Reklama

Reklama

Zem spieva

  • angličtina The Earth Sings

Obsahy(1)

Po vzniku Československa v druhé polovině 20. let minulého století rozšířila Matica slovenská činnost národopisného oddělení také o film. Zásluhu na tom měl hudební vědec Karel Plicka (1894 - 1987), který pro Matici pracoval od roku 1923 jako sběratel lidových písní. Vedle zapisování písní a fotografování krojů začal s kamerou značky Pathé filmovat lidové slavnosti a zvyky. U Plickova filmového debutu Za slovenským íudom (1928), z něhož se zachovalo pouze torzo, dobová kritika vyzdvihovala zejména dokumentační hodnotu. Ani jeho druhý celovečerní snímek Po horách, po dolách (1929) nepřekročil odborně dokumentační rámec. Když se Plickovi podařilo začátkem 30. let získat zvukovou kameru, vytvořil své stěžejní dílo Zem spieva (1933), jímž zaujatý folklorista prokázal nejen poučenost a sžitost se zobrazovanými jevy, ale přinesl i nové estetizující prvky. V poetickém dokumentu Zem spieva shrnul svoje dosavadní skici a filmové materiály, doplnil je novými výjevy a vytvořil filmovou báseň, čerpající z bohaté studnice lidové kultury slovenského národa. Základní dějovou osnovu tvoří venkovský život s věčným přírodním koloběhem od konce zimy a zrodu jara až k podzimu s vinobraním jako posledním darem slunce. Pro jednotlivé výjevy, odehrávající se v jednotlivých ročních obdobích, si autoři zvolili vlastní básnickou zákonitost. Záběry Prahy a Bratislavy představují prolog, dětské hry ve volné přírodě zase epilog filmu. Seřazený materiál se stal podkladem pro vytvoření hudebního doprovodu, potom se definitivním střihem na nahranou hudbu Františka Škvora docílila esteticky působivá jednota obrazové a zvukové složky díla. Na výsledném tvaru měl významný podíl jako střihač Alexander Hackenschmied, československý dokumentarista, inspirovaný zkušenostmi sovětské filmové avantgardy. Přestože je Zem spieva zvukovým filmem, použil Plicka poetické mezititulky, jejichž autorem byl básník Ján Smrek. Film vznikl bez scénáře, na základě autorské představy celku, která se v procesu realizace stále konkretizovala a dotvářela. Originální negativ filmu však shořel při požáru zlínských ateliérů v roce 1944; ze zachované nekompletní pozitivní kopie byly v roce 1945 vyrobeny dva double negativy a v roce 1983 se nahrál nový záznam původní hudby. Ve své době se film u domácího publika nesetkal s patřičným ohlasem, jaký by si zasloužil. Jeho kvality však byly už tehdy oceněny v zahraničí, kde spolu s filmy Řeka, Extase a Bouře nad Tatrami získal za nejlepší režii Pohár města Benátek na druhém ročníku mezinárodního Biennale 1934. I po sedmdesáti letech, kdy vývoj dokumentárního filmu, doznal v technologii i ve filmové řeči značných změn, neztratilo toto průkopnické dílo nic ze své umělecké působivosti. (oficiální text distributora)

(více)

Zajímavosti (28)

  • Štefan Hoza vo svojej knihe "Ja svoje srdce dám" spomína: "Som podnes šťastný, že som mal možnosť byť ako spevák spoluúčastníkom na ozvučení tejto nádhery o slovenskej zemi. Bol som v Miláne, keď mi profesor Plicka poslal svoj prvý list, napísaný 27. apríla 1933: 'Milý příteli, lituji, že jste nám tak ujel, byli bychom uskutečnili Vaši vložku v Zem spieva. Poněvadž jsme získali i Jarmilu Novotnou, orchestr Národního divadla vedle Pražských učitelek a Křížkovského - jsou to nejlepší předpoklady pro nejvyšší úroveň filmu po stránce kumštýřské. Kdybyste byl něco řekl, byli bychom Vaši píseň natočili předem. No snad se vrátíte ještě v červnu, ne? Napište mi o tom, ano! Jak dnes film vypadá, myslím, že z toho bude národní dílo slovenské. Proto mu přinášíme, co nejlepšího máme. Filmem Zem spieva zahajujeme slovenskou - ryze slovenskou - produkci, jak to v září uvidíte na premiéře. (Současně: Paříž, Londýn.) Tuto mezinárodní úroveň uchováme při každém dalším filmu. Zkrátka a dobře: zůstaňte za každou cenu volným. Nebude-li Váš vstup do filmu poprvé nejlepší po všech stránkách, ztrácíte chuti k další práci. To by Vám dosvědčila řádka umělců... Vidím možnosti skutečného slovenského filmu (nikoliv dekóru slovenského!!). Přeji krásných výsledků ve studiu. Šetřte se, jestli můžete, teprve vstupujete v život. Jsem s pozdravy oddaný Vám, K. Plicka.' Držal som sa jeho rád a odmietal som pustiť sa do podpísania zmlúv, ktoré som dostával." (Šuplík)
  • Spolupráca Plicka-Hackenschmied dovolila, aby sa zreteľné kameramanské kvality Plicku pretavili do filmového diela pomocou Hackenschmiedových postupov vystavania celku na princípoch ruskej montáže. Hackenschmied narúšal osvedčené strihové postupy. Po celkoch krajiny sa nebál zaradiť polodetail detskej tváre či sériu portrétov dedinčanov. (Biopler)
  • V snímke Plicka zachytil niekoľko charakteristických slovenských zvykov - vynášanie Moreny, svätenie koláčov, sušenie ľanu, dievčenské tance či jarmok. (Biopler)
  • Pre nepriaznivé finančné pomery Matice slovenskej Plicka po tomto filme nerealizoval už žiaden významný počin. Navyše dlhoval veriteľom (dodávateľ filmového materiálu, barrandovské ateliéry a pod.) 200 tisíc korún. Dohodol sa s nimi na súkromnom vyrovnaní, s ktorým súhlasili a dlh sa znížil na 160 tisíc korún. Dlh splácal skoro tri roky. (Biopler)
  • Karel Plicka skonštatoval po uvedení filmu: "To, čo ja robím, chcel by som, aby bol akýsi základ filmovej produkcie na Slovensku. Odtiaľto aby sa išlo ďalej." Jeho impulz však nenaštartoval rozvoj slovenskej kinematografie kvôli neexistujúcim dostatočným technickým, ekonomickým a personálnym podmienkam. Krajina bola skôr objekt záujmu pre zahraničných autorov hľadajúcich priemyslom nezasiahnutú zem. (Biopler)
  • Skladateľ František Škvor hľadal staroslovanský základ ako hudobnú paralelu k Plickovým obrazom. Zvolil klesajúcu kvartu, prítomnú v ukrajinských a ruských melódiách. (Biopler)
  • Vo vtedajších časoch sa začala napĺňať dvojdomá tvorba - diela, ktoré patria do dvoch nezávislých národných kultúr, ale vznikli v rámci spoločného štátu. Nedá sa určiť do akej miery je film slovenský a do akej miery český, ale určite sa dá tvrdiť, že je aj slovenský aj český. (Biopler)
  • Hackenschmied určoval strihovú skladbu podľa Škvorovej hudby tvorenej na základe nakrúteného materiálu. Škvor pracoval s hudobným námetom východného Slovenska. (Biopler)
  • Film je významným z hľadiska strihu. Strihač Hackenschmied konštatoval, že pre realizáciu jeho ideálnej predstavy mu Plicka dodatočne nakrútil zábery na Slovensku. (Biopler)
  • Recenzie v českých a zahraničných časopisoch snímok jednomyseľne označili za český. (Biopler)
  • Film vznikol bez scenára, na základe autorskej predstavy celku, ktorá sa v procese realizácie stále konkretizovala a v priebehu tvorby v strižni dotvárala. Hackenschmied u strihacieho stola s týmto filmom strávil bezmála rok, čo na vtedajšiu dobu bolo aj vo svetových mierkach absolútne výnimočné. (Raccoon.city)
  • Karel Plicka pri filme vždy uvádzal ako spoluautora a spolurežiséra Alexandra Hackenschmieda, ktorého osobne umelecký vklad na strihu tohto diela je nespochybniteľný. Sám Plicka ho označoval za "veľmajstra strihu". (Raccoon.city)
  • Verziu filmu s novou nahrávkou hudby vyrobilo Štúdio krátkych filmov s rozpočtom 420.352,- Kčs a premiéra sa konala 20.6.1985 vo Filmovom klube Slovenského filmu na ulici Československej armády č. 6. (Raccoon.city)
  • Film bol vyrobený s podporou vtedajšieho prezidenta T. G. Masaryka. (Raccoon.city)
  • Autor medzititulkov bol Ján Smrek, známy slovenský básnik. Hudbu realizovalo aj Pěvecké sdružení pražských učitelek. (Zdroj: skcinema.sk) (Raccoon.city)
  • Natáčanie prebiehalo v lokalitách: Bratislava, Devínsky hrad, Dunaj, Vysoké Tatry, Liptovská Lúžna, Ganič, Iza, Heľpa, Štôla, Jasiňa, Košecké Rovné, Zliechov, Štrba, Telgárt, Polomka, Ábelová, Levoča, Čajkov. (Zdroj: skcinema.sk) (Raccoon.city)
  • Snímka získala Pohár mesta Benátky za najlepšiu réžiu v kolekcii československých filmov na 2. Biennale Benátky 1934. (Raccoon.city)

Reklama

Reklama