Střetnutí na Farpointu (S01E01)

Velmi dobrý pilotní díl TNG. Nová Generace sice s časem rostla do kvality, ale to neznamená, že by začínala jako nějaký brak. Právě naopak, nová úvodní znělka, nová loď, nový kapitán s posádkou se rovnýma nohama vrhají do nových dobrodružství a hned v jejich úvodu narážejí na samozvaného vrchního etika vesmíru Q a s ním i na velké problémy. (22.03.2004)

Nová generace je mou nejoblíbenější sérií ze všech Star Trekovských (a to příšerně pitomým záporákům Ferengům navzdory) a pilotní díl je ... Dost rozpačitý, jako kdyby se tvůrci rozhodli přiblížit divákům pouze polovinu postav (nejvíc patrno je to u porovnání DATa a Worfem, kdy je prvnímu dán docela velký prostor, takže se dokonce tvůrci sníží k tomu, že ho nechají pronášet věty o tom, jak by chtěl být člověkem a oproti tomu nepadne ani slovo jak se dostal rodilý Klingon mezi důstojnický sbor na lodi Hvězdné federace), budiž, je to tím, že nová generace má postav poměrně dost, ale stejně to zamrzí. Krom toho je tu málo otravného Wesleho Crushera (o díky Odine) a padouch, který je egomaniakální idiot (přičemž jeho egomaniakalita je pro děj plusem, idiocie mínusem), navíc se to celé rozběhne hrozně rychle a místo nějakého úvodu a seznámení s lodí se už ve čtvrté minutě (včetně znělky!) řeší peripetie s bondovsky znějícím záporákem Q. Osádka vedená Jean-Luc Picardem to umí i líp. (15.09.2014)

Na dnešní poměry vtipný úvod do seriálu. Načrtne většinu hlavních postav i směr jakým se dále budou ubírat. Nicméně je vidět, že je to určitý přechod ze starého Star Treku do toho nového (novějšího), tudíž trpí některými neduhy a nedodělky. Někteří herci poměrně přehrávají (D. Crosby či W. Wheaton) a jiní teprve hledají správnou polohu pro svoji postavu (P. Stewart, J. de Lancie či M. Dorn). Příběh samotný také trpí některými nelogičnostmi, jako např. když se koná soudní přelíčení s lidstvem, tak ve skupině obžalovaných je kromě dvou lidských zástupců také android a kříženec člověka a betazoida a to je jen jedna z podivností. Nicméně celkově to rozhodně stojí za vidění už jen z toho důvodu aby divák uviděl tyto hrdiny v jejich nejmladší fázi v rámci seriálu. (25.10.2013)

První a proto nejdůležitější díl Nové generace, kde to všechno začalo. Kdyby se nepovedl, nic dalšího by asi zase nevzniklo (mám na mysli kapitána Pikea). Konečně po skoro dvaceti letech vznikl další ST (pokud nepočítám kreslenou sérii a filmy). Poprvé se zde divákům představily později dobře známé postavy, poprvé předvedly, co v nich je a bude. Tento film je dost nevyvážený, ostatně jel v televizi jako dva díly (což tu nevyváženost pomohlo dost zakrýt, ale dohromady v 90 minutách to tahá oči). První část, než se posádka dostane na Farpoint, je zdlouhavější a postatomový soud, který Q vytvoří, je minimálně dost nepřesvědčivý (a řekl bych i hloupý a trapný). Ale možná je to tím, že jsem nikdy většinu dílů s Q nijak zvlášť nemusel. Každopádně je to ale atmosférou pořádná připomínka původní Kirkovy série (a nejen proto, že přišel i stařičký 137 letý Kostra McCoy). Když ale konečně Enterprise dorazí k Farpointu, začíná ta nejlepší zábava. Triky nejsou z dnešního pohledu nic moc, výprava prozatím ještě viditelně dřevěně papundeklovo studiová a herci neodhalili hloubku svých postav, se kterými budou žít dalších patnáct let (tedy většinou), ale to nic nemění na tomhle dokonalém fenoménu. Mám rád celý Star Trek a všechny série i filmy, vypointované konce a akční či dramatický nebo humorný průběh mě vždycky dokáže pobavit, ale Nová generace byla první, se kterou jsem se potkal. A teď, po nějakých desíti patnácti letech od prvního podívání, musím říct jen s typickým pistolkovým Picardovým gestem: Pane Date, vpřed! (07.04.2007)

No, já si bych si raději ohledně nebrakovosti, kvalitního příběhu či dobrých triků nic nenalhával. Nic z toho pilotní díl Nové generace nemá. Navíc všechny postavy budoucího seriálu zde působí, alespoň na mě, dost nesympaticky (a takřka ubohost toho, co souvisí s Qéčkem, je do peklavolající), ale co potěšilo nejvíc, vyjma povznášejícího závěru, byla chvilková přítomnost DeForesta Kelleyho jako admirála McKoye, která mi způsobila aspoň na pár vteřin obrovskou duševní radost a zároveň smutek....něco jako, kdybyste najednou spatřili svého mrtvého dědečka. (09.05.2008)