Proroctví z temnot

To jsou věci, Edwarde. Pretty Woman tě připravila o přetlak v kalhotách a zůstatek na účtu, Pretty Mothman zase o duševní a nakonec málem i fyzické zdraví.. Velmi kvalitní technické zpracování (nervní střih, plíživá kamera, znepokojení navozující hrátky se světlem i zvuky) si zasloužilo mnohem lepší scénář, ale když máte ATMOSFÉRU jak bič, ledasco odpustíte.. Apropo, před půlnocí jsem viděl souseda odnaproti, jak zajíždí autem do garáže a než jsem si uvědomil, že ty dvě červené oči jsou zadní světla, stala se výměna spodního dílu pyžama neodvratnou.. (15.04.2013)

Nemám rád takové ty duchařiny a la VĚŘTE NEVĚŘTE, kdy někdo přijde někam, kde nikdy nebyl a všichni ho tam znají nebo když mu zatelefonuje někdo, kdo je tou dobou už pár hodin nebo let mrtvý. A už vůbec nemám rád romantické duchařiny jako Spielbergovo NAVŽDY. DUCH je vzácná výjimka, která potvrzuje pravidlo, že je to (sub)žánr na hovno. A taky nemám rád Richarda Gere. Je toho hodně co nemám rád a v tomhle filmu je to všechno. Ale kupodivu to není špatné. Ano, několikrát jsem vyprsknul smíchy a jindy znechuceně hluboce vzdechl, ale poznenáhlu obojího začalo ubývat a film mě vtáhl, díky atmosféře, hudbě, množícím se zhusta mrazivým scénám, příjemnému obsazení i výkonům a finále, které jako by vypadlo z áčkového katastrofického filmu. Mé nepříliš vysoké hodnocení (70%) je výsledkem dilematu s mými částečně oprávněnými předsudky vůči tomuto filmu, zmíněnými v úvodu. Příjemné překvapení. (21.01.2006)

Hodnotit více objektivně, je to hvězdička navíc. Bohužel, tohle je přesně ten typ filmů, na které se nerada dívám, protože se bojím (a klidně to přiznám). Byl to dobrý film, byl to dokonce i film k zamyšlení, ale právě tím, že takové filmy dokážou svými děsivými scénami vyvolat docela nepříjemné pocity, jsem už myslela, že odejdu z pokoje a nechám ostatní, ať se dívají sami. A o to horší to je, když člověk ví, že se dokonce jedná o film podle skutečných událostí. Nakonec jsem to vydržela, jelikož je to přecejen film více než slušný. Ale nepříjemný pocit z takových filmů se mě pak vždycky drží dlouho. ~(3,3★)~ (25.09.2010)

postava motýlího muže (Mothman) prý skutečně existuje. Na netu se dá nalézt spousta různých fotek, kreseb či rozhovorů z lidmi, kteří ho viděli. Údajně se objeví vždy u nějaké obrovské katastrofy. Jinak ted k filmu: docela se mi film líbil, měl zajímavý děj, který byl podtržený skvělým výkonem Gerea. I kritici dodnes říkají, že se jedná o jeho druhou životní roli, hned po Pretty Woman. Ovšem nesouhlasím s názorem autora recenze, že jde o duchařinu. Snímek je jistě mysteriozní- katastrofický, ale duchařiny jsou o něčem zcela jiném. Nejlepší z celého filmu je asi prostředek,ve kterém se dozvíme hodně informací a různobarevné scény nám nabídnou docela slušnou podívanou. (07.07.2008)

2 / 10 Proroctvo z temnôt sa mi dostalo ruky so spolužiačkiným uistením, že ide o perfektný film, pri ktorom sa budem báť od začiatku do konca. Mala pravdu - od začiatku do konca som sa triasol ako osika pri predstave, akú ďalšiu kravinu na mňa tvorcovia vytiahnu. Nesklamali a moje hodnotenie filmu s pribúdajúcimi minútami klesalo a klesalo... Zo solídnych troch * niekde v prvej tretine filmu som sakramensky rýchlo prešiel na dve a nakoniec skončil na smutnej jednej *. Moje rozhodnutie len potvrdil trápny koniec a rádoby strašidelný oznam, že 'Príčina nešťastia nebola nikdy odhalená...'. S odstupom času som si uvedomoval stále viac a viac nelogickostí v deji a jediné, čo ma nakoniec primelo zľutovať sa a nehodiť Proroctvo z temnôt rovno medzi odpad, boli herecké výkony Richarda Gera, sympaťáka Willa Pattona, charizmatickej Laury Linney. A snáď ešte záverečná skladba hrajúca počas titulkov, no to som už skutočne vyškriabal aj tie posledné zbytky z taniera, všetko ostatné je len kopa destilovaného hnoja, na vrchu ktorej tróni scenár Richarda Hatema. Nevadí mi, ak vo filme nie je všetko dopodrobna vysvetlené a mnohé závery sú ponechané na diváka a jeho fantáziu, práve naopak, ale čo je veľa, to je veľa!!! Na plátne si Proroctvo z temnôt očividne žije vlastným životom a my sme tak svedkami jednej hovädiny za druhou - od pofidérnej smrti hrdinovej manželky, cez jeho 'záhadnú' 400km cestu rovno do malého mestečka Point Pleasant, epicentra novovzniknutej paranoje točiacej sa okolo nevysvetliteľných zjavení, až po trápny koniec, ktorý nielenže film nezachráni, ale ho aj potopí v kaluži podpriemernosti. Inak povedané, kto čakal originálne a mrazivé rozuzlenie, bude neodvratne sklamaný a neospravedlní to ani fakt, že scenár vychádza zo skutočných udalostí. A prečo je tomu tak? Jednoduchá otázka, ešte jednoduchšia odpoveď - horory točiace sa okolo existencie nadprirodzených síl sa nezaobídu bez menšej nadsázky a dobrý scenárista musí vedieť ako tento poznatok využiť vo svoj prospech. Richard Hatem tento poznatok nevyužíva, ale priam zneužíva a láduje to do nás plnými dúškami od začiatku až do konca, presne tak, ako sa mu to práve hodí, bez akejkoľvek logickej vnútornej štruktúry. Trocha napätia? Žiaden problém! Stačí nám hovoriace umývadlo! Prepojiť udalosti v Point Pleasant s hrdinovým doterajším životom? Maličkosť! Jednoducho ho tam prenesieme, 400km hore-dole, šak to má byť tajomné, no né? No ako ho prinútiť, aby tam aj zostal? Nenechajte sa vysmiať! Postačí, ak najprv zomordujeme jeho ženu v autohavárií, necháme ju, nech si pred smrťou nakreslí zopár strašidelných obrázkov a potom mu tam nejaký na chlp rovnaký podhodíme... A je po probléme! Ako som už povedal, čo je veľa, to je veľa - jedna vec je natočiť film, ktorý je plný nevysvetliteľných javov a vec druhá je neschopnosť scenáristu akýkoľvek jav vysvetliť. A lakonické odôvodnenie, že 'oni' sú z iného sveta, z kravinca film nespraví... (27.04.2005)