Čas dluhů

Pavlásková sehnala tým i herce z Času sluhů a prachy i na nesmyslné natáčení v cizině, napsala si scénář a opět režírovala. Výsledek? Neslýchaná hovadina. Parodie. Znesvěcení opravdu povedeného filmu demencí, které nemá nic společného s jedničkou ani výkony - ne, tohle nezachrání ani Roden s Chýlkovou. Tohle je jedna z největších zvratek, co porevoluční film zplodil. Dialogy příšerné, postavy mizerné. Plus příšerné postsynchrony, které navozují (trefný!) dojem telenovely! Po prvních dvou filmech mi bylo Pavláskové líto, že netočila víc - jestli ale tu tvůrčí pauzu využila k téhle splašce, tak je to asi i dobře. Jdu blít. (07.02.2011)

Mám teorii, že toto je druhá část trilogie, jejímž vyvrcholením je americký snímek 15 minut (jasný pokračování útěku Karla Rodena před Chýlkovou, kterýho dožene až do USA). Smyslem této fresky je ukázat, co dokáže silná žena provést se schopným, cílevědomým a sebevědomým mužem a to i přes velké dějinné zvraty na pozadí. Nutno dodat, že prostřední část je nejslabší. Pro pomalejší: samozřejmě si dělám prdel:-) (06.12.2007)

Jak lákavé je pro osobnosti z uměleckého světa přímo navazovat na svůj obdivovaný úspěch! Jak zrádná je tato cesta, která zákonitě klady vyšší nároky a nevděčná očekávání! Čas dluhů není vyloženým průserem, ale celková soudržnost filmového pokračování je rozdrolena do odlišných úseků a úchvatná místa jsou střídána rozpačitými pocity. Snaha o rozšíření záběru je kontraproduktivní, satirický tón jen naznačuje a drolí vybudované schéma. Duch sdělení si i přes absurdní neposednost naštěstí až do svého vyvrcholení udrží svou naléhavost. A téma morálky je bombardováno ze všech stran s rozdílnou intenzitou, hloubkou a pochopením. Hlavní postavou příběhu je úspěšný Milan (velmi dobrý Karel Roden), vržený jízlivým osudem do očistce svědomí, morálky a lidskosti. Podřízenost získává s iluzí svobody zapomenuté sebevědomí. Tento neznámý pocit omamuje svého nositele, odhalí nepřeberné možnosti a s výsměchem ho nechává napospas zvrácenosti osudu a trestu marnosti a beznaděje. Hlavní ženskou postavou je psycholožka Táňa (snaživá Lucie Bílá). Věří v zázrak, doufá v harmonii, nechává se vést a útrpně přihlíží nevyhnutelnému. Nejméně morální postavou je Milanova manželka Dana (dobrá Ivana Chýlková). Za žádných okolností se nemíní vzdát svého pracně vybudovaného životního stylu s manipulacemi a potěšením sadistického tyrana. Hranice nejsou na žádné straně omezením. Výraznou postavou je lehkomyslná Vendulka (vynikající Tatiana Vilhelmová), dcera svérázného boháče s přelétavými osobními zájmy. Důležitou postavou je zdravotní sestra Bohunka (dobrá Eva Holubová), obětavá a ochotná Danina blízká kamarádka. Z dalších rolí: starostlivý otec Vendulky a osobitý bohatý obchodník Hlavička (velmi zajímavý Jiří Lábus), ochranitelský Tánin bývalý manžel Pavel (dobrý Vladimír Dlouhý), nápomocná dávná Milanova kamarádka Lenka (příjemná Jitka Asterová), zneužívaný hlavní psychiatr Mráček (zajímavý Jaromír Dulava), zachráněný Milanův nadřízený a šéfredaktor (Jiří Knot), Milanova soucitná a chápavá dcera Markéta (zajímavá Sabina Feldmanová), či atraktivní ženy a dívky okolo nové aury Milana Evička (Renata Beccerová) a Karolína (Zuzana Lhotská). Drama v občasné formě grotesky ztrácí na působnosti. Hlavní ženská postava se sice snaží, ale není schopna udržet tempo svých kolegů. Naštěstí zůstalo dost podmanivých úseků, které nechávají možnost poutavé a netradiční podívané o morálce a lidských vztazích. (24.02.2017)

Místy to byla parodie jakoby vypadla z pera od tvůrců Disaster Movie, že jsem chvíli přemýšlel jestli některé scény režisérka pojala jako parodii či to myslela vážně (doufám, že jako parodii, jinak bych musel přehodnotit její režisérský um). Herci hráli podle svých standardních kvalit, kdy to zejména stálo na Rodenovi a Bílé, kteří své role zvládli, o jiných se nebudu raději vyjadřovat. Když se podívám na české filmy konce 90. let, patří tento sequel pořád k té horní polovině. Jinak průměr na jedno zhlídnutí. (18.11.2009)

Natočit volné pokračování výborného Času sluhů, ve kterém svými hereckými výkony dominovala dvojice Chýlková / Roden, byl výborný nápad. Bohužel tím nápadem to skončilo. Pavlásková to absolutně nezvládla a je očividné, že u Času sluhů jí nepřálo nic jiného, než začátečnické štěstí. Je totiž nejen režisérkou, ale i autorkou námětu a scénáře obou filmů. A právě scénář je zásadní kámen úrazu pokračování. Tam, kde se v prequelu dalo napětí krájet a Chýlkové byste nejraději vyškrábali oči, se v druhém filmu setkáváme jen s tupým přehráváním (což v tomto případě není problém výborných herců, ale právě scénáře) a toporným dějovým kalkulem - načež nálepka "drama" (kterým první díl rozhodně je) by se dala přelepit nápisem "nepovedená parodie". Neskutečně trapné chování některých postav je opravdu nesnesitelné a veškerý glanc prvního filmu se vytrácí. Převeliká škoda - snímek zachraňuje jen poměrně dobrý a většinu doby přirozený výkon neherečky Bílé, ztřeštěná postava Vilhelmové a místy se objevující Vladimír Dlouhý. (05.01.2011)