Vlak

Tohle je film, kde člověk přímo cítí chuť kovu, vazelíny, oleje a sazí. Všechno velmi živelné, syrové, špinavé, chlapské a reálně podané, často v dlouhých nestříhaných záběrech, a to včetně vlaku projíždějícího bombardovaným nádražím nebo kolize dvou ocelových monster na kolejích. Příběh by mohl snadno sklouznout k dobrodružné jízdě, celkové vyznění filmu je ale velmi vážné a realistické. Proč jen musí být v dnešních filmech všechno tak zatraceně nablýskané? (06.01.2010)

Ideově starosvětský, ale formálně progresivní "Vlak" můžeme vidět jako přemostění éry válečných velkofilmů předchozích let a akčních dobrodružek ve válečných kulisách let nadcházejících. Z první kategorie přejímá hvězdný herecký ansámbl i zasmušilý étos a velké morální otázky, které tvoří páteř snímku. Z té druhé kategorie by se chtělo říci, že má důraz na akční scény a spektakularitu. Jenže žádný z nadcházejících filmů (ať už vezmeme jako příklad bijáky s Clintem Eastwoodem nebo hromadu italských žánrovek) se v tomto ohledu "Vlaku" nemůže vyrovnat. Frankenheimer tu inscenuje úchvatné sekvence, kde díky precizním kompozicím s několika plány neustále dává pocítit přítomnost postav v onom velkém dění. Prim zde hrají dech vyrážející momenty, kdy jsou herci přítomní či přímo dělají krkolomné kousky v poblíž projíždějících vlaků, havárií lokomotiv či explodujících nádraží. Jak říká Christopher McQuarrie, který film vyzdvihuje jako referenci k nové "Mission: Impossible",  u řady scén člověk žasne nad tím, jak vůbec tohle dokázali v době před digitálními efekty realizovat, Respektive z mnoha sekvencí na diváka dýchá bezprostřední blízkost reálné akce, protože tu místo optických efektů či zadních projekcí prostě je vše reálně zachyceno v kameře. Také v mnohých napínavých pasážích si tvůrci dávají záležet na tom, aby dění bylo viditelně zasazeno do reálného prostoru, který je sekvencí důsledně dramaticky využitý. Nevyhnutelně pak ony jedna dvě scény točené ve studiu či upravených interiérech působí nemístně. (16.07.2023)

Strhující - to je to slovo, které Vlak vystihuje nejlépe. Frankenheimerova vyšperkovaná akční jízda na 64 let starý film vůbec nevypadá a v dnešní době digiefektů a roztřesených kamer se nemusí stydět absolutně za nic. Nevěříte? Až uvidíte "závod" lokomotivy se spitfirem, jednu dokonalou havárii nebo mrazivé finále "Potřebuji vaše náklaďáky", změníte názor. Skvělé atmosféře pomáhají drsňácký ajznboňák Lancaster, plukovník-milovník umění Scofield, černobílý obraz, Jarreho hudba, mnohdy nápadité pozice kamer... Zkrátka všechno. Mám rád vláčky, mám rád ty chlapácké filmy z druhé světové a jejich málomluvné hrdiny, mám rád, když Němci přemýšlejí, jsou třeba i sympatičtí a nevypadají jen jako stupidní klobásožrouti, které převeze i pětiletý kluk... Takže pět.__P.S. Povedený dabing - Meduna, Šťastný, Beneš, Plachý... atd. (10.10.2010)

Prvotriedne filmárske remeslo, ktoré mi svojou precíznosťou (a tematickým spojením) pripomenulo Singerovu Valkýru. Strhujúci thriller, ktorý je vďaka chytrému scenáru o krok pred divákom, parádne graduje v napätí, nešetrí na početných a na svoju dobu efektných explóziách, a hlavne disponuje luxusne napísaným i zahraným záporákom Scofieldom. Nekompromisnosť a nacistické povýšenectvo sa u neho stretávajú so slabosťou pre umenie, konkrétne pre obrazy, ktoré chce vlakom previesť z Paríža do Nemecka, a ktoré – jeho slovami – “kus mäsa” v podaní ľudového hrdinu Lancastera nemôže doceniť, takže ani nevie za čo bojuje. John Woo musí tento film milovať. Piata hviezda uniká iba o chlp. (19.02.2011)

Až do včerajšej premiéry na ČT1 som o tomto filme nepočul, ale ako milovník drám a vojnových filmov som si to nechcel nechať ujsť.Urobil som dobre, pretože napriek čierobielej farbe a roku vzniku 1964 máme do činenia s naozaj vydareným kúskom. Snaha nemeckého plukovníka dostať za každú cenu ukradnuté obrazy do Berlína, nepozná prekážky a nechce to pochopiť ani po jasnej porážke. Záverečných 30 minút je asi najvydarenejších, režisér má všetko pod kontrolou a zaujme pár vychytených záberov. Hudba od M. Jarreho je dosť nevýrazná, ale v dramatickom príbehu by bol melodický motív skôr na škodu. Neviem nakoľko mal v tomto prsty A . Penn, ale nejako som tam jeho štýl a prítomnosť cítil. 80%. (27.04.2010)