Sledování

I was lookin' back to see if you were lookin' back at me to see me lookin' back at you. Stejně jako Aronofsky, jehož geniální Pi řadím výše (srovnání obou filmů je nasnadě), i Nolan začínal jako natěrač ve dvou odstínech - černobílý záznam mu notně zrní, ale zkorigovat ho netřeba… a bodejť by jo, takovej screenplay, co si Nolan napsal, se 95% noirům z let 30tých až 50tých směje svou chytrostí pod knírek. Je v tom vznešená krása, ušlechtilá tragika - naprostá a osamělá nezávislost. Akorát herec Jeremy Theobald má hrozný britský přízvuk, a ono je otázka, jestli to je to vůbec herec, protože Nolan film spíchnul přes víkendy za pouhých $6,000. (26.01.2008)

Prvotina těch nejvyšších kvalit. Mnohovrstevný scénář s logicky podloženým vyústěním, krásně temný hudební motiv, skličující neonoirovka, interiérová bitva charakterů. Film, který díky přesnému střihu nabírá na časoprostorové precizitě. Film, který by natočil Hitchcock, kdyby žil. Film, bez něhož by Memento patrně nebylo tak dokonalým dílem. P.S.: nemůžu říct, že Batmanovo logo na dveřích ve mně nevyvolalo šibalský úsměv. [Přesná stopáž: 70 min] (24.06.2009)

Chytlave spojenie chytreho pribehu (hlavne jeho rozvrhnutia) s formalnou strankou (mne osobne silno korespondujuca s Aronofskeho "oficialnou" prvotinou Pi). K absolutnemu vrcholu mi troch vadi iba fakt, ze v sukolesi prisne logikou vystavaneho deja, je jeden z vychodzich bodov postaveny na nahode. I ked na druhej strane zvyraznuje faktor adaptabilnosti v nepredpokladanom vyvoji inak vopred detailne pripraveneho sachoveho planu... 90% (08.12.2007)

Following na mě bohužel působí dojmem filmu, který stojí na mrtvém bodě a jakmile dostane příležitost změnit se v mimořádné inteligentní krimi, nechopí se jí a dál si kráčí ve své stereotypní koleji, díky které mě, co se týče jeho popisu, napadá jediné slovo a tím je rutina. Nekonvenční záměr tu je patrný ve velké míře, avšak formální stránka...respektive černobílé zpracování má největší podíl na nezáživnosti. Překvapivý závěr je sice znamenitý, ale na celkový dojem rozhodně nemá zásadní vliv. Nolanova výjimečnost je však i zde nezpochybnitelná. (23.01.2010)

Zpočátku to vypadá, že Nolan se vydá zkoumat hlubiny duše jednoho bídného voyeura. Po čase však obratně stočí děj do roviny temného thrilleru, kde si divák nemůže být jistý ani zaměřením postav, ne natož tak dalšími minutami. Umná práce se střihem (děj se odehrává ve třech časových rovinách) a režisérova práce precizního soustružníka, nakonec vydává dílo, nad nímž jenom uznale pokyvuju hlavou. A závěrečná pointa si může podat ruku se Singerovými Usual suspects, bez debat. (31.08.2008)