Vlak

Rok 1944. Paříž těsně před příchodem spojenců: Němci se ještě na poslední chvíli pokoušejí odvézt cenné obrazy. To si však nenechají francouzští vlastenci líbit a pod vedením Burta Lancestera se jim v tom pokusí zabránit... Vynikající černobílý válečný snímek, který těží především z výtečně vykresleného železničního prostředí a precizně budovaného scénáře. (24.02.2005)

Vojnový film, ktorý nie je tak úplne vojnový. Akurát perfektne využíva situáciu z konca druhej svetovej vojny na odohranie napínavého príbehu o záchrane vlaku plného najcennejších umeleckých predmetov. Zápletka je fajnová, akurát nemá na to aby sa odohrávala cez dve hodiny. Inak mi vadilo len to, realistickosť ako má byť a nemeckí záporáci presne podľa predstáv. 80%. (01.03.2008)

Zvláštne, tu sa píše vojnový thriller, pre mňa je to v prvom rade dobrodružná dráma. A také ja môžem a takto natočené dvakrát tak. Dokonalý obrázok prostredia a doby už od úvodných scén, perfektne vygradovaná hlavná zápletka okolo ukradnutých obrazov aj posadnutosť týmito obrazmi jednej z postáv. Dobrodružstvo neprestáva byť dramatické, dráma dobrodružnou. Záverečná konfrontácia to celé rázne podčiarkne a sčíta a ja som už potom, než prišiel spánok, nemyslel na nič, len že aký super film som práve videl. Fakt silný zážitok, dravá, životaschopná klasika! (09.11.2010)

Peckovní film. Zatím nejlepší Frankenheimer jakého jsem doposud viděl. Mandžuský Kandidát je zapomenut. Na tomhle snímku jsem si užil hned několik věcí. Především parádní technickou stránku a precizní filmařský um který jde ruku v ruce spolu s perfektním budováním atmosféry které takřka neomylně udrží diváka po celý film v napětí a očekávání věcí příštích. Navíc jsou tu parádně promakané charaktery postav které nejsou pouze jednostranně vykreslené ve stylu hrdinní partyzáni versus odporní nacisti a to určitě potěší. Lhal bych sice, kdybych tvrdil, že film nemá žádná hluchá místa a po pravdě asi by mu víc slušela lepší čtyřka, ale zaokrouhlím výš, kvůli své slabosti pro vlaky. Ukázka starého mistrovství kterému se ty dnešní vocasárny ani nepřiblíží.95% (10.12.2016)

Kdo je lepší - muž, který dokáže ocenit umělecká díla, ale nechá zastřelit hromadu lidí jen tak? Nebo chlápek, kterému je umění ukradené, ale má rád lidi, a to umění dejme tomu bere jako národní dědictví? Tuto základní myšlenku podporuje dokonalá režie a výprava - tohle natočit muselo dát vážně fušku. Scéna průjezdu vlaku z bombardované stanice je skutečně nejen filmařskou lahůdkou. A ta práce se zvukem! Kde slyšíme každé zachvění válců, kotle, pístů, tepot kol na kolejnici. Jen mi trochu vadili někteří herci. Třeba Papá mi přišel poněkud chladně zahraný, jako by sám nevěděl, co je právě jeho rolí, toho svérázného tvrdohlavce, kterým měl být, jsem mu nevěřil. Potěšilo mě, že Burt Lancaster se naučil hodně věcí pro tento film - třeba sám odlít kus olověné části vlaku, a že není jednoznačně heroickou postavou. Sám má pochyby, sám neví, co dělat, když je zraněn, zhroutí se. Tam, kde by současní filmaři použili pětiminutovou explicitní sexuální scénu, tady stačí střih a položení hlavy na rameno. Sem tam mi ve filmu něco skřípalo, přišel mi emočně zpočátku chladnější, ale o to větší pochopení se dostaví na konci. Lidi, kteří dokáží ocenit obrazy, ale ne lidský život, jsou akorát zmetci. (26.09.2012)