Léto s Monikou

Filmová výzva 2018 - Švédsko. První film od švédského velikána, na nějž jsem se podíval. Určitě se nejedná o jeden z jeho nejzásadnějších počinů, ale věrně dokázal zachytit tu naivnost, jež mládí a mladistvé lásky často doprovází. Posledních dvacet minut už je jako by vystřižených z realistického nebo naturalistického románu. A tak to chodí i v životě, kdy se velká romantika přemění v tvrdou realitu. Nemohu si odpustit poznámku, že pokud se do komunistického Československa tento snímek dostal, zcela jistě byl opatřen legendární hvězdičkou :-) Závěrem si říkám, že na můj rozjezd s Ingmarem Bergmanem určitě správná volba. (16.04.2018)

Pokud by někdo chtěl srovnávat se zdánlivě podobným Letním snem (zamilovaný pár, společně strávené léto,..), pak se dá říct, že Letní sen je hluboké ponoření se do nitra ženské duše a jejího žalu, kdežto Léto s Monikou je jednoduché vyprávění, které klouže po povrchu - velmi snadno rozeznatelné (a také velmi jednoduché) charaktery hlavních postav a nepříliš objevný příběh. Za zmínku možná stojí filmově poměrně zajímavá dvojice scén: 1) odjezd z města na člunu za zvuků hudby plné naděje a 2) "poraženecký" návrat do města, při němž již zní hudba spíše ponurá, nesmlouvavě naznačující průběh věcí následujících... Nijak světoborné dílo, avšak Bergman má i slabší kousky. (16.10.2007)

V Létě s Monikou pojímá Bergman moderní ženství pesimisticky. Jakkoliv se dívka Monika zpočátku staví do protikladu k městu, je stejně jako ono nezdravě poživačná, egoistická a ničící (a zdánlivý kontrast je jen výrazem stabilní nespokojenosti s dosaženým stavem). Její mládí, přimykající se v zachycované fázi k přírodě (a koneckonců i k přirozenosti) jen zkusmo, z nutkání vstřebávat nové požitky, je zrádnou maskou vnitřní tmy, prorážející „břehy těla“ prostřednictvím jazyka, gest a pohledů. V izolaci od kultury (nikoliv od civilizace) se z propasti její duše drápe na svobodu ukrývané zvíře. Po návratu do města se z domnělé vlčice stává kukačka a proměna ve zrůdu je dokonána. Zdánlivě tezovitý příběh je prohlubován symbolizujícími obrazy zachycujícími hlavní postavy v různých prostředích: napětí mezi ostrovem a městem je díky tomu povýšeno na svár volnosti a nesvobody, které se ale v kritických okamžicích prostupují: ostrov svobody se stává vězením hladu, nespokojenosti a pochyb, v porobujícím odcizeném městě se objevují lidé, kteří dokážou pomoci (chlapcova teta) a kteří jsou schopni nefalšované vroucí emoce (chlapcovi spolupracovníci při návratu ze služební cesty). (13.04.2009)

Řekla mu, teď spolu budem a budem spolu cestovat. Tak cestovali a byli spolu. A bylo to dobrý. Chvíli. Pak přišla realita, něco jako - když chci jíst a mít hezký oblečení, potřebuju peníze, když chci peníze, měl bych pracovat, když mám (nechráněnej) sex, budu mít pravděpodobně dítě. A o to bych se měl starat. Reakce každého z hrdinů je na situaci jiná a Bergmanem opravdu skvěle vyobrazená. Jde vlastně o dost jednoduchou zápletku, je ale zábavně odvyprávěná a doprovázená úžasnou kamerou, tak typickou pro Bergmanovy snímky. Jeden švédský kritik prohlásil, že "zobrazování domácího násilí a erotických scén mezi Bergmanovy silné stránky rozhodně nepatří, ostatní věci mu jdou ale výborně a tak mu to klidně odpustíme." S čímž rozhodně nemůžu nesouhlasit. (01.08.2017)

Sledovanie tohto ranného Bergmana ma mimochodom extrémne bavilo, pretože je viac než očividné, že medziľudské vzťahy boli jeho hlavnou doménou už odjakživa, skrátka, zapodieval sa nimi až do naprostej hĺbky, perfektne ich rozpitvával, ako keď „sa patológovi dostane na stôl ďalšia mŕtvola, tak sa do nej doslova zahryzáva” ... Spočiatku to vyzeralo tak, že medzi Monikou a Harrym to nebude škrípať. Dlho sa hľadali, až sa našli, v práci ich to bohvieako nebavilo, lebo jeho stále džubali, a ju zase vkuse obchytkávali, a tak už pohár trpezlivosti musel dozačista pretiecť, že obidvaja dali výpovede, a tak zakrátko odchádzajú na člne do šírych vôd, kde sa veľmi zbližujú... Všetko sa začína meniť, keď sa domov vracajú, bývajú v prenajatom byte, či aj dieťa na svet prichádza, Harry sa i vzdelával na ING. , alebo na týždňovky chodí, a to v žiadnom prípade nemal ! Nechať ženu samú, bezprízornú, tak je už iba otázkou času, kedy svojmu chlapovi zahne, podvedie ho, sklame ho... A ako to všetko skončilo, nechám na divákoch, ktorí asi už dávno vedia... ? _ Strašne moc som si obľúbil Harriet a Gunnarovu d.p. Ingmar Bergman bol majstrovský, mám taký dojem, že odkedy začal vôbec režírovať, ešte zo skorých, ranných liet ! (06.07.2019)