Bídníci

Takže jestli jsem dobře pochopil pointu (viz závěrečný titulkový citát monsieura Huga), tak bandy zdivočelých Afričanů (ať už černých nebo hnědých), terorizujících a devastujících evropská města, jsou důsledkem špatné péče původních Evropanů o přistěhovalce. Úžasná logika. Podle mojí logiky by zase mělo být naprosto samozřejmé, aby do davu agresivních útočníků mohly bezpečnostní složky pálit bez jakéhokoliv vysvětlování a varování ostrými. Ale k filmu: jelikož jsem ho viděl až teď, mám možnost srovnání s blízce příbuzným o rok mladším Bac Nord (2020). A oproti svému mladšímu marseillskému bráškovi je tenhle starší pařížský přece jenom znatelně víc vyumělkovaný a nerealistický. A obdivně idealizuje zbožné muslimy, kterým očividně dělá reklamu (i když je fakt, že v takové sídlištní džungli vnáší náboženství mezi tu divou lidskou zvěř aspoň nějaký řád). Ale adrenalinová jízda je to i tak slušná a kdybych ho viděl dřív, možná bych jeho vyumělkovanost ani tolik nevnímal. A varování pro všechny pomatené pravdoláskaře, voliče Pirátů a podobné blouznivce: sledování podobných filmů vám může přivodit nepříjemný kulturní šok, tak bacha. (17.10.2021)

Tihle Bídníci jsou současní a dost bezvýchodní. Odehrávají se totiž na předměstí Paříže v Montfermeilu a rozhodně nejsou jen o fotbalových fandech mladé útočné modly Mbappého. Jsou totiž hlavně o Afroameričanech, cikánech, dealerech drog, muslimech, mladých grázlech nebo o nenápadném looserovi s dronem, který natáčí to zlo kolem. Ti všichni více či méně stejně jako ve slavném románu Victora Huga volají po revoluci. Příběh se ale primárně točí okolo poldy, který se připojuje ke zvláštní jednotce (v tomhle autě šéfuje sadistické hovádko) operující na panelákovém předměstí metropole. Snaží se působit na jednotlivé gangy, které mezi sebou soupeří, jenže sami policisté stojí za nejedním škraloupem. Už tak třaskavé dění rozdmýchá krádež lvíčete z cirkusu i policejní incident s partou malých smradů, což odstartuje solidní válku. Kolikrát totiž stačí jen zdánlivá maličkost nebo klukovina a na pořádný malér je zaděláno. Režisér Ladj Ly těží z autenticky působící nálady a v několika parných hodinách solidně graduje napětí. Samotný příběh není nijak složitý, ovšem má vybízet k zamyšlení se nad kořeny hněvu ve společnosti, která byla, je a bude nepoučitelná. Zkratkovité jednání je na každém druhém rohu. Ovšem i tvůrčí tlačení na pilu. Francie by se měla každopádně podívat pod koberec. Jinak je to o hubu. (29.04.2020)

Když nejde žabožrout k islámu, musí islám k žabožroutovi! Galský imamát je už totálně v zevním genitálu a stává se spolu se Spolkovou republikou Syrskoněmeckou a Skandinávským chalifátem akutní hrozbou pro celou Evropu. A kdo za to může? Zkurvení levičáčtí sluníčkáři s pomatenými vizemi korektního multikulti světa, spočívajícími v asimilaci (čti „dobrovolnému vyživování“) a kulturní integraci (čti „hahahahahaha“) každého prokazatelně a priori nepřizpůsobivého či patologickým náboženstvím vypláchlého parazita s geneticky zažitým kriminálním potenciálem. A to, co se v posledních deseti letech ještě dalo deportovat zpátky do pohádek tisíce a jedné noci či subsaharské Afriky, tu vysemenilo degeneraci středověkou demagogií gumovaných a civilizačně nevychovávaných malých zmrdů, už satanžel Francouzů jako poleno, s nimiž již tak lehce zatočit nepůjde, jakmile rozhořčeným obyvatelů Spojených evropských emirátů konečně dojde trpělivost a pošlou toho impotentního, mocichtivého zkurvence Makrona, potažmo křesťansko - demagogickou zrůdu Andělku Mrdkovou na permanentní stáž do Sýrie. Jsou to teď samo sebou jen ubohé děti, schopné kdykoliv bez vštěpených civilizačních skrupulí téměř nepostižitelně krást, rabovat i vraždit. A ač lze prstem jednoznačně ukázat na viníky, jde samozřejmě jen o „selhávání systému“, tak o tom pojďme žvanit a moudře korektně pokyvovat. Francouzskými ghetty protřelým a odsouzeným kriminálníkem z Mali natočené děsivé memento o tom, co za svinstvo se může volně pohybovat v Šengenu a případně se i rozpínat. Ovšem je to také děsivě nudná čalamáda vypatlaných animálních neasimilovatelných negrožabožroutů na straně jedné a vypatlaných animálních žabožroutských orgánů na straně druhé, úplně o ničem, která se na první pohled alibisticky nepřiklání na žádnou stranu, ovšem na ten druhý je to tendenční sociální lkaní nad fuj fuj státem, který ty přimigrovalé tasemnice nevykrmuje tak, jak by si představovaly, a ještě je „strašlivě šikanuje“, končící velemoudrým poselstvím, že si ty zislamizované negry prostě musíme lépe pěstovat. Poselstvím, jehož zneužití kdyby viděl Viki Ygo, protestně by se umlátil vázaným výtiskem Velikého Jargala. Nabubřelé hovno, dobré akorát tak k angažovanému mlácení prázdné slámy na sluníčkářsky korektních multikulti festivalech. (22.04.2020)

Etnicky rozdivočelá samosprávná předměstí, to je moje. V době ustrašeného konzumního měšťáctví mě tak nějak těší vědomí, že se po celém světě nejsou schopny metropole vypořádat s téměř autonomními oblastmi, kde se pořádkové síly, místní autority a mafie snaží den co den udržet natlakovaný kotel pod poklicí. Les Misérables je hodně srovnávaná s Training Day, nicméně oproti tomu jsou zde konfrontační scény jednotky SCU a obyvatel Montfermeilu nasnímané tak, že každý zde vypadá jako nepřátelská a neznámá třetí strana (když například SCU šikanuje ve vchodu do baráku malé kluky, scéna je točená zevnitř domu, nikoli zpoza zad SCU, jejichž příběh sledujeme). Až do poslední chvíle jsem předpokládal, že film skončí společně s oním jedním dnem, protože se zdálo být vše uzavřené. Čímž se vlastně promítl cynismus postav do mě jako diváka, protože uzavřené vše rozhodně nebylo a následné výbušné finále s pointou Hanekeho Bílé stuhy pak nabídlo zajímavou a kontroverzní vizi, že z podstaty těchto rizikových předměstí je v nich daleko větší možnost, že se mládí domůže satisfakce za svá nemalá příkoří než v normálním světě. Stačí jenom jedno mávnutí policejní brokovnicí. PS: hrozně mě znervózňovalo, že obličej hlavního hrdiny vypadá jak skin jednoho NPC z Half-Life 2 (30.04.2020)

Jeden den na pařížském předměstí, kde se policisté nesnaží ani tak potírat zločin, jako spíš zabránit jednotlivým gangům, aby se do sebe pustili. Pokud chtěl režisér podat specifické prostředí periferie francouzské metropole co nejsugestivněji, tak se mu to povedlo dokonale. Nicméně jestli měl v plánu i aktivistický pohled, což je vzhledem k použitému Hugovu citátu víc než pravděpodobné, zůstal alespoň v mém případě nevyslyšen. Pro mě tu byli policajti za hrdiny a to i přesto, že jejich chování bylo občas poněkud neortodoxní a jeden z nich byl přinejmenším pěkná svině. Ale tváří v tvář opravdovému odpadu se může stát hrdinou leckdo a v tomto ohledu film díky tomu získává ještě víc už na tak velké autenticitě. Problém je tu vlastně jen jediný a to že režisér filmu nedokázal vtisknout nějaký konzistentní příběh. Ale jako hraný dokument je to dokonalé. 85% (06.08.2020)