Jsme jedné krve

Ta rodina je šílená, ta láska je úchylná! Pevně věřím, že do takové rodiny by ve skutečnosti nikdo osiřelé dítě nesvěřil. Ale když se tam už narodí? To mi přišlo jako hlavní moto filmu - když hrdinka (asi přesně necituju) říká : Nejhorší není to, že se někdy nedá najít ten okamžik, kdy se to zkazilo. Nejhorší je, že se to může zkazit ještě dřív, než to začne... (06.07.2020)

Typicky kvalitná severská atmosféra, tam určite nie je čo vytknúť. Scenár dobrý, postavy detto, akurát mi bolo neskutočne ľúto Idy, že sa dostala do takejto "úžasnej" rodinky. To už by jej bolo asi lepšie v decáku... Ale kto mohol tušiť, že to čo na prvý pohľad vyzeralo celkom ok, bude napokon takéto? Neustále nátlaky, usmerňovanie, dilemy, ... no nič, o čo by mladá dievčina mohla stáť mladá dievčina v takom psychickom rozpoložení. Trochu mi vadila občasná komornosť, a taktiež zbytočná mĺkavosť (ale na to si asi treba u Severanov zvyknúť). 3* (16.12.2023)

Pořád se trochu divím, že to tady ještě nespadlo do modrých, ale asi byli lidé vděční za tu dramatickou žánrovost, protože to je tak všechno, co zde lze hodnotit. Do krimi thrilleru má tento snímek totiž opravdu daleko. Ženská režie ponechala tento snímek poněkud přízemní a nepouští se do velkých akcí. Nechává volný průběh rodinným vztahům a kriminalitu taky nastiňuje jen tak letmo. V podstatě je ten film dost o ničem a nedočkáte se ani pořádného twistu, ani pořádného rozuzlení ani ničeho navíc. Pro mě to byla taková udyndaná snaha o rádoby thrillerové rodinné drama. Ve finále dostanete jen pár zpackaných lidských osudů, ale kde nic tu nic. (TADY VARY) (02.08.2020)

Slibnej thriller, ve kterým není komu fandit, páč všichni jsou magoři. Začíná nevinně, ale jak ta magorská rodina začíná tu holku vtahovat do svýho světa, je jasný, že se to sesype na hromadu. Rozuzlení vlastně nemůže diváka uspokojit, ale za vidění film určitě stojí. Něco mezi třema a čtyřma, ale od Dánů jsem zvyklej na víc, takže silný tři pecky. (14.10.2023)

„Mluvil jsem s tvou tetou. Můžeš s ní bez problémů bydlet.“ - „To nemůžu bydlet sama?“ - „Teď bys neměla být sama. Copak? Je snad něco, co mi chceš říct?“ - „Neznám je.“ - „Tak je aspoň poznáš, ne? Tvá teta a její rodina ti vážně chtějí pomoct. Měla bys tu pomoc přijmout.“ Jsme jedné krve je opravdu přiléhavý název. Divák tuší, že s Idou nebude něco v pořádku i navzdory ztrátě matky, ale není to nic v porovnání s tím, jaký má pocit z její tety a především bratranců. A právě 3 mužští příbuzní se brzy začnou projevovat způsobem, který v člověku vyvolává potřebu být od nich co nejdál, jenže to se Idě nedaří. Problém však je, že právě chování hlavní hrdinky brání většímu fandění z řad publika. Na jednu stranu má o ni divák od určité chvíle obavy, na druhou však vnímá fakt, že si i ona sama řadu věcí nesmyslně komplikuje. Místo snažení se vyhýbat určitým situacím a nějak ten rok ve zdraví přežít, si svými zkraty stále víc koleduje o problémy. Zvláštní, jakkoliv symbolický závěr, mě pak spíš minul, takže celkově s hodnocením končím na lepších 3*. (24.11.2023)