Režie:
Marco BellocchioKamera:
Vladan RadovičHudba:
Nicola PiovaniHrají:
Pierfrancesco Favino, Luigi Lo Cascio, Maria Fernanda Cândido, Alessio Praticò, Fausto Russo Alesi, Fabrizio Ferracane, Patrick Simons, Paolo La Bruna (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Osmdesátá léta v Itálii. Klany sicilské mafie mezi sebou nelítostně válčí o moc. Vláda si se situací neví rady, dokud se neobjeví první zrádce. Tommaso Buscetta udělá dosud nemyslitelné. Poruší přísahu, popíše praktiky největší mafiánské organizace Cosa Nostra a pomůže soudci Falconemu dostat stovky jejích příslušníků za mříže. Brzy se ale začne schylovat k tvrdé pomstě. Strhující a realitě velmi věrný příběh člověka, který navždy změnil svět mafie, představil legendární režisér Marco Bellocchio v hlavní soutěži festivalu v Cannes. (Aerofilms)
(více)Videa (11)
Recenze (76)
Ze začátku mi film připomínal ikonického Kmotra, je tam skvěle cítit ta mafiánská atmosféra. Postupem děje se dostáváme k soudním procesům. Bála jsem se, že to bude nuda, ale je to naopak. Režisér Marco Bellocchio scény ze soudní síně natočil na jedničku, máme tam hádky, křik, výhružky, krásně to podněcuje vážnou atmosféru filmu. Příběh je navíc natočený podle skutečné události, takže na konci se může filmový divák potěšit reálnými záběry. ()
Snáď jediné, čo by som tomuto filmu vyčítal, je fakt, že sa scenár nesnaží vykresliť Buscettu v negatívnom svetle a všetkému, čo by ho mohlo ukázať v očiach diváka ako sviňu, sa skrátka vyhýba. Nie žeby som to nutne k vychutnaniu Prvého zradcu potreboval, ale film tak mohol byť ešte lepší. Expozícia sa odohráva v Riu, neskôr sa presúvame na taliansku pôdu a na viaceré súdy, pričom tieto procesy sú nakrútené vskutku vzrušujúco a vidieť mafošov v klietkach, kedy vypovedá hlavný svedok, respektíve "prvý zradca" k nim chrbtom, je skrátka veľké potešenie. Nedá sa povedať, že tie dve a pol hodiny utečú ako voda, rozhodne sa ale film nevlečie a fanúšikovia žánru si ho patrične vychutnajú. Fanúšikovia politika Andreottiho nech radšej zostanú doma... ()
Jo, jo, při vyhánění zmrda hajzlem u včel svědí prostředky. Čili když zkurvený vypatlaný bezskrupulózní krimoš, několikanásobný vrah a únosce napráší kozí nozdru, protože ta se ho snaží típnout pro přílišnou hrabivost, nejenže beztrestně vyvázne a justiční systém mu zařídí dolče vitu někde na Floridě, ale navíc jej pak ve filmu vykreslí jako takového kůl zádumčivého a miloučkého medvídka, který vlastně skoro nic neprovedl, jen porušil omrdtu a hrdinně a správňácky napráskal své spolupachatele. Tenhle Pinocchio už je dost senil, sem tam si při psaní scénáře i režii zjevně nepamatoval, o čem byla předchozí scéna, první čtvrtinu točil na mobil, než si jen kvůli uzlu na cévce vzpomněl, že by asi měl používat kameru, a dialogy u procesu připomínaly amatérský divadelní kroužek v Ústavu pro léčbu mentálních retardací, přičemž leklý soudce vypadal, že by nebyl schopen odsoudit ani volné pobíhání vzteklých psů po Palermu. Prostě film, který díky atraktivitě tématu místy i odsejpá, ovšem natočený zmateným starcem, jenž ráno tak tak trefí na hajzl už jen výhradně proto, že má nutkavou potřebu vyjádřit se k mafii, a který zanechá v divákovi takový divný pocit, jako by ho někdo skoro tři hodiny ponižoval, ztrapňoval a urážel jeho ješitnost a vkus. Něco, jako když vám vaše o 20 let mladší milenka jednoho dne náhle oznámí, že vás opouští, protože byste klidně mohl být její fotr. Teda kdybyste měl větší péro. ()
Bellocchio je v osmdesáti podobný ďábel jako sedmasedmdesátiletý Scorsese. První zrádce sice trvá dvě a půl hodiny a je z velké části založen na dialozích, ale jde o tak našlapaný, různorodý a svižně odvyprávěný životopis jednoho „pentita“, že pocitově působí jako lehká devadesátiminutovka. Žádný rozhovor nepůsobí strnule díky tomu, jak živě jsou napsané dialogy a jak Bellocchio zapojuje do hry mizanscénu (zvuky a dění v zadním plánu, různé odrazy, důvtipné vizuální nápady při volbě a snímání lokací). Obejde se přitom bez stylistických ornamentů, v nichž si libuje Sorrentino, jehož Božského film lehce připomíná. Režie je uměřená, vyprávění jde bez zdržujících oklik přímo k věci. První a nejdynamičtější půlhodinu, jejíž konsekvence řeší následné dvě hodiny, tvoří v podstatě jen dlouhý výčet obětí Cosa Nostry. Divák neznalý italské historie (příp. dějin italské mafie) nemá, čeho by se chytil. První zrádce ale není nádherně nekompromisní jen informační přehuštěností (aniž by byl nepřehledný, matoucí nebo těžkopádný), ale také nakládáním s postavami a dost přímočarým zobrazováním násilí a korupce na všech úrovních italské společnosti (což film v pozdější fázi proměňuje z drsného thrilleru v hodně jízlivou satiru). Skoro nikdo není bez viny a nedojde klidu, boj se zločinem je zničující pro jednotlivce i systém a dílčí vítězství nepřinášejí velkou úlevu. Jeden z nejlepších mafiánských filmů posledních let. 90% ()
Omerta! Uchopit a hodit na plátno obrovskej propletenec Cosa Nostra, to není žádná sranda. Možná i proto je tady hodnocení vlažnější, než by si film zasloužil. Ale sám tomu taky víc nedám, to nejde. Postav je tam hrozně moc a pokud o tom nemáte aspoň nějaký ponětí, vůbec nebudete tušit, co, kdo, s kým a proč.. Samozřejmě určitá snaha vysvětlovat tam je, ale pak se párkrát skočí někam v čase a místě, zpět do soudní síně atd. a vy vlastně zjistíte, že jste si žádnej vztah k postavám nevytvořili. Historicky je to výjimečná záležitost, ale pro film to úplně není. Navíc je to hodně konverzační a dvě a půl hodiny fakt není málo. Škoda... Omerta! ()
Galerie (43)
Zajímavosti (1)
- Film Itálie vyslala do soutěže o Oscara v kategorii nejlepší cizojazyčný film. (JoranProvenzano)
Reklama