Vlak života

+3* na tuhle "pohádku" jsem narazil až po zkouknutí filmu Koncert a zajímalo mě, jestli i další film tohoto režiséra bude mít podobně skvělou atmosféru. Snaží se tu rozehrát obrovskou akci, která však na mě působila tak šíleně neuskutečnitelně, že jsem se nedokázal do ní pořádně položit a prožít. Konec sice vše vysvětlí, ale ani ten nezvrátil moje rozhodnutí dát této velmi kultivovaně natočené originální komedii jen známku "dobře'' tzn. za tři hvězdičky, ale aspoň lepší. [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 2 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (03.10.2016)

Téma holocaustu zpracované formou komedie. Do jedné židovské vesničky dolehnou včas zvěsti o koncentrácích a tak tu vymyslí fingovanou deportaci - část z nich se vydává za Němce dohlížející na odvezení židů. Cestou zažívají řadu pikantních dobrodružství. Třeba setkání s bandou cikánů, co má podobné záměry jako oni. Velitele vlaku, který se po počátečnim odporu v roli nácka začne nějak moc zabydlovat si zahrál jeden francouzskej komik - ten co hrál fotříka Amélie, myslim. Existuje mýtus, že jedna role byla nabídnuta Benignimu a ten odmítnul a zničeho nic pak přišel s vlastní komedií o holocaustu. Chlápek, co tady hraje rychlokvašeného strojvůdce řídícího podle příručky je Benignimu dost podobnej. Tenhle Vlak život je trochu lepší než Benigniho naivní infantilní slátanina, ale k velkému nadšení sem měl daleko. S přehnaností a krajní nepravděpodobností se u filmů tohoto typu musí počítat, ovšm nakonec pro mě úroveň filmu zvedla (na 4/5...jinak by to bylo 3/5) závěrečná pointa. Konec je mnohmem přesvědčivější, smysluplnější a působivější než u Benigniho. A ještě jedna raritka - hudbu dělal Goran Bregovič. Obzvláště se vyřádil ve scéně předvádění se hrdých židovských a rómských muzikantů. (23.05.2008)

Námet na komédiu je to skvelý, ale nepodarilo sa z toho vymačkať veľa srandy. Hudba Gorana Bregoviča i režijný štýl určite pripomenú divoké jazdy Emira Kusturicu, ibaže on do svojich balkánskych koktailov pridáva humoru podstatne viac. Film je viac zaujímavý ako vtipný, i keď občas zaznie hláška, ako keď dcéra vraví otcovi : "Už som sa zamilovala do iného muža, cigána..." a on na to : "Radšej by som bral nacistu!". Podobných vtipných dialógov je tu však veľmi málo, zvlášť, keď poniektorým ide huba nonstop. Počas celého filmu a hlavne na jeho konci som sa nemohol zbaviť pocitu, že tvorcovia prepásli možnosť ako urobiť nesmrteľnú - kultovú komédiu. Tesne vedľa, škoda. 60%. (25.11.2011)

První část odehrávající ve štatlu, kdy si naši milí Židé snaží zachránit svůj život před deportací do lágru bláznivým nápadem zorganizovat vlastní deportaci a utéci tak, pod přísnou kontrolou svých sousedů převlečených za nacisty do Palestiny, je svěží, vtipná a těžko ji lze něco vytknout. Druhá část, odehrávající se ve vlaku, je naopak toporná, nudná a plná bezradnosti svých tvůrců. Mihaileanu bere za vděk kýmkoli a čímkoli, jen aby se film posunul o kousek dál. Vtipy najednou nejsou vůbec vtipné, ti blbí Němci jsou ještě blbější než v jiných válečných filmech a zcela zbytečné epizody s partizány, či romským taky falešným transportem ... Snad konec, kdy Šlomo dovypráví svůj příběhza ostnatým drátem koncentračního tábora, mě vytrhl z určité letargie z tohoto filmu. A srovnávat Vlak života s Benigniho "La Vita e Bella"? Ale jděte :) To můžeme srovnávat Třicet případů majora Zemana s Easy Rider, protože tam taky nějaký chlapi jezdí na motorkách. (13.05.2015)

Komedie o šoa? No proč ne, není to první, doufejme ani poslední a opravdu se povedla. U filmů na toto téma je asi předem jasné, že to úplně selanka nebude, v každém válečném filmu musí, prostě z principu MUSÍ, umřít aspoň jedna z hlavních postav. Bez ohledu na odlehčenost zpracování, válka žádná procházka růžovou zahradou nebyla. Podstata života štetlu, vztahy obyvatel a způsob jejich uvažování byly vystiženy dokonale, včetně rozhovorů s B-hem. Tradiční klezmer je prostě geniální muzika, kterou ovšem ne každý je schopen plně ocenit. (22.11.2011)