Hořký měsíc

Príjemné prekvapenie od Polanského, ku ktorému som sa pomaly obracal chrbtom. Mimoriadne členitý, do hĺbky ľudskej psychiky zasahujúci a žáner psychothrilleru presahujúci film s vynikajúcimi hereckými výkonmi priliehavou hudbou a iba chvíľami presahujúci hranice únosnosti v obscénnostiach. Podľa mňa najpolanskejší Polanského film. (04.09.2017)

Film, který už nikdy nechci znovu vidět. Psychicky dost náročné a pocitově nepříjemné 2,5 hodiny, které vás donutí přehodnotit, jestli onen kouzelný pocit zamilovanosti, stejně jako vzrušení z něčeho nového, vůbec stojí za to povětšinou nevyhnutelné omrzení a následnou nenávist mezi dvěma lidmi v milostném vztahu (i když zde je vše dohnáno do extrému). (03.03.2013)

Zručná ruka mistra Polanského stvořila téměř dokonalé dílo, které nadmíru splnilo má očekávání. Film o hrátkách s lidskou duší a srdcem, o kouzlu ženské osobnosti a v podstatě i o životní spravedlnosti. Spousta velmi silných scén (např. erotická scéna s mlékem). Neodolatelné kouzlo a půvab Emmanuelle Seigner, podmanivá poutavost snímku a perfektní scénář a i Hugh Grant, ke kterému vůbec netíhnu mi tu nijak nevadil. Hořký měsíc má zkrátka toho tolik co říci, že druhá projekce je pro plnohodnotné vychutnání povinností. Velmi silné 4* (30.05.2011)

Roman Polanski mi vrací úder. Po dlouhé době mě ve svém filmu nejen překvapil, ale také potěšil. Určitě to nebylo angažováním Hughe Granta, který však odvádí svou roli velmi dobře, ale spíše herečkou Emmanuelleou Seigner, která si strhává většinu filmu pro svou krásu, nebo raději pro svou démonicky sexy postavu. Většinu času na lodi mě film příliš nebavil, protože jsem se raději toulal v myšlenkách a vzpomínkách muže na vozíčku, který popisoval dychtivě očekávajícímu mladíkovi svůj velký životní příběh. V závěru vše zapadne na své místo a nezbývá než se skličujícím, ale úžasným pocitem jít dál. (09.08.2008)

Vypravěč Oscar retrospektivně sděluje náhodnému spolucestujícímu Nigelovi svůj milostný příběh s jednou francouzskou slečnou lolitovského / femme fatale charakteru (Emmanuelle Segnier je na snězení a ohromně jí to sluší i dnes - po čtyřicítce). Říkají jí Mimi. Je to nekonečný příběh, neschází peripetie vztahu, vzestupy i pády a Nigel zpočátku nic nechápe. Možná ani divák. Až když se s onou hlavní protagonistkou příběhu Nigel setkává i ve skutečnosti, situace se mění. A jeho přítelkyně Fiona přihlíží... Je ten konkrétní příběh vůbec důležitý? Ne, nenechte se zmást. Příběh filmu je jen pozlátko. Kostra tkví v myšlence a v té je Hořký měsíc se závěrečnou "večírkovou" katarzí výjimečný. V síle sdělení něčeho tak jednoduchého a přitom zcela zásadního. A o čem nám to Roman Polanski, potažmo jeho filmový zprostředkovatel v podobě vypravěče, chtěl vlastně vyprávět? O nespoutanosti sexuální fantazie, pomíjivosti lásky, mužské impotenci odmítat, nepodlehnout pokušení nebo snad o neschopnosti člověka zůstat na jednom místě, o nevyhnutelném stereotypu manželství...? Zpočátku jsem nebyl nadšený, nicméně Polanski si mě postupně získával a jisté přehmaty pak zakryl výborným závěrem (-spoiler-). Už když začal večírek, sladkobolná hudba a ploužení... tušil jsem něco mimořádného. Podobně jako Lynch vystavěl svojí scénu i Polanski. Člověk v králičím kostýmu zneškodňující groteskním kopem ulízlého Itala, absurdní prostředí vystlané zvracejícími důchodci se zafáčovaným nosem, zpomalené pohyby, teatrální tleskot přihlížejících, vhodný hudební doprovod... a pak svůdné, delikátní tance, překvapivý výraz a nevědomost v Nigelově obličeji... co vís si přát? Polanski závěrem celé vyprávění notně nadsadil a zároveň umocnil sílu sdělení. Nešlo primárně o příběh, však to Mimi pošeptala v jedné scéně Nigelovi do ucha, šlo o vztahy mužů a žen obecně. Třešničkou pak mohlo být Oscarovo (hypotetické) povstání z invalidního vozíku a tleskání do rytmu hudby spolu s dalšími, aneb tak nějak bych viděl ideální možné zakončení a chrochtal byl blahem stejně jako v jedné scéně chrochtá Oscar, ačkoliv ani "ukončení života jednoho vztahu" nebylo beze smyslu a nedá se příliš namítat. Nepochopili jste nebo nepřijali fenomenální a stále nedoceněné Kubrickovo "Eyes Wide Shut"? Pak je Hořký měsíc zajímavou, filmařsky ne tak temnou alternativou s notně hořkosladkým závěrem. Muži i ženy na svých kocábkách (a přitom na jedné a týž lodi). Závěrečný dovětek? Člověk zraňuje, nemůže se rozdat a popřít zároveň sám sebe, nesnadné je určit viníky neštěstí a rozpadů vztahů. Byl to hořký příběh... a život hořký je (čímž popírám Felliniho). │90% (27.06.2008)