podobného jsem nikdy neviděl. ... Ve filmu není předem nic rozvrženo, film nesměruje k žádnému předem vytyčenému cíli, postavy jsou proměnlivé. K tomu sotva postřehnutelné přecházení do několika snových scén/záběrů. Divák v podstatě nemá šanci se nudit.(11.6.2011)
-
L_O_U_S
Bergman tentokrát až příliš komorní a pro mě neprůhledný. Dvě hvězdičky decentní, ne jako známka nekvality. Až je mi líto, čemu všemu jsem totéž hodnocení udělil. Inu, daň za kvantifikaci filmového zážitku. (660., 17. VII. 2011)(21.7.2011)
-
Endyis
Naprosto bravurní a působivé v úplně nekonvenčním kabátě. I přes to že mam rád ve filmech hudbu, je pro mě podstatnou složkou a zde nezazní ani tón, pouze dialogy a ruchy, považuji jej za skvělé a geniální dílo jako převážná většina Bergmanových flicků. Vyníkající scénář a herecké výkony Josephsona, Thulinové a Olinové v režii Bergmana splňují očekávání a dosáhnou na poctivých pět hvězdiček...(24.11.2008)
-
fuckme
Nádherné a přitom vůbec ne adorující vyznání herectví a divadlu, do kterého Bergman vkládá velkou část své osobnosti, promlouvá skrze všechny tři postavy a v každé z nich se objevuje spalující upřímnost, která především u Thulinové skutečně drtí. Jako třešnička na dortu pak přichází výborně gradovaný závěr "alternativní budoucnosti", skvělý a oživující nápad. Nakonec tedy další niterná režisérova terapie s typickými rekvizitami a slovy, která však je zároveň i hřejivou výpovědí, jež dává tušit i určité obecnější smíření Begmana se životem a údělem. Alespoň nějaká hodnota a útěcha pro ty, co zrovna nemají Bergmana jako osobnost v malíčku.(12.5.2010)
-
zette
Zajimavy namet, film o tom, kde dohromady tri lide ( reziser a dve herecky ) v divadelnim prostredi rozehraji vlastni realnou divadelni hru... Je jasne, ze herecke vykony vsech trech jsou velice dobre, pokud by tomu tak nebylo, tak je pruser, protoze cely film ( inscenace ) stoji jen na hercich a jejich dialozich. I kdyby film nebyl ve svedstine, tak si myslim, ze vetsine by drive ci pozdeji doslo, ze je to dilo Bergmanovo. A ten ma ve sve praci daleko vytribenejsi kusy, plne hodnoceni by si to asi nezaslouzilo. " To, ze te dostal do postele je triumf prumernosti"!(5.12.2008)
-
mortak
Z hlediska vědy jsou herci duševně nemocní lidé. Mají poruchu osobnosti, která se nazývá histriónská - nemají přístup k vlastnímu Já a místo toho mají v šatníku dle potřeby pověšené různé osobnosti pro každé počasí. Režisér je pak zvrácený terapeut, který místo léčby s nimi manipuluje tak, aby naplnili jeho koncepci divadelní hry. Herci mu oplácí stejnou měrou a pokouší se ho zmanipulovat ve svůj osobní prospěch. Nebezpečné jsou obzvlášť mladé herečky, které používají svůj jediný nástroj, své krásné tělo, jako sexualní vějičku, která je má dovést k vrcholnému úspěchu. Bergmanova analýza oboustranné manipulace v magických kulisách jeviště je opravdu vynikající.(27.3.2009)
-
jitrnic
Hlavní devizou jsou skvělé, gradující dialogy a bezchybný Erland Josephson. Trochu zbytečná mi přijde scéna s Ingrid Thulinovou a začátek je poněkud kostrbatý.(12.11.2008)
-
Almásy
bezchynne majstrovstvo najlepsieho europskeho rezisera vsetkych cias. to sa musi vidiet aby ste uverili.(22.11.2008)
-
Idego
"Teplota zamilovanosti se prý měří samotou, která ji předcházela."(21.10.2009)
-
tomtomtoma
Film je určitou oslavou divadla a herectví vůbec. Ukazuje nám režiséra (Erland Josephson), jeho práci s herci i mimo zkoušku. Ukazuje nám herečky připravené bojovat o svou pozici a svou roli. Hraní jim je vším. Touha být oslavována. Ó ženy, jak jste krásné, a jak jste kruté! Ale také hraní prostupuje celým jejich životem a rozhodně nemůžeme vědět, kdy hrají a kdy opravdu žijí. Vytváří ještě více přetvářky, než je potřeba v normálním životě. A zajímavé úvahy a rozhovaory.(5.6.2009)
-
Lischai
Normální člověk by řekl, že kdy celý film stojí na dialogu, pokusí se to režisér nějak oživit - kamerou, hudbou, střihem. Čímkoli, proboha. Nicméně takto švédský mistr televizní filmy nedělá.(7.1.2010)
-
LeoH
Hrozně příjemná miniatura, režisérské i lidské vyznání, jeden z těch Bergmanů, u kterých si říkáte (nebo aspoň já), jak se vlastně těch pár vcelku obyčejných slov a střízlivý děj-neděj může tak rychle dostat tak pod kůži a probouzet v člověku jeho vlastní vzpomínky, zasuté touhy a emoce, ale i chápavý smích nad sebou samým, a když ta hodina a kousek uběhne, dlouho doznívá potřeba žít... řekněme pomaleji a víc do hloubky. Tohle je pro mě opravdová magie.(7.2.2011)
