Nóż w wodzie
Nôž vo vode
Knife in the Water
Knife in the Water
Obsahy(2)
Sólo pro dva muže, jednu ženu a plachetnici. Filmový debut režiséra Romana Polańského se stal po uvedení v roce 1962 pro polskou kinematografii významnou událostí. Psychologické drama z prostředí Mazurských jezer, ve kterém se představí pouze tři postavy, předvádí mužskou ješitnost i morální úpadek, konflikt sobectví finančně zajištěného novináře a pozérství bezejmenného studenta za přihlížení cynické manželky. Příběh začíná v autě během cesty Andrzeje a Krystyny k jezeru, když náhle porazí mladého muže stopujícího uprostřed silnice. Andrzej muži navrhne, aby s nimi jel kus cesty. Později, místo rozloučení, mladíka pozve na společnou jednodenní projížďku na plachetnici. Mladý muž nabídku přijímá, přestože nemá žádné znalosti o plachtění.... Dobře vystavěný scénář, děj situovaný na omezeném prostoru automobilu a lodi, atmosféra, herecké výkony a vynikající kamera (kterou vedl Jerzy Lipman), zůstávají přednostmi filmu. Jeho název odkazuje na důležitou scénu, v níž Andrzej v náznacích popichuje mladíka kapesním nožem, který následně úmyslně upustí do vody. Snímek měl v době svého vzniku silný mezinárodní ohlas, o čemž svědčí nominace na Oscara a řada dalších ocenění. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (128)
Přiznám se, že od Polanského celovečerního debutu jsem očekával spíše thriller, už jen kvůli názvu a mysteriózně vzhlížejícímu plakátu, jedná se ovšem o formanovsky laděný film (respektive passerovsky - Forman stavěl na ději krapet více), u kterého bych nebyl udiven, kdyby byl influencí pro tehdy ještě dorůstající generaci filmařů. Často se udává, že naše nová vlna měla za vzor tu francouzskou, ale s ohledem na kulturní blízkost bych radši hovořil o tomto snímku (navíc "Slnko v sieti" šlo do kin téměř stejně jako tohle). Některé naše dobové filmy dle mého soudu Polanski překonává - hlavně psychologickým rozvrstvením postav, které třeba postrádají u nás honorované "Intimní osvětlení" a "Ostře sledované vlaky", naopak postrádá humor typický pro tvorbu Miloše Formana (v tomhle je dílo naopak blízké právě Francouzům - hlavně Godardovi), ovšem to nějak výrazně nevadí. Svým způsobem je "Nůž ve vodě" i filipikou vůči žánrovým filmům z tehdejšího Hollywoodu, a to včetně Hitchcocka - nejsou tyto filmy přehlcené dialogy?, ptá se svojí půldruhou hodinou Polanski. Svým způsobem má pravdu - věci lze říct i takto silně minimalistickým podáním, někdy slova dokáží nahradit i okolní elementy. Jsem také rád, že tohleto mistrovství není jen valutou tohoto filmu, ale také i další Polanského tvorby - v tomhle výrazně uspěl i jeho následující "Hnus". Vedle dalších mistrů všeho druhu se tedy touto projekcí zrodil i "mistr minimalismu"... Od pěti hvězd tento snímek dělí jen jedna drobnost - větší zaujetí pro zápletku, je podobně 'o ničem' jako výše zmíněný Passerův film. 80% ()
Vyborny Polanskiho debut, ktery mi z nejakeho duvodu jako posledni z jeho filmografie unikal. Uz zde reziser predvedl, v cem bude v nasledujicich letech jeho sila - velmi tisniva atmosfera, ktera je zde tvorena klaustrofobickym prostredim jedne male plachetnice, na ktere se odehrava intenzivni psychologicke drama mezi 2 muzi a 1 zenou. Je to skvele natocene, black & white format tomu jednoznacne prospiva, ani na chvili to nenudi a kdyz se to hodi, tak si Krysztof Komeda zahraje kvalitni jazzik, ktery mi evokoval Herrmannovu legendarni saxikovou praci na Taxi Driverovi. Pokud znate Polanskiho velmi specificky hlas, pak si urcite vsimnete a muzete brat jako cool bonus fakt, ze mladeho blondaka skrze cely film predaboval prave on! 7/10 ()
(KSE - P) NŮŽ VE VODĚ drží několik prvenství. Poprvé bylo Polsko nominováno na Oscara v kategorii Nejlepší zahraniční film, jedná se o první celovečerní počin Romana Polanského a zároveň část volné trilogie - spolu s VE SLEPÉ ULIČCE a SMRT A DÍVKA - pojednávající o párech, jejichž vztah rozloží třetí osoba zvenčí. Mnohem zajímavější a produktivnější mi ale přijde na toto psychologické drama, klamně inzerované jako thriller, nahlížet v kontextu režisérovy pozdější tvorby. I nadále je totiž pro filmografii jednoho z nejznámějších pedofilů příznačné, že si vystačí s minimem postav, omezuje počet míst, v rámci kterých se zápletka odehrává, a ženské postavy se nakonec ukážou jako ty racionální, ačkoliv je konec po vzoru vyprávění uměleckých filmů nejednoznačný. I stále se ale nezbavil uspěchanosti při vyobrazování změn v jednání postavy, kdy ta není dostatečně psychologicky motivovaná, s čímž se pojí i žánrový zvrat z milostného trojúhelníku do dramatu se záhadou. Ne každému výše popsané sedné, zvlášť když na počátku své tvorby Roman Polanski ještě nesvedl tak mistrně manipulovat s divákem a jeho očekáváním, jakého dosáhl ve své americké tvorbě, kterou ale zatěžuje uzavřenost prostorů. Debut dokazuje, že klaustrofobního účinku svede dosáhnout i v exteriérech s nápaditou kompozicí záběrů. Více - především kontextualizace debutu v Polańského filmografii - zde. ()
Manželé cestují autem k pobřeží, když jim do cesty náhle vpadne podivný stopař, který se k nim následně připojí a provází je na loď. Vzniká drama, probíhající v netypickém, přesto skličujícím otevřeném prostoru na širém jezeře, odkud není úniku. Moc a úlohy se vyměňují, společník se stává nebezpečným a trojice se náhle dostává i fyzicky do konfliktu. Intenzivní psychologické drama, debut Romana Polanského (scénář a režie) a Jerzyho Skolimowského (scénář a dialogy), je mj. studií charakterů, které si před sebou i v partnerském vztahu hlídají vlastní tvář a předkládají tomu druhému jen klamavou masku. Film trochu připomíná povídku Milana Kundery Falešný autostop zhruba ze stejné doby, v níž osoby předstírají někoho jiného a – stejně jako v závěru Nože ve vodě – už neví, jestli mají vysloveným přiznáním věřit, či jde jenom o nějakou hru. ()
Nůž ve vodě je vůbec prvním celovečerním snímkem Romana Polanského. Jedná se o komorní, avšak strhující drama o třech hercích na jezeře. Polanski prostřednictvím svých postav - manželů, kteří si vyjedou na výlet na plachetnici, a stopaře, kterého po cestě přiberou - líčí příběh žárlivosti, mužské ješitnosti, soutěživosti a intrik, což může snadno vést k tragickým následkům. Z formálního hlediska představuje Nůž ve vodě nesmírně zajímavý příklad práce se stylem a narací. Svým způsobem se jedná o revoluční film, ať už z pohledu jednoduché zápletky, která však obchází veškeré konvence, přesně vypočítané tempo-rytmiky nebo práce s kamerou. I přesto, že se jedná o debut, obsahuje Nůž ve vodě hned několik prvků Polanského stylu a postupů, jež byly pro jeho pozdější tvorbu signifikantní. Nechává nás v napjatém očekávání s pocitem vnitřní nejistoty, rád provokuje a stupňuje sevřenou atmosféru tak, že jsme každou další minutou více a více ve střehu. Kdo je hlavním hrdinou filmu? S přihlédnutím k dramatickému vývoji by to měla být postava Krystyny, kterou nezapomenutelně ztvárnila překrásná Jolanta Umecka. Právě ona je tichou hybatelkou dění, okolo ní se točí prakticky veškeré další jednání – soupeření mezi jejím manželem Andrzejem a bezejmenným stopařem, které pak neméně skvěle zahráli Leon Niemczyk a Zygmunt Malanowicz. Kameraman Jerzy Lipman si pohrává s každým záběrem, budovaným v dokonalé černobílé stylizaci a přirozeně souzní s Polanského vyjadřovacími prostředky i smyslem pro porušování zavedených pravidel (záběr opalujícího se stopaře na lodi, erotická symbolika v postavě Krystyny), poplatných době a místu svého vzniku (snímek byl v Polsku přijat velmi nelibě). Výjimečná je i jazzová hudba od Krzysztofa Komedy, která už při úvodních titulcích nastolí v souhře s Lipmanovou kamerou specifickou atmosféru. Navzdory všemu zůstává Nůž ve vodě poměrně nedějový film. Divák moc dobře ví, že se na konci výletní cesty něco stane - následný vývoj se ale nedá dopředu nijak odhadnout, zvlášť když Polanski ono "něco" neustále odkládá pomoci svérázných žertíků mezi dvojicí mužů. Po stránce gradační je tedy Polanského a Skolimowského scénář skutečně význačný. Na Noži ve vodě je zajímavé i srovnání drobných formálních rozdílů mezi tvorbou Polské filmové školy a Československé nové vlny, a byť je Nůž ve vodě na rozdíl od československých filmů v podstatě apolitický a jeho děj je vyfabulovaný, zachovává si stejnou vypravěčskou bravuru i pravdivou vypovídající hodnotu. Polanski poskytuje svým postavám prostor pro pomyslnou proměnu, zároveň odhaluje jejich skutečné charaktery do té doby ukryté v přetvářce. Důležitou složku hraje i cynický humor, jenž skvěle vyznívá např. ve scéně s větrným útěkem lodi. Podle mě je Nůž ve vodě jedním z narativně i stylově nejzajímavějších a pro evropskou kinematografii nejzásadnějších filmů druhé poloviny 20. století. ()
Reklama